4 min

Řecký oheň, bájná a ničivá byzantská zbraň

Sdílet

Řecký oheň byl záhadnou zápalnou zbraní, která pomohla mocné Byzantské říši přežít a zajistila jí svrchovanost po mnoho staletí. V čem spočívala jeho vysoká účinnost a co bylo hlavními složkami této mocné substance?

Zdroj: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons

Jednu z nejimpozantnějších zbraní éry starověku představoval řecký oheň. Pomocí jedinečné formule, kterou se dokonale nepodařilo rozluštit ani dnešním vědcům, drželi byzantští Řekové nepřítele daleko od svých rozsáhlých území, která kdysi zahrnovala celou jižní Evropu, severní Afriku a Malou Asii. Řecký oheň navíc zachránil Konstantinopol, sídlo Byzantské říše, před opakovaným obléháním Araby. Dokonce i když bylo město dobyto, nepřátelé Byzance nikdy nedokázali znovu vytvořit tuto jedinečnou chemickou směs, která vytvářela oheň, jenž byl schopen zažehnout i vodu.

Video k článku ZDE

Vynález řeckého ohně

Řecký oheň, často označovaný také jako oheň tekutý, římský či mořský, nebyl první zápalnou zbraní použitou v boji. Přesto je historicky významný zejména pro svou sílu a ničivý potenciál. Jeho objev se datuje k 7. století n. l. Pravděpodobně jej měl na svědomí Kallinikos z Heliopole, židovský architekt a uprchlík z města Konstantinopole. V této době na Byzantskou říši často útočila islámská vojska proroka Mohameda a část Sýrie byla tímto národem zabrána.

Kallinikos se obával islámského útoku na Konstantinopol a experimentoval s různými materiály, až objevil směs pro zápalnou zbraň. Následně poslal recepturu byzantskému císaři, který spolu se svými odborníky nechal vyvinout speciální zařízení na bázi injekční stříkačky, které mohlo metat tuto směs k nepřátelským lodím.

Mohlo by vás zajímat: Řecké báje nám daly pojem "jablko sváru". Avšak málokdo zná celou legendu a kam toto jablko Řecko zavedlo

Ničivá zbraň zvrátila výsledek spousty námořních bitev

Řecký oheň se používal především k zapálení nepřátelských lodí z bezpečné vzdálenosti. Jedinečnou schopností této směsi bylo po určitou dobu hořet na vodní hladině, přičemž nepřítel během námořních bitev prakticky neměl, jak plameny uhasit. Dodnes se tradují příběhy o tom, že při šlehání řeckého ohně z byzantských lodí vydávala zbraň hlasitý řev a vytvářela oblaka černého kouře, čímž v islámských námořnících vyvolávala strach a děs. Mnohdy tak k boji, díky jeho přítomnosti na palubě, ani nedošlo.

Dochované záznamy hlásají, že hořlavá směs navíc ulpívala téměř na jakémkoli povrchu. Uhasit pak šla pouze speciální směsí octa, písku a staré moči. Zdá se tak, že Kallinikův vynález splnil svůj účel: řecký oheň účinně odrazil nepřátelskou flotilu a ukončil první arabské obléhání Konstantinopole v roce 678 n. l. Podobně úspěšný byl i při druhém arabském obléhání Konstantinopole (717-718 n. l.), kdy opět způsobil obrovské škody arabskému loďstvu.

Mohlo by vás zajímat: V řecké mytologii jsou synonymem krásy a půvabu. Tři Grácie vás uhranou

Tajný recept, který dodnes nebyl odhalen

Nová zbraň hromadného ničení byla skutečně tak mocná, že Byzantinci drželi její složení jako přísně střežené tajemství. Pouze Kallinikova rodina a byzantští císaři byli jediní, kdo znal její tajný vzorec, který se předával z generace na generaci. Receptura byla tak dobře střežená, že i když se nepřátelé říše doslova dostali k řeckému ohni, nedokázali ho reprodukovat. Zvažovanými přísadami mohly být síra, borová pryskyřice, hašené vápno či ropa, připravit skutečné a věrohodné napodobení této směsi se však nepodařilo.

Existují historické záznamy o tom, že Arabové použili svou verzi řeckého ohně proti křižákům během sedmé křížové výpravy ve 13. století. Postupem času se však tajemství smrtící receptury ztratilo v propadlišti dějin.

Tato silná zbraň se používala na moři i na souši | Zdroj: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons

Řecký oheň se těšil oblibě ve válkách po celá staletí

Byzantinci používali řecký oheň řadu let. Jeho nasazení se přitom neomezovalo pouze na námořní bitvy. Zápalná zbraň se používala několika způsoby na moři i na souši. Při pozemních bojích se například ukázala jako nebývale účinná k vypalování obléhacích věží a ničení nepřátelského opevnění.

Existovala i ruční verze této zbraně zvaná cheirosiphon, která by se dala přirovnat k dnešnímu plamenometu. Kromě toho Byzantinci plnili řeckým ohněm hliněné nádoby, aby jej mohli vrhat na nepřítele podobně jako granáty.

Arabové, Bulhaři, Rusové a další útočníci se v průběhu staletí přesvědčili o síle řeckého ohně, který se stal vlivným vojenským vynálezem. Od 7. století až do pádu Konstantinopole 29. května 1453 tato zbraň významně přispěla k ochraně Byzantské říše. Podle některých historiků to byl právě řecký oheň, který po staletí chránil nejen samotnou Byzanc, ale také celou západní civilizaci.