3 min

Nepřestáváme chodit, protože stárneme. Stárneme, protože přestáváme chodit

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

Když se řekne stárnutí, většina lidí si představí šediny, vrásky a zpomalené kroky. Jako by to bylo něco, co se nám prostě stane, a my s tím nemůžeme nic udělat. Jenže pravda může být úplně jiná. Možná totiž neplatí, že přestáváme chodit, protože stárneme. Ale naopak, stárneme, protože přestáváme chodit.

Unavená paní

Zdroj: Shutterstock

A tato myšlenka není jen poetická. Je skutečná, konkrétní a hluboce lidská.

Jak jsme se přestali hýbat

Pohyb byl vždy přirozenou součástí života. Lidé chodili denně desítky kilometrů, za prací, za jídlem, za rodinou. A pak přišla moderní doba. Výtahy, auta, sezení, pohodlí. A čím je život pohodlnější, tím víc ztrácíme to, na co bylo naše tělo stvořeno, hýbat se. A i když si často myslíme, že ubývající aktivita je nevyhnutelným důsledkem věku, opak je pravdou. V mnoha případech se přestáváme hýbat z důvodů, které se věkem pouze svezou, trochu nás bolí koleno, trochu se bojíme uklouznout, trochu se nám nechce ven, trochu jsme unavení. Každé „dnes vynechám“ však otevírá dveře dalšímu „zítra to taky nevidím jistě“. A tělo, které se nehýbe, začne nevyhnutelně stárnout rychleji.

MOHLO BY SE VÁM LÍBIT:

Tajemství dlouhověkosti: Možná se skrývá v tempu vaší chůze

Tuto souvislost pochopil už v 60. letech americký lékař Kenneth H. Cooper, autor knihy Aerobics, která spustila celosvětovou vlnu zájmu o běhání a chůzi. Cooper byl jedním z prvních, kdo upozornil na to, jak zásadní roli hraje kardiorespirační kondice pro délku i kvalitu života. Jeho tým později shromáždil rozsáhlá data, která ukazují, že lidé s nízkou fyzickou kondicí umírají dříve, dokonce dříve než kuřáci nebo lidé s diabetem. Tento překvapivý výsledek shrnuje studie, jejímž hlavním autorem je Steven Blair

Ještě důležitější je ale něco jiného, kondici neudržují žádné speciální tréninky, ale obyčejný, pravidelný pohyb. I krátká každodenní chůze má pro tělo měřitelný efekt. Jedna přehledová studie ukázala, že pravidelná nenáročná aktivita výrazně snižuje riziko srdečních onemocnění. Zkrátka, i malé množství pohybu má velký význam.

Chůze se vzdáváme jako první

Problém je, že právě chůze bývá první věcí, které se vzdáme. Často k tomu stačí málo, zhoršený zrak, nevhodná obuv, únava, bolest kloubů nebo prostě to, že člověk najednou nemá s kým chodit ven. Strach z pádu bývá velmi silný, tak silný, že raději zůstaneme doma. Domácí prostředí ale často nevede k posílení, naopak, čím méně chodíme, tím hůř chodíme. Tělo zkrátka ztrácí dovednosti, které nepoužívá.

Stárnutí ale není jednosměrná ulice. Tělo není stroj, který jakmile začne zpomalovat, už se nikdy nenastartuje. I ve vysokém věku má neuvěřitelnou schopnost adaptace. Svaly reagují, když je zatížíme. Rovnováha se zlepšuje, když ji trénujeme. Klouby se chovají lépe, když se hýbou. A psychika získává sílu, když se člověk cítí schopný a soběstačný.

MOHLO BY SE VÁM LÍBIT:

Nejkrásnější pobřežní stezka Evropy podél Atlantiku: Portugalská Rota Vicentina vás okouzlí na každém kroku

Možná právě proto mají tak silný dopad příběhy lidí, kteří se k pohybu vrátili nebo u něj vytrvali navzdory věku. Nepůsobí jako výzva „když mohou oni, musíš i ty“, ale jako připomínka, že aktivita není o věku, ale o postoji. Jakmile se člověk jednou rozhodne, že zkusí ujít aspoň pár minut denně, začne si všímat, že se mu chodí lépe. Únava se zmírní. Tělo přestane protestovat tolik jako předtím. A hlavně, vrací se pocit běžné, samozřejmé vitality.

Myšlenka, že stárneme, protože přestáváme chodit, není výčitka. Je to pozvání. Pozvání vrátit tělu něco, po čem touží a co okamžitě využije. Není nutné chodit dlouho ani rychle. Není nutné mít speciální vybavení. Stačí malá, pravidelná dávka pohybu, která člověka postupně vytáhne ze strachu, lenosti i nejistoty. Stárnutí se nedá zastavit, ale dá se prožít jinak. A chůze, obyčejná, nenápadná, patří k těm nejjednodušším způsobům, jak si udržet sílu, nadhled i radost ze života. Tím nejdůležitějším krokem není deset tisíc kroků denně. Tím nejdůležitějším krokem je ten první.

Zdroje: Sems Journal, Take care, Fit and well, Geediting

Související články

Reklama

Další články z Žena-in.cz

Tento článek byl publikován ze zdrojů Žena-in.cz

Články ze Žena-in.cz přinášejí osobitý, často velmi otevřený pohled na ženský svět v celé jeho šíři – od vztahů, rodiny a domácnosti až po aktuální společenská témata nebo osobní zkušenosti. Jejich silnou stránkou je autenticita, blízkost a schopnost otevřít i citlivá témata s lidskostí, empatií...

Nepřestáváme chodit, protože stárneme. Stárneme, protože přestáváme chodit

„Tohle jsem ještě neviděl.“ Na Pavla reaguje legendární fotograf F1, natočil video

Mirek Topolánek ukázal drsné následky boje s rakovinou: Bývalý premiér sdílel svou znepokojivou proměnu

Dara Rolins znovu odpověděla kritikům. Po faceliftingu poslala jasný vzkaz

Krampol vedl s Knížákem roky válku o luxusní byt. Nakonec je spojila až neuvěřitelná shoda osudu

Myslíte si, že byste přežili jeden den ve středověku? Pokud vás nezabije zub, může to zkusit večeře, zima nebo soud