Společnost VHS SITKA vznikla v roce 1993. Založilo ji dvanáct obcí na Šternbersku včetně města Šternberka, ty také tvoří valnou hromadu. Firma působí rovněž v dalších pěti obcích v regionu, které však nejsou společníky ve vodárnách. Cena stočného je srovnatelná s ostatními obcemi a městy, za vodné dnes ovšem lidé na Šternbersku platí 41,44 koruny.
V největších tuzemských městech se podle srovnávacího serveru klik.cz cena vodného v roce 2026 pohybuje od 53,55 do 100,87 koruny. Nejdražší je v Kladně, nejlevnější v Brně. Například v nedaleké Olomouci lidé za vodné platí 62,94 koruny. Více než 190 tisíc obyvatel Olomoucka a Prostějovska zásobuje vodou společnost Moravská vodárenská z francouzské skupiny Veolia.
Na Prostějovsku přitom letos voda zdražila o 2,3 procenta, na Olomoucku zůstala cena stejná, Moravská vodárenská zde však o 2,5 procenta zdražovala loni v lednu a v dubnu následoval další cenový růst o 1,77 koruny. “Vliv na konečnou cenu vodného a stočného má sazba daně z přidané hodnoty, která pro rok 2026 činí 12 procent,” podotkla mluvčí Moravské vodárenská Markéta Bártová.
Čtěte také: Smrdí jak žumpa, stěžují si Olomoučané na pitnou vodu. Je v pořádku, příčiny řešíme, tvrdí vodárny
Moravská vodárenská v regionu provozuje 17 úpraven vod, 38 vodojemů, 11 skupinových vodovodů, sedm místních vodovodů, deset kanalizací a osm čistíren odpadních vod. Na Olomoucku působí v Olomouci a dalších 26 obcích včetně jejich místních částí.
Na Šternbersku je ovšem situace zcela jiná a cena vody je hluboko pod celostátním průměrem. Podle ředitele VHS SITKA Antonína Kostrůnka je vodné opravdu jedno z nejlevnějších v celé České republice. “Zásadní skutečností je, že vodní zdroje jsou v našem vlastnictví, vodu tedy nemusíme nakupovat od jiných dodavatelů. Dalším důvodem jsou nízké náklady na výrobu a distribuci pitné vody. Vodní zdroje jsou blízko spotřebišť a vodu distribuujeme hydraulicky, tedy téměř bez spotřeby elektrické energie. Roli samozřejmě hraje také fakt, že vodu v zásadě neupravujeme, naše vodní zdroje, jedná se o podzemní zdroje vody, poskytují surovou vodu v kvalitě pitné vody. Nutné je pouze přidání chlornanu sodného, ovšem v minimálním množství podle platné legislativy. Nevlastníme žádnou úpravnu vody, voda ze zdrojů putuje přímo do vodojemů a rozvodné sítě,” vysvětluje ředitel VHS SITKA Kostrůnek.
Čtěte také: Na Šumpersku se voda vrátila do rukou měst a obcí. Vodné a stočné je levnější
Dalším důležitým faktorem jsou podle něho nízké provozní náklady. Firma má pouhých 36 zaměstnanců v trvalém pracovním poměru, z toho je osm technicko-hospodářských pracovníků, zbytek lidí je na provozech v terénu. Z loňského obratu 94 milionů korun tak společnost vygenerovala zisk před zdaněním ve výši 11,5 milionu korun. Dodala 868 kubíků pitné vody zhruba sedmi tisícům odběratelů, což představuje asi 23 tisíc obyvatel, a vyčistila téměř dvojnásobek odpadních vod.
“Podle mého názoru máme oproti jiným vodárnám nízké ostatní provozní náklady na chod společnosti. Co děláme konkrétně jinak, se mi těžko posuzuje, všechny vodárny dělají to samé a každý k tomu přistupuje trochu jinak, ale mohu říct, že máme nízké osobní náklady. Máme relativně málo zaměstnanců na velikost naší sítě, kterou spravujeme, a na počet obcí, které obhospodařujeme. Snažíme se samozřejmě také snižovat mnoho dalších malých provozních nákladů,” popisuje ředitel šternberských vodáren.
Čtěte také: Vodné a stočné čeká na Olomoucku další zdražení
Velkou roli na cenu vody má i samotný provozní model vodáren. Jde o smíšený model vodohospodářské společnosti, což znamená, že vodohospodářskou infrastrukturu, kterou firma provozuje, také vlastní. Toto uspořádání funguje už od založení společnosti VHS SITKA v 1993 a podle ředitele se osvědčilo, a proto jsou zúčastněné obce rozhodnuté ho dál rozvíjet.
“Ve shodě s pravidly cenové regulace vodného a stočného nám to umožňuje dosahovat vyšší míry přiměřeného zisku než u vodáren, které pouze infrastrukturu provozují a vlastníkem je jiný subjekt. S vlastnictvím je také spojeno financování obnovy majetku a investice. V našem případě si společníci nerozdělují dosažený zisk, a veškeré prostředky tak zůstávají společnosti pro její další rozvoj,” popisuje ředitel.
Čtěte také: Každé miminko pod dohledem. Šternberská porodnice má nové monitory dechu
Společnost VHS SITKA tak podle ředitele může myslet na investice a opravy. V současné době připravuje několik větších projektů, které chce realizovat v následujících dvou až třech letech. V roce 2027 by měla skončit například výstavba kanalizace v místní části Šternberka Dalov s mechanicko-bilogickou čističkou odpadních vod. Velkou výzvou bude podle ředitele oddělení srážkových a balastních vod z jednotné kanalizace ve Šternberku. V plánu je projekt, který z velké části města odvede část vody přímo do vodního toku, nikoli do čistírny. Jde o investici rámcově okolo okolo 20 milionů korun. Každoročně přitom VHS SITKA investuje řádově desítky milionů korun.
Letos v únoru pak společnost zahájila výstavbu nového vodojemu pojmenovaného podle názvu místní lokality, kde se nachází. Vodojem Aleš bude součástí skupinového vodovodu Šternberk, který zásobuje pitnou vodou město, i řadu obcí v okolí. Dvoukomorový vodojem o celkovém objemu 500 tisíc litrů bude mít dvě stejně velké akumulační nádrže, součástí jsou přívodní a odběrný vodovody, každý o délce 780 metrů. V rámci akce společnost počítá také s vybudován přívodního vodovodu o délce asi kilometr do obce Štarnov, čímž dojde k propojení dvou lokálních vodárenských soustav, a to skupinového vodovodu Šternberk a skupinového vodovodu Bohuňovice.
Čtěte také: Šternberská zbrojovka měla rekordní tržby. Významný podíl tvořil export na Ukrajinu
Investice je téměř 48 milionů korun. Ministerstvo zemědělství poskytlo dotaci ve výši 70 procent nákladů a město Šternberk dalo 15 procent. Zbytek zaplatí VHS SITKA z vlastních prostředků. “Hlavním důvodem výstavby vodojemu je lepší zásobování stávajících odběratelů. Vodojem přinese vyšší tlakové poměry a větší zásobu vody. Navíc rozšíříme naše působení o nová spotřebiště,” poznamenal ředitel vodáren Kostrůnek.
Nová nádrž posílí zásobování pitnou vodou v jižní a západní části třináctitisícového města a v okolních obcích. Šternberk je zásobovaný pitnou vodou ze čtyř vodojemů vybudovaných v jeho severní kopcovité části, poslední byl zprovozněn v roce 1956. Město se ovšem rozvíjí hlavně jižním a západním směrem, kde je pro novou zástavbu příhodnější terén, proto se rozhodlo pro stavbu nového vodojemu, který tuto oblast lépe pokryje.