Tohle už nechci zažít. Janáček o konci v Dynamu a novém startu v Albánii

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

Jako Jihočech měl vždy k Dynamu vztah, i tak odchází s velkou úlevou. Brankář Dynama České Budějovice Martin Janáček popisuje v otevřeném rozhovoru poslední roky ve zmatcích, bez výplat a s mizivou šancí na výhru. Mluví o marném přestupu do Serie A, novém angažmá v Albánii i tom, proč už nikdy nechce být v klubu, kde je výplata nejistá.

Martin Janáček.

Zdroj: Budějcká Drbna - zprávy z Českých Budějovic a jižních Čech

V jakém rozpoložení odcházíte z Dynama? Jak na tohle angažmá budete vzpomínat?
V Dynamu jsem byl od roku 2019. V první lize jsem za něj chytal poslední tři sezony. Bylo to jako na houpačce. První rok byl skvělý – pohybovali jsme se kolem desátého místa a dařilo se mi. V té sezoně jsem se dostal i do reprezentace. Po ní jsem měl několik nabídek, ale nakonec z toho nic nebylo. Na tuhle sezonu ale budu vždycky vzpomínat v dobrém.

Další sezona už tak povedená nebyla, že?
Tam to už bylo nahoru dolů. Před sezonou jsem se zranil, natrhl jsem si přední stehenní sval. Snažil jsem se dostat co nejdřív zpátky, protože jsme řešili jednu nabídku ze zahraničí, ale nehojilo se to tak, jak jsem potřeboval. Byl jsem i na menším zákroku v Polsku, kde mi sval lepili, ale stejně to trvalo. Dostal jsem se do brány až ve čtvrtém kole s Plzní, kde jsme prohráli. Další zápas jsme doma zvládli s Bohemkou. Mysleli jsme, že se nastartujeme, ale nenastartovali. Nesbírali jsme body a pak někdy na konci podzimu jsem vypadl ze sestavy kvůli zranění a dostal jsem se do brány až poslední zápas na Bohemce. Jaro bylo těžké, protože už nechodily peníze, do toho nás pořád trenéři se Šipim točili, ani jeden jsme neměli klid a nechytal ani jeden z nás dobře.

Jaká byla situace v klubu?
Na začátku jara nám přestaly chodit peníze. Každý měsíc se nám dlužila nejméně jedna nebo dvě výplaty. Zachraňovala to má přítelkyně, které naštěstí peníze normálně chodily z její práce, jinak nevím, jak bychom to zvládli a za to jí děkuju. Někdo nad tím mávne rukou, že nám nechodila výplata, ale pro mě je to práce jako každá jiná – a za tu chce člověk dostat zaplaceno. O to horší to bylo, když se k tomu přidaly i špatné výsledky.

Jak se tohle dá zvládat psychicky? Tuhle sezonu jste odchytal dvacet ligových zápasů a ani jeden neskončil výhrou. To musela být hrozná „deka“.
Jednoznačně. Člověk se snaží jít od zápasu k zápasu s vírou, že to konečně vyjde. Ale v hlavě to pořád je. Neřekl bych, že bychom měli poraženeckou náladu – chtěli jsme vyhrávat, ale pořád to nepřicházelo. Měli jsme i zápasy, kdy jsme byli blízko, a pak to zhatila penalta nebo jiný smolný moment. Asi jsme urazili nějakého fotbalového boha.

Na začátku jara nám přestaly chodit peníze. Každý měsíc se nám dlužila nejméně jedna nebo dvě výplaty. Zachraňovala to má přítelkyně, které naštěstí peníze normálně chodily z její práce, jinak nevím, jak bychom to zvládli a za to jí děkuju.

Penalty byly kapitola sama pro sebe, souhlasíte?
Takový počet penalt za jednu sezonu jsem nezažil. Připadalo mi, že se proti nám kopala v každém druhém zápase.

Jak jste vnímal změnu vedení, kdy Vladimír Koubek prodal klub Daliboru Jirkovi?
Ať si o tom každý myslí, co chce, peníze nám chodily – a to bylo pro nás zásadní. Ve výsledku je nám jedno, kdo je majitel. Důležité je, aby byla výplata včas. Za pana Jirky to fungovalo a člověk se mohl soustředit jen na fotbal.

Jak jste v kabině vnímali zprávy o akciích, zájemcích ze zahraničí a podobně?
Bavili jsme se o tom, ale nic z toho jsme nemohli ovlivnit. Naším úkolem bylo hrát fotbal. Když se v zimě začalo mluvit o tom, že se mají akcie vrátit panu Koubkovi, většina z nás měla obavy. Kdo tu byl delší dobu, věděl, jaké to bylo, když se čekalo měsíce na peníze. To nikdo nechtěl.

Jak na vás tedy působilo, když Vladimír Koubek v médiích tvrdil, že hráčům nedluží?
Přišlo mi to jako výsměch. V době, kdy jsme se zachraňovali, tvrdil v médiích, že je všechno v pohodě, ale dlužil nám dvě výplaty. Do kabiny pak přišel s tím, že peníze budou do konce týdne – a my čekali další měsíc a půl. Věděli jsme, že lže. Bylo to strašné. Říkal jsem agentovi, že už nikdy nechci být v klubu, kde je výplata otázkou „pade na pade“. Myslím, že se pan Koubek obklopil špatnými lidmi. Celé to bylo zmatené a bez systému.

Jste na odchodu z Dynama. Jak vidíte jeho budoucnost?
Jsem odtud, mám Dynamo rád a nikdy bych mu nepřál nic špatného. Nechci, aby se plácalo ve druhé lize nebo nedejbože spadlo ještě níž. Dynamo patří do první ligy. Ale je potřeba nový majitel, který bude ochotný investovat. Aktuální kádr na postup nemá. A druhá liga je extrémně těžká.

Z vašeho vyprávění to působí, že jste chtěl odejít co nejdřív.
Je to tak. Po celé té sezoně už jsem toho měl dost. Výsledky, jaké jsme udělali, byla ostuda, na které také nesu vinu a už jsem nevěřil těm zprávám, že přijde nový majitel a podobně. Pan Rakovan si mě zavolal a řekl mi, že by chtěli abych zůstal. Já mu narovinu řekl, že pokud budu mít jinou možnost, tak neprodloužím.

Začátkem roku se objevila zpráva, že o vás má zájem tým ze Serie A – Venezia. Pro většinu fanoušků to znělo jako vtip. Jak se to zrodilo?
Bylo to v době, kdy začala příprava a do klubu se vrátilo staré vedení. Za trenérů Straky a Kučery jsem se vrátil do brány, za což jim upřímně děkuji, protože mi dali šanci, když mě všichni odepisovali. Pak se vrátilo staré vedení i s trenérem Lerchem a já věděl, že si nezachytám. Bylo mi jasné, že se bude tlačit Colin, tomu nic nezazlívám, protože v tom je nevinně a je můj skvělý kamarád s velkým potenciálem. Ale ještě neměl jít chytat, protože byl dlouho zraněný a přece jen třetí a první liga je obrovský skok. Lidi, co ho tlačili, tak po dvou špatných zápasech se k němu otočili zády a začali ho pomlouvat z čeho se mi dělalo zle. Na začátku přípravy, kdy jsem nedostal ani minutu v jediném přáteláku, jsme s agentem řešili, jestli se něco nenaskytne, ale po podzimu, který skončil tak jak skončil, jsme tomu moc šancí nedávali. Pak jsme se shodli, že to necháme být a vydržím tady do léta i když nebudu chytat. Ale pak z ničeho nic přišlo něco, co jsme nečekali.

Kdy jste se tedy o zájmu Venezie dozvěděl?
Po prvním jarním kole mi volal agent. Řekl, že je tu nabídka z Itálie. Čekal jsem Serii C nebo něco podobného. Když řekl, že je to Serie A, začal jsem se smát a myslel jsem, že si dělá legraci. Pak mi vysvětlil, že mu volal sportovní ředitel Venezie a ptal se, jestli bych měl zájem. Což byla vlastně zbytečná otázka – samozřejmě, že ano. V tu chvíli bych byl ochotný sbalit si věci a vyrazil byl tam.

Co se nakonec pokazilo?
Nevěděli jsme, že můj příchod závisí na odchodu jejich třetího gólmana. Agent mě upozorňoval, ať si nedělám velké naděje. Ale já v hlavě měl jen to, že tam půjdu. Odpoledne mi agent napsal velkými písmeny „POSLALI TO!“ – oficiální nabídka dorazila do Dynama.
Zpočátku se to zadrhlo, klub řekl, že za nabízené peníze nepůjdu. Nakonec ale došlo k dohodě. Do večera to vypadalo nadějně. Pak ale Venezia řešila ještě přestupy Fily ze Slavie a dalšího gólmana na pozici jedničky. Hodinu před uzávěrkou přestupů jsme ještě jeli na stadion, kdyby dorazily dokumenty k podepsání. Pár desítek minut před koncem přestupového okna nám ale volali, že jejich trojka nikam nejde. A tak z toho nic nakonec nebylo. Snové angažmá padlo.

Jak moc vás to vzalo?
Strašně. Po tom, čím jsem si v Dynamu prošel, jsem potřeboval nový impuls. Tohle mohlo úplně změnit moji kariéru. Mrzelo to mě i celou rodinu. Ale asi to tak mělo být.

O pár měsíců později ale přišla nabídka z albánského Elbasanu. Kdy odlétáte?
Už tenhle víkend. Dobalím věci a v neděli letím do Tirany. (pozn. red.: rozhovor probíhal tento týden)

Fotbalový tým z Elbasanu, KF Elbasani, patří mezi tradiční albánské kluby s bohatou historií sahající až do roku 1923. Sídlí ve městě Elbasan ve střední Albánii a své domácí zápasy hraje na modernizovaném stadionu Elbasan Arena, který pojme přes 12 tisíc diváků. Klub v sezoně 2005/06 získal domácí titul.

Jak se přestup do Elbasanu zrodil?
Jednání začala už na konci dubna. Agent mi volal, že se ozvali z Albánie. Nevěděl jsem, co si o tom myslet – neznal jsem ligu, podmínky, nic. Všechno jsme si ale podrobně zjišťovali a musím říct, že nás přístup klubu hodně mile překvapil. Byli vstřícní, ochotní čekat a cítil jsem z nich opravdový zájem. Nakonec jsem si řekl, že to je nejlepší volba – změna prostředí, nová zkušenost.

Byl jste už v Elbasanu? Znáte někoho z kabiny?
Byl jsem se tam podívat, ale s nikým z kabiny jsem se ještě nesetkal. Zázemí mě ale příjemně překvapilo.

Kdy začíná příprava?
Už v pondělí. Tři týdny budeme trénovat v Albánii, pak tři týdny v Řecku. Bude to dlouhé soustředění. Až se vrátíme, měl by být hotový nový tréninkový komplex jen pro áčko. Těším se na to.

Jak to vypadá s konkurencí mezi brankáři?
Jednička, Ghaňan s reprezentačními starty, se zranil a skončil. Zůstali tam dva mladí brankáři. Jeden měl mít nabídku z Kataru, ale nakonec asi zůstane. I tak bych měl být jednička. A to je to, co jsem chtěl – chytat.

Vzala přítelkyně v pohodě, že se s vámi bude stěhovat do Albánie?
Ze začátku jsme nikdo nevěděli, co nás vlastně čeká. Musím říct, že mám v přítelkyni obrovskou podporu. Pomáhala mi v těch těžkých časech, co jsem tu zažíval. Každý den to doma poslouchala. Musela snášet i to, co se psalo. I proto chci, aby se mi angažmá v Albánii povedlo a mohl jsem ji všechno vrátit. I pro ni to bude všechno těžké, nikoho tam nezná.

Reklama

Další články z Budějcká Drbna

Tento článek byl publikován ze zdrojů Budějcká Drbna

Články z Budějcké Drbny přinášejí aktuální dění z Českých Budějovic a celého Jihočeského kraje. Věnují se tématům, která přímo ovlivňují život místních obyvatel – od politiky, dopravy a školství přes kriminalitu až po kulturu, sport a každodenní zajímavosti z regionu. Obsah je čtivý, svižný a...

Tohle už nechci zažít. Janáček o konci v Dynamu a novém startu v Albánii

Smrt dítěte na náboženském setkání: slova pořadatelky pobouřila veřejnost

Když Praha fandila proti komunistům. Věděli, že můžu utéct taky, vzpomíná Mandlíková

Po vraždě si v cizím bytě otevřel pudink z lednice. Oběti si vybíral náhodně podle titulů na zvonku

Princ Harry popřel to, co celý svět považoval za jasnou věc: Lidé se mu vysmáli

Česko má senzační mistryni světa. Mozek mi moc nefunguje, chrlila ze sebe užasle