Vůně čerstvé bábovky se linula chodbou paneláku a sousedé hned věděli, že u vás se zase peklo. Stačil k tomu malý hliníkový hrnec s těžkým víkem, který zvládl skoro to samé co velká trouba, jen levněji a bez horka v celé kuchyni. Málokdo tehdy tušil, že z obyčejného kuchyňského pomocníka se po letech stane vyhledávané zboží.
V malé kuchyni zastala celou troubu Remoska nikdy nebyla luxusem pro pár vyvolených. Vyrobily se jí miliony kusů a stála v kdejaké panelákové kuchyni. Přesto o ni každý stál, protože řešila každodenní starost. V malém bytě nemusela hospodyně roztápět velkou troubu jen kvůli jedné nedělní pečeni nebo moučníku.
Celé kouzlo je v jednoduchém nápadu. Topná spirála sedí v masivním víku a teplo klesá na jídlo rovnoměrně shora, takže nic nechytá ke dnu a nikdo nemusí hlídat otáčení plechu. Ovládání je nulové, žádný displej ani volič programů. Zapojíte, přiklopíte a čekáte. Jedna mísa přitom zastane pekáč i pánev a poradí si s masem, moučníkem i zapečenou přílohou. Kdo si s ní jednou porozuměl, servíroval z ní o víkendu celý oběd a od sousedů sklízel uznání.
Přečtěte si také: Soused griluje šestkrát týdně a kouř mi táhne rovnou do kuchyně. Situaci jsem vyřešil originálně
Za vynálezem stál hrnec, který neuměl péct Remosku má na svědomí elektrotechnik Oldřich Homuta. Ze Švédska si v padesátých letech přivezl elektrický hrnec, se kterým se dalo vařit, ale na pečení byl krátký. Přesně tahle slabina ho popíchla. Dal dohromady partu s Jindřichem Uherem a Antonínem Tyburcem, načež všichni tři hrnec předělali tak, aby uměl péct teplem sálajícím z víka.
První funkční kousky vznikly někdy mezi roky 1953 a 1955 a říkalo se jim HUT. Za tou zkratkou se schovávají počáteční písmena tří příjmení: Homuta, Uher a Tyburec. Dnešní jméno dostal spotřebič později podle výrobního družstva Remos, jehož ochrannou známku úřady zapsaly 21. července 1964. Naplno se remosky rozjely od roku 1957 a největší slávu jim pak přinesla výroba v Kostelci nad Černými lesy.
Proč remoska přežije i moderní troubu Hlavní důvod, proč se staré remosky pořád shánějí, je jejich nezničitelnost. Moderní troubu nabušenou elektronikou pošle do věčných lovišť první porouchané čidlo, kdežto remosce prakticky není co pokazit. Skládá se z hliníkové mísy a odporového drátu zataveného ve víku, žádná deska plošných spojů, žádný software. Proto řada kusů z dob socialismu funguje dodnes bez jediné opravy.
Přečtěte si také: Kdo má doma tenhle smaltovaný servis v původní krabici, dostane od sběratelů až 15 000 Kč na ruku
Druhým lákadlem je účet za elektřinu. Vestavěná trouba spolkne při rozehřátí klidně 2 500 až 3 000 wattů, remoska si vystačí zhruba s pětinou, tedy se 400 až 500 watty. Nažhavuje se u ní jen malý prostor pod víkem, zatímco velká trouba musí prohřát celý svůj objem. U delšího pečení, ať už jde o pečeni nebo dort, se ten rozdíl sečte do částky, kterou na faktuře za proud poznáte.
Hlavní rozdíly mezi starou remoskou a moderní vestavěnou troubou shrnuje následující tabulka:
Parametr Stará remoska Moderní vestavěná trouba Příkon při rozehřátí zhruba 400 až 500 W 2 500 až 3 000 W Konstrukce hliníková mísa a odporový drát ve víku deska plošných spojů, elektronika a čidla Poruchovost prakticky není co pokazit vyřadí ji první porouchané čidlo
Co dnes sběratelé zaplatí za starý kus Přečtěte si také: Češi vyhazují klasické dřezy. Nahrazují je variantou, na které není vidět vodní kámen ani škrábance
Ceny se přitom pohybují ve velkém rozpětí. Za ošoupaný kus s připečeným tukem vám v bazaru dají sotva pár set korun. Zásadní je, jak je remoska zachovalá a jestli k ní patří všechno příslušenství. Nejvíc si sběratelé cení úplně první série HUT, hlavně když je kus kompletní. Cenu zvedají zejména:
O sběratelské ceně staré remosky rozhoduje hlavně to, jak je zachovalá a jestli k ní patří původní příslušenství. Ilustrační foto. Zdroj: Sergey Meshkov / Pexels. dobová krabice, ideálně i s papírovým návodem, přívodní šňůra, kterou za ta léta nikdo neměnil, víko, na kterém není po půlstoletí pečení znát hluboké rýhy. Takový kompletní exemplář dokáže vynést i 4 500 Kč. Cenu ještě navýší různé rarity, třeba nezvykle barevné madlo nebo mimořádně zachovalý povrch víka.
Rozdíl oproti pořizovací ceně je obrovský. V šedesátých letech stála menší dvoulitrová verze 180 Kčs, čtyřlitrová o něco víc, 210 Kčs. Kupci se přitom neomezují na pamětníky, kteří remosku znají z dětství. Zachovalé kusy míří stejně tak do rukou mladších zájemců, které láká retro vzhled a jistota, že přístroj i po půlstoletí odvede svou práci naprosto spolehlivě. Přidejte k tomu drahé energie a chuť vařit úsporně a je jasné, proč se stará mísa vrací do kurzu. Takže dřív než starou remosku po babičce odnesete do sběru, otočte ji pořádně v ruce. Za pár tisíc korun ji od vás rád vezme sběratel, který podobný kus dlouho shání.
Přečtěte si také: Řízek s bramborovým salátem letos nefrčí. Češky objevily zahraniční večeři, po které se necítí přejedené a usnou do 20 minut
Zdroje: https://www.tiscali.cz/mela-ji-doma-kazda-babicka-a-normalne-se-v-ni-varilo-dnes-za-tento-kuchynsky-kousek-z-cssr-davaji-sberatele-az-4-500-kc-709657, https://www.marianne.cz/marianne-bydleni/poradna/remoska-zapomenuty-poklad-z-pudy-rozhodne-potrebujete, https://cs.wikipedia.org/wiki/Remoska, https://cc.cz/cesky-vynalez-ktery-se-vyrabi-uz-60-let-v-koprivnici-chystaji-i-remosky-s-designem-od-pininfariny/, https://ct24.ceskatelevize.cz/clanek/ekonomika/remoska-ma-petapadesat-malem-ji-znicily-fritovaci-hrnce-ale-prezila-a-dobyva-i-britanii-61405, https://www.dotyk.cz/lifestyle/stara-retro-remoska-hut-cena/