3 min

Dusila jsem se v tichu. Ve 52 letech jsem se rozhodla odejít, říká Jana

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

Jana je vdaná přes pětadvacet let a dlouho si myslela, že její manželství patří k těm „normálním“. Ne dokonalým, ale funkčním. Byly v něm hezké roky, společné dovolené, starosti kolem dětí i období, kdy si lezli na nervy. Když přišly krize, vždycky si říkala, že to patří k životu a že se to časem srovná. A většinou se opravdu srovnalo. Až na poslední roky.

Smutná žena a muž v pozadí

Zdroj: Shutterstock

Dnes je Janě dvaapadesát a poprvé má pocit, že už se srovnat nemusí nic. Děti jsou dospělé, mají své rodiny a vlastní starosti. A její manžel, o šest let starší, jako by se během posledních dvou let uzavřel do světa, kam ona nemá přístup. Je s ním čím dál těžší vyjít a Jana si začíná připouštět, že s ním už nechce zestárnout.

Její muž je neustále unavený, podrážděný a všechno vidí černě. Z věčně aktivní ženy, která ráda plánovala výlety, setkání s přáteli nebo aspoň víkend mimo město, se po jeho boku stává někdo, kdo si raději vše rozmyslí předem – jen aby nemusela poslouchat další vlnu kritiky. Když navrhne wellness pobyt, slyší, že je to vyhazování peněz. Když přijde s nápadem jet na chalupu, dozví se, že ho bolí kolena a že tam stejně nebude co dělat. A když zůstávají doma, večer končí u televize, kde její muž střídá kanály, než u toho usne.

Společné zážitky se vytratily a s nimi i blízkost. Intimita, která kdysi fungovala bez problémů, je dnes spíš tabu. Jana se několikrát pokusila otevřít téma, ale odpověď byla pokaždé stejná: že už na to nemá náladu, energii ani chuť. Že chce hlavně klid. Jenže Jana si začíná uvědomovat, že ona klid nechce – chce ještě žít.

Má práci účetní, která ji baví a naplňuje, má kolegyně, se kterými se směje, a chvíle v práci jsou pro ni paradoxně únikem. Čím dál častěji si všímá, že se domů vrací s pocitem tíhy. Ne proto, že by se bála hádek, ale proto, že tam na ni čeká ticho, nespokojenost a muž, který už o společný život vlastně nestojí.

MOHLO BY SE VÁM LÍBIT:

Překvapit babičku nebyl dobrý nápad. Na návštěvě totiž už jednoho vnoučka měla, je v šoku Alice

Rozhodnutí odejít v ní zrálo dlouho. Nešlo o jeden konflikt ani o jednu hádku. Spíš o postupné uvědomění, že pokud zůstane, čeká ji ještě mnoho let v atmosféře, ve které se cítí menší a neviditelná. A tak se rozhodla. Podala žádost o rozvod. Praktické věci se dají vyřešit – děti jsou samostatné, majetek se rozdělí, její muž má možnost bydlet jinde.

Jana neví, co bude dál. Neví, jestli potká nového partnera, nebo zůstane sama. Ale ví, že se jí ulevilo už ve chvíli, kdy to rozhodnutí padlo. Poprvé po dlouhé době má pocit, že se znovu může nadechnout. A že padesátka nemusí být konec, ale začátek klidnější a pravdivější kapitoly.

MOHLO BY SE VÁM LÍBIT:

Z narozenin syna se stal souboj babiček. Jedna je horší než druhá, říká o situaci Veronika

Co se ve vztahu děje a proč se muži po šedesátce často mění

Podle párových terapeutů není situace, kdy se jeden z partnerů kolem šedesátky výrazně stáhne, nijak výjimečná. U mužů se v tomto období často kumuluje několik faktorů najednou: fyzické změny, úbytek energie, hormonální pokles testosteronu, zhoršující se zdraví i první skutečné setkání s vlastní konečností. Zatímco ženy v tomto věku často znovu objevují chuť do života a potřebu smysluplných zážitků, muži se mohou dostávat do fáze rezignace.

Odborníci upozorňují, že muži bývají hůře vybaveni pro práci s emocemi. Únava, frustrace nebo strach ze stárnutí se proto často projeví podrážděností, cynismem nebo uzavřením se do sebe. Nejde nutně o ztrátu lásky k partnerce, ale o ztrátu vztahu k sobě samému.

Když se životní rytmy partnerů rozcházejí

V dlouhodobých vztazích je běžné, že se partneři v průběhu let vyvíjejí různým tempem. Kritickým momentem bývá právě období po odchodu dětí z domova. Zatímco jeden z partnerů cítí úlevu a prostor pro nové začátky, druhý může zažívat prázdno a nejistotu. Terapeuti mluví o tzv. asynchronním zrání vztahu – jeden partner má potřebu rozvoje, druhý spíš potřebu klidu a stability. Pokud se o těchto rozdílech nemluví otevřeně, vzniká frustrace, pocit odmítnutí a tichý odstup, který může být destruktivnější než otevřené konflikty.

Související články

Reklama

Další články z Žena-in.cz

Tento článek byl publikován ze zdrojů Žena-in.cz

Články ze Žena-in.cz přinášejí osobitý, často velmi otevřený pohled na ženský svět v celé jeho šíři – od vztahů, rodiny a domácnosti až po aktuální společenská témata nebo osobní zkušenosti. Jejich silnou stránkou je autenticita, blízkost a schopnost otevřít i citlivá témata s lidskostí, empatií...

Dusila jsem se v tichu. Ve 52 letech jsem se rozhodla odejít, říká Jana

Záhadné okolnosti pádu ruské Su-57. Ukrajinci mluví o operaci, která nemá obdoby

Česko čeká další vlna extrémního vedra: ČHMÚ varuje před teplotami mířícími ke 40 °C

Rodina z amerických hor žila po generace v izolaci a incestu. Whittakerovi se brali mezi příbuznými přes sto let

V saharském meteoritu se může skrývat kus ztraceného světa. Zanikl dřív, než se Sluneční soustava usadila

Přišel o oba syny: Jiří Krampol se jich zřekl a už se s nimi nikdy neusmířil