3 min

Žádné lanovky, žádné davy. Objevte nejtišší hřeben v Česku, kde nepotkáte ani nohu

Sdílet

Dennívýzva

75 kilometrů pohraničního hřebene mezi Čadcou a Huslenkami, a na většině z nich jen vítr, stromy a vaše kroky.

Zdroj: Foto: Dodoni - licence CC BY-SA 4.0

Obsah článku

Javorníky jsou pohoří, které v českém povědomí existuje spíš jako mezera mezi Beskydami a Bílými Karpaty. Nemají Pustevny, nemají Radhošť, nemají jedinou ikonickou fotku, kterou by sdílely tisíce instagramových účtů. A právě proto fungují jako poslední dostupný prostor pro vícedenní ticho: čtyři dny chůze po česko-slovenské hranici, kde hlavní atrakcí je rytmus přechodu samotného.

Hřeben, který se musí odchodit

Pustevny v Beskydech mají lanovku jako hlavní návštěvnickou bránu. Nasednete, vyjedete, jste nahoře. V Javorníkách nic takového nefunguje, s jedinou výjimkou: u sedla Kohútka stojí čtyřsedačková lanovka lyžařského střediska. Jenže ta obsluhuje sjezdovku, ne hřeben. Celý javornický přechod je postaven na jiném principu: chcete-li být nahoře, musíte tam dojít po svých.

Oficiální turistický materiál regionu Kysuce uvádí slovenskou část hřebene z Čadce do Makova jako téměř 60 km s kumulativním převýšením 2 833 metrů. Česká část od Stratence přes Velké Karlovice do Huslenek přidává dalších zhruba 15 km. Dohromady čtyřdenní přechod, který svou náročností odpovídá spíš alpské dálkové turistice než nedělnímu výletu.

Kde přesně jste, a kde vlastně ne

Zvláštnost Javorníků je v tom, že hranice tu neběží učebnicově po hřebeni. V okolí osady Kasárna, dnes slovenské, historicky moravské, probíhá státní hranice místy pod hřebenem, a vy se tak ocitáte na Slovensku, aniž byste opustili červenou značku. Kasárna byla od Moravy oddělena už roku 1734. Po rozpadu Československa se jednalo o její připojení k České republice, slovenská strana návrh neakceptovala. Osada zůstala v katastru obce Makov.

Tento hraniční příběh není jen historická kuriozita. Dává celému přechodu nečekanou vrstvu: jdete po hřebeni jednoho státu, ale krajina, osady a přízvuk lidí v údolích patří druhému. Schengen tu smazal bariéry, ale ne atmosféru pohraničí.

Co uvidíte, když tam „nic není“

Javorníky nemají povinnou atrakci. Mají něco jiného, konzistentní horskou krajinu bez přerušení:

Velký Javorník (1 071 m) jako nejvyšší bod hřebene s výhledy na Malou Fatru i moravské Beskydy.
Javornický chodník s galerií v přírodě, sochařské instalace rozmístěné přímo na trase, včetně díla Trilobit sochaře Martina Paly.
Pasekářské osady rozptýlené pod hřebenem, kde se v létě pase dobytek a v zimě ticho houstne.
Kasárne jako horské středisko fungující i v letní sezoně, reálný bod s jídlem a střechou uprostřed trasy.

Mezi těmito uzly? Kilometry bukového lesa, sedla s loukami a úseky, kde za celé dopoledne nepotkáte nikoho. Ne proto, že by sem lidé nesměli, ale proto, že sem většina přichází až v zimě na běžky.

Jak se tam dostat a jak se vrátit

Logistika je překvapivě jednoduchá. Čadca leží na trati 320 z Ostravy přes Bohumín, Leo Express nabízí i přímý spoj z Prahy bez přestupu za necelých pět a půl hodiny. Na konci přechodu sejdete do Huslenek, kde zastavuje vlak na trati 282 do Vsetína, a odtud už jste zpátky v české dálkové síti.

Mezi startem a cílem máte několik sestupových variant do údolí Vsetínské Bečvy, takže trasu lze zkrátit na dva nebo tři dny. Kdo chce jít nalehko, může kombinovat nocleh na Portáši (celoroční hotel s restaurací), v Kasárnách a případně v penzionu nad Velkými Karlovicemi. Stan zvyšuje flexibilitu, ale není nutností, pokud si rozložíte etapy podle otevřených zařízení.

Kdy vyrazit a co vzít

Ideální okno je květen až říjen. V zimě hřeben funguje jako běžkařská magistrála a v sedlech jedou lyžařské areály, pěší přechod je pak jiný typ akce. Spolehlivý seznam celoročních pramenů na celé trase se nám nepodařilo ověřit. Vodu doplníte jistěji u chat a po sestupu do obcí; nést rezervu alespoň dvou litrů je na hřebeni rozumné.

Fyzicky jde o středně náročnou vytrvalostní turistiku. Žádné exponované úseky, žádné řetězy, žádné ferraty, ale 70 kilometrů v nohách za čtyři dny vyžaduje kondici a boty, které už něco zažily.

Javorníky nejsou odlehlé proto, že by k nim nevedla cesta. Jsou odlehlé proto, že většina lidí odbočí dřív, do Beskyd, na Pustevny, k lanovce. Kdo neodbočí, dostane hřeben, na kterém se „málo rozvinuté“ čte jako poslední luxus.

Zdroj: VědaŽivě.cz

Autor: Tereza Říha

Reklama

Další články z VědaŽivě.cz

Tento článek byl publikován ze zdrojů VědaŽivě.cz

Články z VědaŽivě.cz přibližují aktuální dění ve světě vědy, technologií a přírody způsobem, který je srozumitelný i pro čtenáře bez odborného vzdělání. Nabízejí přehled nových objevů, výzkumů a trendů, ale i zajímavosti z každodenního života, které mají vědecké pozadí – od lidského zdraví přes...

Žádné lanovky, žádné davy. Objevte nejtišší hřeben v Česku, kde nepotkáte ani nohu

Riziko hantaviru v Česku je nízké, stát situaci sleduje, říká ministr Vojtěch

Smrtící virus na palubě: Evakuace z lodi Hondius bolestně připomíná covidové začátky

Bratr bil na poplach už dávno. Václav Neckář (82) ruší koncerty, na rady nejbližších ale odmítá slyšet

Zapomenutý hrdina kuchyně. Která potravina může podle vědců snížit riziko Alzheimerovy choroby?

Tyto oříšky vyhlásili odborníci nejjedovatější rostlinou roku. Češi je chroupou je u televize na kila