3 min

Za výhledy přes zaniklou šumavskou osadu Gsenget na úchvatný Scheuereckberg

Sdílet

Dennívýzva

Znáte zaniklou šumavskou osadu Gsenget, která původně ležela na česko-německé hranici nedaleko Prášil? A vystoupali jste už někdy na méně známou, ale naprosto úchvatnou horu Scheuereckberg s nadmořskou výškou 1193 metrů? Pod jejím vrcholkem se rozprostírá asi nejhezčí pastvina Bavorského lesa s názvem Jährlingschachten. Plzeňská Drbna vás zve na parádní podzimní výlet do nádherně zbarvené přírody. A užijete si skvělý výhled na českou stranu Šumavy.

Z vrcholové skalky hory Scheuereckberg je parádní výhled

Zdroj: Plzeňská Drbna - zprávy z Plzně a okolí

Do bývalé osady Gsenget se můžete nejsnadněji vypravit z české strany, z Prášil po žluté turistické značce. Je to vzdálenost asi 4,5 km, kterou pohodlně zvládnete za půldruhé hodiny. My si ale pro náš výlet zvolíme trasu, která vede z německé strany, protože naší prioritou bude především výšlap na horu Scheuereckberg a návštěva dvou pastvin. Auto necháte na parkovišti v obci Spiegelhütte, která se nachází asi 30 km od Železné Rudy. A odtud budete pokračovat po značené trase na Scheuereckberg. Čekají vás asi dvě hodiny chůze do kopce malebným lesem v náročnějším terénu.

Nejhezčí úsek je asi poslední kilometr, než se dostanete na skalnatý vrcholek hory s malým železným křížem. Půjdete zarůstající cestou vroubenou velmi starými buky. Další solitérně stojící staré javory najdete na samotné pastvině Jährlingschachten. K vrcholové skalce vás dovede po bývalé pastvině úzká pěšina borůvčím.

Jährlingschachten patří k bývalým pastvinám, kde se pásl mladý dobytek. Leží v nadmořské výšce 1150 m n. m. na západním a jižním svahu hory Scheuereckberg. Aktuálně má rozlohu asi 3,9 hektaru, v minulosti bývala mnohem větší. Kolem roku 1830 měla pastvina rozlohu přes 10 ha. Poprvé se připomíná v dokumentech kolem roku 1622. Osobně ji považuji za jednu z nejmalebnějších bývalých horských pastvin na území Bavorského lesa. O mnoha z nich jsme psali v předchozích tipech na výlet.

Z vrcholové skalky hory Scheuereckberg je úchvatný a neotřelý výhled na Poledník nebo například na sousední horu Kiesruck. Když sestoupíte z vrcholku hory Scheuereckberg zpět na zpevněnou cestu a budete se po ní vracet, přijdete na velké rozcestí s turistickým značením, které jste předtím míjeli. Odtud je značena cesta nejen na Gsenget (asi hodina), ale také na louku Schachtenhaus. Od zmíněného rozcestí je to asi půlhodinka chůze nádhernou krajinou. Cesta vás přivede na louku o rozloze tří hektarů. V její horní části stojí opuštěná stará usedlost, která sloužila svým účelům naposledy v roce 1952. Místo má naprosto magickou atmosféru. Doporučujeme posadit se na lavičku před chalupou a užívat si tichou krásu tohoto zapomenutého a dávno opuštěného sídla.

Ze samoty Schachtenhaus už to pak máte jen necelou půlhodinu do Gsengetu, pokud si chcete svůj výlet prodloužit i o tuto zastávku. Po této cestě chodil z Bavorska do Čech i slavný šumavský poustevník Vintíř. Jednalo se o jednu z nejstarších a nejrušnějších cest. Poutníci museli překročit hraniční potok Marchbach, přes který vedl most. Bývalá zemědělská osada Gsenget byla založena v roce 1772 hrabětem Kinským. Vznikla vypálením původního pralesa. Jméno Gsenget se proto překládá jako Spálenec. Zapomenutý český název pro toto místo byl Pomezí.

Obyvatelé osady měli výslovně zakázán lov, rybaření, chytání ptactva, seškrabování smoly ze stromů i pálení milířů pro potřeby sklářů. Život zde byl zcela jistě velmi těžký. Dodnes je známá průpovídka: „Čímkoli bych chtěl být, jen ne psem v Hartmanicích, volem ve Stodůlkách a ženou v Gsengetu.“ Ženy zde vykonávaly těžkou práci – ručně vytrhávaly dlouhou trávu, ukládaly ji do nůší, které po naplnění vážily až 75 kg. Tráva se musela trhat ručně, protože lesní správa její vyžínání nepovolila.

Cesta přes Gsenget sloužila hlavně obchodníkům, ale také k přepravě dřeva do Čech. O cestu i most pečovala rodina Frischova, která se zde usadila po založení osady. Díky svým tažným volům zajišťovala i dopravu dřeva. Členové rodiny se stali majiteli dnes už neexistující, tehdy ale velmi dobře prosperující hospody na samotné hranici. Povodeň strhla starý most v Gsengetu usazený na kamenných pilířích 1. srpna 1901. Most byl několikrát opraven, naposledy v roce 1939. Po druhé světové válce bylo toto místo vysídleno. Poslední osadníci odešli v roce 1946. Z české strany později vznikla neproniknutelná železná opona.

Z bývalé osady se dodnes dochovaly jen pečlivě vyskládané kamenné terasy podél bývalých políček. Frischův most se podařilo znovu obnovit 5. července 1997. Davy turistů na tomto místě rozhodně nečekejte. Pokud preferujete výlet formou okruhu, vypravte se na cestu z české strany – z Prášil přes Gsenget, dále pokračujte na horu Scheuereckberg, přes Jährlingschachten, následně na Schachtenhaus a potom zpět do Gsengetu a do Prášil.

Reklama

Další články z Plzeňská Drbna

Tento článek byl publikován ze zdrojů Plzeňská Drbna

Plzeň není jen o pivu – i když i o něm se tu samozřejmě dočtete. Plzeňská Drbna má přehled o tom, co hýbe městem i celým krajem. Sleduje každodenní dění, které se týká obyvatel přímo a bez oklik: uzavírky, nehody, rozhodnutí radnice, změny v dopravě nebo kauzy, které rezonují od Lochotína po...

Za výhledy přes zaniklou šumavskou osadu Gsenget na úchvatný Scheuereckberg

Okamura vrací úder. Po Babišově drsném výpadu si rýpl do jeho citlivého místa

Princezna Diana v dopisech naznačila něco děsivého. I po letech z toho běhá mráz po zádech

Přichází ochlazení, bouřky se můžou objevit jen v jedné oblasti

Nabíjecí síť kolabuje a elektromobily končí bez proudu. Řidiči je se studem dobíjejí z generátorů

„Bezohledný sobec.“ Pomlouvaly ji, když dobyla svět. Teď zoufalá čínská ikona pláče