2 min

Staletí na řetězu. Zčernalá ruka v pražském kostele svatého Jakuba budí dodnes zájem

Sdílet

Dennívýzva

Mumifikovaná ruka, která visí na řetězu v kostele svatého Jakuba Většího fascinuje Prahu staletí. Komu vlastně paže patřila a proč se tak stalo?

Zlodějova ruka

Zdroj: FOTO:Avfedorenko at Czech Wikipedia, Public domain, via Wikimedia Commons

Hned u vchodu do kostela svatého Jakuba Většího v Praze visí na zrezivělém řetězu podivný artefakt, který už stovky let budí zvědavost i odpor. Tato mumifikovaná lidská končetina patří muži, jenž v patnáctém století narazil na neúprosnou spravedlnost tehdejšího hrdelního práva.

Zčernalá trofej u vchodu

Návštěvník vstupující do šera u Jakuba v pražské uličce Malá Štupartská narazí na šerednost, která do barokní nádhery zdánlivě nezapadá. Na zdi u dveří trčí scvrklá paže, připomínající spíše větev starého stromu než část lidského těla. Tradice ji spojuje s rokem 1400 a neúspěšným pokusem o krádež mariánských šperků, kdy ruku zloděje údajně sevřela samotná Madona.

Místní řezníci tehdy museli lapku od oltáře osvobodit jediným možným způsobem, přesněji odříznutím končetiny. Řeznický cech v Praze patřil k těm nejvlivnějším a jeho členové občas plnili i úkoly vyžadující hrubou sílu a ostré nástroje. Následně mniši tuto ruku pověsili jako varování budoucím hříšníkům. Legenda o zázračném sevření sochy dlouho sytila lidovou představivost a udržovala v chrámu patřičnou bázeň před trestem pozemským i nebeským.

Realita se dramatickým konstrukcím zcela vymyká

Jediným skutečně ověřeným faktem zůstává vizuální zhodnocení samotné končetiny. Odborníci pouhým okem konstatovali, že předmět na řetězu spolehlivě odpovídá lidské paži a jedná se o autentický lidský ostatek, nikoliv o umělou atrapu. Původní řetěz drží kůži a kosti pohromadě i po stovkách let, zjevně díky přirozené mumifikaci v suchém prostředí pražského chrámu.

Odkaz středověkého práva

Ve středověku a raném novověku představovala podobná exekuce standardní součást trestního rejstříku pro ty, kteří se odvážili sáhnout na církevní majetek. Svatokrádež patřila mezi nejtěžší zločiny a uříznutá ruka sloužila jako tichý a výmluvný svědek tehdejší přísnosti. Městské právo tehdy nepracovalo s nápravou viníka, nýbrž primárně s jeho trvalým označením a zastrašením ostatních. Jakubská ruka tak zůstává ojedinělou ukázkou dobové mentality, kdy se hranice mezi posvátným a světským střežila velmi bedlivě a nekompromisně.

Součást pražského genia loci

Dnes se na tento kousek anatomie díváme jako na bizarní kuriozitu a zároveň si plně uvědomujeme syrovost tehdejší doby. Moderní svět podobné artefakty ve veřejném prostoru běžně netoleruje, ovšem u Jakuba tvoří ruka integrální součást místního genia loci.

Končetina zřejmě zůstane na svém místě i nadále, protože staroměstské uličky si své historické stíny pečlivě střeží. Tato vyschlá paže jasně připomíná surovou podobu dávné spravedlnosti a tvoří nedílnou součást temnější historie hlavního města.

Zdroj informací: autorské zpracování redakce Kroniqa.cz na základě veřejně dostupných informací z médií (unexpectedtraveller, atlasobscura, prazsky.denik).

Reklama

Další články z kroniQa

Tento článek byl publikován ze zdrojů kroniQa

Web nabízí aktuální články z oblasti moderních technologií, vědy, společnosti i životního stylu. Obsah kombinuje praktické tipy s přehledy trendů a novinek, které ovlivňují každodenní život – od digitálních inovací přes zdraví až po kuriozity ze světa. Články jsou psané srozumitelně a přístupně,...

Staletí na řetězu. Zčernalá ruka v pražském kostele svatého Jakuba budí dodnes zájem

Šok po necelém roce manželství. Daniel Krejčík oznámil rozvod

Řeka tehdy vydávala těla celé měsíce. Ze školního výletu na Pálavu se domů nevrátily desítky dětí

Řezník z Hannoveru: Vrah, kterému policie věřila, zatímco mizeli chlapci dál

Vesnice, které usínaly na celé dny: záhada z Kazachstánu měla děsivé pozemské vysvětlení

Stárneme jinak, než jsme si mysleli. Nová studie odhalila neviditelný alarm lidského těla