Pozvete na večeři návštěvu z ciziny, na stůl s pýchou postavíte tradiční české pokrmy a očekáváte nadšení. Místo toho ale vidíte rozpaky, ostražité nahlížení do talíře a možná i zděšenou otázku, co to vlastně mají sníst. Něco takového zažila řada Čechů. Existují totiž domácí klasiky, u kterých zahraniční hosté pravidelně tuhnou v zádech. Některé z nich přitom znají recenzenti světového gastronomického průvodce TasteAtlas, kde od cestovatelů sbírají hvězdičky odshora dolů.
Když se na stole objeví výrobky ze zabijačky
První kandidát na rozpačité ticho u stolu pochází přímo ze starých českých vesnických hodů. Jitrnice a jelita znějí jako poezie zimního Česka, ale cizinec, který si přečte popis, často zbledne. Když mu řeknete, že uvnitř střívek je směs vepřového masa, vnitřností a v případě jelit i krve, přestane jíst dřív, než stačil začít.
V západní Evropě a Americe se vnitřnosti dnes do běžné kuchyně skoro nedostanou. Lidé jsou zvyklí na čisté, „neutrální” maso, jako jsou prsa nebo svíčková. Tmavá barva jelita působí na nezvyklého strávníka divně sama o sobě, představa toho, čím je naplněné, k chuti nepřidá. A pokud se odváží kousnout, popisují, že je to spíš nezvyklá pasta v elastickém obalu.
Přečtěte si také: Češi milují potraviny značky Pilos v Lidlu, ale 95 % z nich netuší, kdo je ve skutečnosti vyrábí
Sýrová pochoutka, kterou ucítíte dřív, než vejde do dveří
Druhý poklad české kuchyně, který ze stolu zažene cizince, je olomoucký tvarůžek. Tahle drobná žlutá kolečka mají tak intenzivní vůni, že je řada zahraničních návštěvníků odmítne ochutnat ještě dřív, než se k nim přiblíží. Logika je přitom jednoduchá: pokud něco výrazně voní, podvědomě očekáváme, že to bude i podobně chutnat. A málokterý turista chce experimentovat s tím, co cítí už od vstupních dveří kuchyně.
Češi přitom tvarůžky milují. Jíme je s cibulí, octem, na chlebu nebo prostě tak, jak jsou. Pro nás je to gastronomická vzpomínka na babičku, pro cizince zkouška odvahy.
Polévka, kterou neminul ani světový žebříček
A do třetice něco méně očekávaného. Není to maso, není to sýr, je to polévka. Konkrétně chlebová polévka, kterou znají hlavně starší ročníky jako jídlo skromných časů. Ze starého chleba, vody a koření vznikne pokrm, který cizincům přijde jako tekutá kaše bez výraznější identity. Sami Češi přiznávají, že to není hvězda jejich jídelníčku.
Přečtěte si také: Zkontrolujte hrnečky po babičce: Stačí otočit dno, tento symbol znamená 13 000 Kč v kapse
V hodnocení uživatelů světového gastronomického průvodce se chlebová polévka opakovaně objevuje mezi nejhůře hodnocenými českými pokrmy a probojovala se i mezi nejhůře hodnocená jídla světa. To je úspěch, na který by se asi nikdo z národní kuchyně nechtěl chlubit.
Jiný kraj, jiná chuť
Než ale začneme rozhořčeně bránit naši kuchyni, je dobré si připomenout jednu věc. Vnímání chutí je z velké části otázkou kultury, ve které jsme vyrostli. My se ošklíbáme nad švédskou kvašenou rybou nebo japonskou nattó, jiní se ošklíbají nad našimi tvarůžky. Není to známka toho, že česká kuchyně je špatná. Je to jen důkaz, že chuť je něco hluboce naučeného.
A tak můžeme klidně dál pyšně podávat jelita a chlebovou polévku. Jen u zahraniční návštěvy možná příště začněme spíš svíčkovou nebo svatomartinskou husou. Ne každý zážitek totiž musí být ten nejintenzivnější, jaký nabídnete.
Přečtěte si také: Tuhle příšernou barvu má v kuchyni 50 % Čechů. Opticky zmenšuje prostor o třetinu a jídlo na talíři vypadá nechutně
Zdroje: Autorský text, https://www.toprecepty.cz/clanky/10582-tri-ceska-jidla-ktera-by-cizinci-nikdy-nepozreli-jedno-z-nich-cesi-primo-miluji/, https://www.dotyk.cz/magazin/nejhorsi-ceske-jidlo/, https://www.dotyk.cz/magazin/nejnechutnejsi-ceska-jidla-podle-cizincu/, https://www.kupi.cz/magazin/clanek/27933-zebricek-nejlepsi-ceske-jidlo, https://techsvet.cz/cestovani/tohle-jsou-podle-cizincu-nejhorsi-ceska-jidla-radeji-umrit-hlady/petramestekova/