Všichni nejspíš tušíme, že pokud na děti křičíme, moc jim tím neprospíváme. A tuto tezi potvrzují i mnohé výzkumy. Třeba studie publikovaná v odborném magazínu Child Abuse & Neglect jmenuje některé neblahé důsledky, které může křik na děti mít, pokud jsou mu vystaveny příliš často. Křik, ponižování, urážky a další slovní výpady mohou zvyšovat pravděpodobnost, že děti později propadnou drogám, začnou páchat trestnou činnost nebo se budou sebepoškozovat. Děti vyrůstající v domácnostech, kde se hodně křičí, mohou mít problém s vlastní sebehodnotou a vypěstovat si pořádné trauma. A ani partnerským vztahům časté hádky rozhodně nesvědčí.
Naštěstí existují některé funkční strategie, jak křik v domácnosti omezit a lépe zvládat vlastní emoce. Nebude to sice přes noc, ale systematická práce se vyplatí. Pro začátek můžete vyzkoušet třídenní výzvu k omezení křiku, kterou zveřejnila rodičovská koučka Rebekah Gienapp a která ji otestovala i sama na sobě. Výzva je inspirovaná knihou Peaceful Parent, Happy Kids od klinické psycholožky Laury Markham.
Den první: Učiňte rozhodnutí a dejte si závazek
Prvním krokem je učinit jasné prohlášení, že přestaneme křičet. Nemá to být jen zbožné přání nebo snaha, ale zřetelný závazek, který dáme nejen sobě, ale i dětem, a který nám pomůže změnit nastavení mysli. V lehkých i těžkých chvílích je možné si jako mantru opakovat třeba větu: „S dítětem mluvím klidně a s respektem.“
Den druhý: Napojte se na dítě a identifikujte spouštěče
V rámci druhého dne výzvy odbornice radí, abychom si sepsali věci, které nás nejčastěji přimějí křičet, Podrobným zkoumáním nejrůznějších situací dost možná dojdete ke zjištění, že křik je více závislý na našem duševním stavu než na tom, jak se chová dítě. Řada rodičů má totiž větší tendenci křičet, když se snaží dělat víc věcí najednou, jsou hladoví, vyčerpaní, nejsou naplněny jejich základní potřeby apod. Proto jim může pomoci, když na sebe nebudou klást takové nároky, pokusí se lépe distribuovat povinnosti a udělají si více času sami na sebe.
Součástí výzvy je také to, abychom se v rámci druhého dne více napojili na naše dítě. Věnovali mu pozornost, odložili telefon, plně se na něj soustředili a vnímali jeho pocity a touhy. Nejde o to si s ním od rána do večera hrát a přitom stejně ztrácet pozornost, ale společný čas strávit co nejkvalitněji. Dítě, které má dostatek pozornosti a je mu nasloucháno, má totiž menší tendenci nás něčím vytáčet.
Den třetí: Přestaňte křičet
Třetí den patří tomu, abychom sepsali, co v minulosti spouštělo problematické chování našeho dítěte, které u nás vedlo ke křiku. Může to být dost podobné jako u dospělých. To, že nás neposlouchá nebo něco tropí, může souviset s tím, že je hladové nebo jsme se mu předtím dost nevěnovali. Mnoha věcem ze seznamu je možné předejít. I když to samozřejmě neplatí vždy.
Pokud nastane obtížná situace, kdy dítě nespolupracuje, je nutné zachovat klid (k tomu může pomoci hluboké dýchání, protřepání svalů k uvolnění napětí, opakování mantry výše apod.). I v momentě, kdy už začínáme křičet, se můžeme zastavit a zavřít pusu uprostřed věty.
Dalším v pořadí je projevení empatie. Pro dítě je velmi důležité, aby vědělo, že jeho emoce chápeme. Když se zrovna vzteká u regálu s hračkou, kterou nebudeme kupovat, můžeme například říct: „Vím, že by bylo super tohle mít, chápu, že to moc chceš a zlobíš se, že to nekoupíme, ale v rozpočtu na to prostě není místo…“ Mluvit bychom v takových situacích měli tiše a laskavě a případě také nabídnout nějakou alternativu. Ne hmotnou, ale ve formě programu, tedy co spolu s dítětem po příchodu z obchodu podnikneme apod.
Přestat křičet je proces, který vyžaduje trpělivost, uvědomění a odhodlání. Zásadní je se naučit něco nového nejen o sobě, ale i o dítěti, o tom, co nás spojuje nebo co spouští napětí. A už samotné rozhodnutí nekřičet je pozitivním startem.
Zdroje: Sciencedirect.com, Rebekahgienapp.com, kniha Peaceful Parent, Happy Kids, Thoughtfulparent.com, Sancedetem.cz
Související články