3 min

Vstoupit sem chce odvahu. Roubalova usedlost na Plzeňsku chátrá, stopy zla ale nezmizely

Sdílet

Dennívýzva

Šumavská usedlost Pohádka se stala dějištěm brutálních činů Ivana Roubala. Případ inteligentního vraha, kterého justice omylem pustila na svobodu, dodnes budí emoce.

Statek Pohádka v roce 2015

Zdroj: FOTO:Xb.h595, CC BY-SA 4.0, via Wikimedia Commons

Šumavské hvozdy ukrývají příběhy, které by neměly spatřit světlo světa, a usedlost Pohádka u Čachrova je tím nejtemnějším z nich. Místo opředené pověstmi o čarodějnicích a prokletí se v devadesátých letech stalo jevištěm pro zvrácené divadlo jednoho muže. Ivan Roubal, náboženský fanatik a syn estébáka, zde proměnil idylickou samotu v soukromé popraviště, kde lidský život měl menší cenu než krmivo pro dobytek.

Prokletí rodu Pangerlů a Pohádka

Historie usedlosti Christlhof, později přejmenované na Pohádku, jako by předurčovala tragédie budoucích let. Původní majitelé, rodina Pangerlů, zde žili po generace, dokud do jejich osudu nezasáhly dějiny a pověrčivost. Místní legenda praví, že v roce 1828 proklela statkáře žena obviněná z čarodějnictví slovy o brzké smrti každého, kdo zde přespí. Skutečná hrůza však přišla až s poválečným odsunem a následným chátráním, které přilákalo pozornost člověka, jehož duše byla černější než ohořelé trámy starého stavení.

Fanatik s IQ 112

Ivan Roubal nebyl typickým kriminálníkem z okraje společnosti. Měl maturitu, nadprůměrnou inteligenci a v minulosti pracoval u dráhy. Jeho osobnost však formovala směsice náboženského fanatismu Svědků Jehovových a nenávisti k minulému režimu, ačkoliv paradoxně těžil z rodinného zázemí.

Svůj příchod na Šumavu a pohnutky k hospodaření vysvětloval později s cynickou upřímností. „Chtěl jsem jako starej blbec týhle zemi vrátit to, co tady zničil můj táta jako estébák, sedláky, který vlastně naháněl do komunistických koncentráků, tak já jsem tam chtěl jednoho z nich nahradit,“ řekl pro iDNES.cz. Místo pokání však na statku bez elektřiny rozjel chov vietnamských prasat. Ta se později podle vyšetřovacích verzí stala dokonalým nástrojem pro likvidaci důkazů.

Mizející společníci a metoda kozelce

Roubalova kriminální kariéra nabrala na obrátkách v roce 1991. Jeho společník František Heppner a jeho přítelkyně Nataša tehdy beze stopy zmizeli. Roubal začal užívat jejich majetek, rozprodávat nábytek a jezdit jejich vozem. Těla se nikdy nenašla. Vrahův syn později policii sdělil, že se mu otec přiznal k hrůznému činu. Dvojici zabil a předhodil prasatům. U soudu však syn výpověď stáhl.

Podobný osud potkal taxikáře Vladimíra Strnada a prodejce bižuterie Václava Horkého. Roubal jednal chladnokrevně a pragmaticky. Oběti vázal do takzvaného kozelce. Člověku svázal nohy k sobě a provazem je propojil se smyčkou kolem krku. Každý pohyb nohou, každá snaha ulevit bolestem znamenala utažení smyčky. Oběti se uškrtily samy. Roubal se na jejich agónii díval.

Poté bez výčitek přebíral jejich identity, vybíral účty a falšoval dokumenty. Tělo Josefa Suchánka, další oběti, která projevila zájem o koupi statku, nechal vyplavat v rybníce. Byl si jistý svou nedotknutelností.

Masakr v autopůjčovně a selektivní milost

Definitivní konec jeho řádění přinesl březen 1994. Roubal vnikl do pražské autopůjčovny ZAPAP, kde spoutal majitele Petra Kudrnu, Petera Magdolena a náhodného návštěvníka Jiřího Semeráda. Kudrna a Magdolen zemřeli v bolestech. Semerád však přežil díky chybě ve vázání a Roubalově momentálním rozmaru.

Roubal si všiml, že se Semerádovi podařilo uvolnit pouta, ale nezasáhl smrtícím chvatem. „Tebe nechám být, tys mně neublížil,“ řekl mu podle serveru Aktuálně.cz. Tato věta a následná identifikace pachatele, kterému při útěku spadla paruka, stály Ivana Roubala svobodu.

Fraška české justice

Soudní proces s Ivanem Roubalem se zapsal do dějin jako jedna z největších ostud české justice. Soudce Jiří Horký v roce 1997 zapomněl prodloužit vazbu, a sériový vrah tak mohl legálně opustit brány věznice. Policie ho musela zatknout doslova pár kroků od vězeňské brány pro jinou trestnou činnost, aby se nedostal na svobodu.

Roubal dostal doživotí za pět prokázaných vražd, ačkoliv policisté byli přesvědčeni, že jich má na svědomí více. Ve vězení si neustále stěžoval, psal desítky podání a stylizoval se do role oběti systému. Zemřel v karvinské věznici v roce 2015 na rakovinu. Statek Pohádka chátrá dál a láká už jen lovce záhad, kteří doufají, že nenajdou to, co tam Roubal zanechal.

Další články na téma krimi naleznete ZDE.

Zdroj informací: autorské zpracování redakce Readzone.cz na základě veřejně dostupných informací z médií (idnes, magazin.aktualne).

Reklama

Další články z ReadZone

Tento článek byl publikován ze zdrojů ReadZone

Web nabízí pestrou paletu článků o životním stylu, zdraví, vztazích, kultuře i aktuálních trendech. Obsah je kombinací praktických rad, odlehčených zajímavostí a inspirativních textů, které dokážou zaujmout široké publikum. Čtenáři tu najdou tipy do každodenního života, nápady pro volný čas i...

Vstoupit sem chce odvahu. Roubalova usedlost na Plzeňsku chátrá, stopy zla ale nezmizely

Pastrňák se jasně vyjádřil k mistrovství světa. Reprezentace čeká na drastickou změnu

Vyhlašujeme nejvyšší a nejnižší důchod v Česku. Podívejte se, jak si stojíte v porovnání

„Bojím se pustit syna do školy,“ stěžuje si s pláčem Ornella Koktová

Nebezpečné nedorozumění: Pes se převalil na záda, ale ve skutečnosti říká: „Nešahej na mě!"

Motorista při kontrole na dálnici D5 zaplatil celníkům na místě 186 499 korun