Nürburgring
Niki Lauda týden před Velkou cenou Německa vyzval ostatní piloty, aby se závod nejel, protože 23 kilometrů dlouhý okruh byl nebezpečný i tím, že na něm chyběli organizátoři a hasiči. Vozy formule 1 v té době nebyly bezpečné a požárního vybavení byl nedostatek. Piloti ale hlasovali pro to, aby se závod jel. 1. srpna 1976 došlo k jeho startu, který byl odložen a část okruhu byla mokrá. Niki Lauda startoval na pneumatikách do mokra a v průběhu prvního kola se propadl dozadu.
Ve druhém kole přezul na suchou sadu a snažil se dohnat ztracený čas, ale před zatáčkou Bergwerk Laudovo Ferrari vyjelo z trati, vrazilo do svodidel a začalo hořet. Vyhnout se mu dokázal Guy Edwards, ale monopost Bretta Lungera do něj narazil a přišla řetězová reakce, kdy do Lungera narazil Harald Ertl. Všichni tito piloti zastavili a snažili se pomoct Laudovi, který byl uvězněn v plamenech. Na pomoc se vydal i pilot Arturo Merzario a jeden z traťových maršálů. Společně se vrhli do plamenů a vytáhli doutnající tělo Nikiho Laudy. V plamenech strávil pětapadesát sekund.
Byl vrtulníkem převezen do nemocnice v Koblenzi a poté přepraven na nejmodernější popáleninové oddělení na klinice v Ludwigshafenu. Utrpěl popáleniny prvního až třetího stupně na hlavě, zápěstí, měl několik zlomenin a kvůli vdechování toxických zplodin z plamenů měl popálené plíce. Přišel o většinu pravého ucha, vlasy, obočí a oční pravé víčko. V nemocnici bojoval o život, upadl do kómatu a od kněze dostal poslední pomazání. I přes všechno přežil. „Pořád jsem si říkal, že když to chce udělat, tak je to v pořádku. Já to ale nevzdám,“ řekl o příchodu kněze.
Den po nehodě Ferrari našlo náhradního pilota Carlose Reutemanna, a to Laudu rozčílilo. Byl odhodlán se vrátit zpět do vozu formule 1 a chtěl si udržet i titul mistra světa. Na začátku září se vrátil zpět, aby testoval vůz ve Fioranu. „Byl to pohled, který nikdy v životě nezapomenu. Niki přijel do Fiorana svým letadlem, kterým zřejmě sám přiletěl do Boloně. Byl tak bledý, měl jizvy, přišel o vlasy, nemohl zavřít oči. Byl jako duch,“ vzpomínal manažer týmu Ferrari Daniele Audetto. „Byl velmi klidný, velmi klidný, velmi odhodlaný. Šel do kanceláře ve Fioranu pro kombinézu, která mu byla hodně velká, protože zhubl 10 kilo.“ Niki Lauda i tak málem zlomil rekord nejrychlejšího kola ve Fioranu.
Závodil ve Velké ceně Itálie, kde skončil na čtvrtém místě. Zranění mu způsobovalo obrovské bolesti a obvazy na jeho hlavě byly od krve. Jackie Stewart jeho přítomnost v závodu označil za nejodvážnější návrat v historii sportu. Aby neukazoval své znetvoření, začal nosit jeho slavnou červenou kšiltovku, kterou pronajímal sponzorům. O titul mistra světa téhož roku bojoval s Jamesem Huntem v Japonsku na okruhu Fudži. Rozhodl se ze závodu odstoupit, protože dle něj bylo velmi nebezpečné závodit za prudkého deště. Mistrem světa se stal James Hunt a Nikiho označil za statečného.
Za záchranu poděkoval pilotům, kteří ho z plamenů vytáhli a Merzariovi věnoval zlaté rolexky, které dostal za pole position ve Velké ceně Monaka 1976. „V podstatě se mě snažili z vozu dostat dva nebo tři piloti, ale jeden z nich byl Arturo Merzario, ten Ital, který tam také musel na místě zastavit, protože jsem zablokoval silnici a on opravdu sám přišel do vozu a uvolnil mi bezpečnostní pás a pak mě vytáhl ven. Bylo to neuvěřitelné, jak to udělal, a já jsem ho potom potkal a říkal jsem mu: Jak jsi to udělal?! On na to: Upřímně řečeno, já nevím, ale rozepnout ti bezpečnostní pás bylo tak těžké, protože jsi na něj strašně tlačil, a když se rozepnul, tak jsem tě dostal z vozu jako pírko.“