Zbrusu nová dramatizace slavného románu Eduarda Basse Cirkus Humberto, za kterou stojí dvojice Kateřina Dušková a Jiří Janků, je první premiérou nové sezony činoherního klubu Divadla F. X. Šaldy. Inscenace v režii Kateřiny Duškové nechce ovšem tuto klasiku předkládat divákům pouze jako nostalgickou vzpomínku na romantický svět manéže, maringotek, artistů a klaunů. Snaží se především vzdát hold lidem, kteří tento svět vytvářeli – jejich práci, vytrvalosti, odvaze a schopnosti spolehnout se jeden na druhého.
„Cirkus se v mnohém podobá divadlu. Divák nikdy neuvidí všechny, kteří se na vzniku představení podíleli. Vidí herce či artisty, ale všichni ti stavěči, osvětlovači, kostymérky, vlásenkářky, nápověda nebo inspicienti zůstávají ukryti. I proto bychom naši inscenaci chtěli věnovat opravdu všem profesím, bez nichž by žádné představení nemohlo vzniknout. Všem snílkům, kteří činí svět lepším tím, že pro naši radost stavějí vzdušné zámky,“ říká režisérka a spoluautorka dramatizace Kateřina Dušková .
Jiří Janků k tomu doplňuje: „Myslím si, že už sám Eduard Bass před těmi 90 lety, kdy to dílo napsal, jim chtěl vzdát hold a my jsme právě tuhle linku chtěli trošku podtrhnout a je to takové poděkování všem těm, kteří stavějí ty vzdušné zámky a my se pak na ně chodíme dívat.“
Lidé, o kterých oba autoři dramatizace mluvili, se objeví v představení hned ve dvou formách.
„Jednak tam máme herecké role tenťáků, ty hrají herci, to je jedna rovina a pak tam máme stavěče dekorací, kteří tu scénu postaví během toho představení přímo před diváky, takže ti tam hrají taky velice významnou roli,“ vysvětluje Janků.
Cirkus z pohledu diváka i v zákulisí Přibližuje také, jak vypadá scéna představení. „Samozřejmě musí připomínat cirkus, ale začínáme víceméně na prázdné scéně, kde stojí jenom základní konstrukce. A až během prvních dvou výstupů ta jevištní technika ve spolupráci s herci tu scénu postaví. Scénu jsme pojali tak, že to nejdůležitější se odehrává jakoby v zákulisí cirkusu s tím, že ta manéž je za tou oponou a za ní se odehrává to magické, ale na několika místech se to prohodí a vlastně tu manéž vidíme tady zepředu,“ dodává.
Slavný román, který milují celé generace Eduard Bass znal svět jeviště i zákulisí z vlastní zkušenosti. Než se stal výraznou osobností Lidových novin, prošel pražskými kabarety, pro které psal kuplety, skeče i satirické texty, a dokonce v nich sám vystupoval. Později jako novinář a šéfredaktor získal cit pro přesný detail, rytmus vyprávění i schopnost zachytit život nejrůznějších prostředí a profesí. Právě tyto zkušenosti se v Cirkusu Humberto výrazně propojují a dělají z románu velmi čtivý a čtenářsky oblíbený příběh.
Kniha vyšla v roce 1941, tedy za protektorátu, a autorovo opakované připomínání české šikovnosti a zdůrazňování nutnosti poctivé práce, soudržnosti, vytrvalosti a profesní cti mohlo tehdejším českým čtenářům znít i jako nenápadné povzbuzení. Bez otevřených politických gest připomínal hodnoty, o které se bylo možné opřít v době, kdy byl veřejný prostor stále více svazován okupací.
„Pro dnešní čtenáře i diváky může být Cirkus Humberto přitažlivý právě tím, že za dobrodružstvím a romantikou manéže nabízí velmi současná témata. Je to příběh o světě, v němž nic nevzniká bez práce, vytrvalosti, důvěry a odpovědnosti za druhé. V době, která často zdůrazňuje individuální úspěch, připomíná, že každý mimořádný výkon stojí na souhře mnoha lidí a že skutečnou hodnotu má řemeslo, které člověk poctivě ovládá. Vždyť v cirkuse je potřeba postavit stan, vyložit vozy, napnout lana, nakrmit a ošetřit zvířata, opravit kostýmy, nacvičit hudbu a každé vystoupení zkoušet stále dokola,“ říká mluvčí libereckého divadla Eleonora Kočí .
Lidé od cirkusu proto nikdy nemohli být pouze specialisty ve svém oboru. Každý měl své hlavní řemeslo, zároveň ale musel být připraven přiložit ruku k dílu tam, kde bylo právě potřeba. Úspěch jednotlivce vždy závisel na práci ostatních a chyba jednoho mohla ohrozit celý podnik. Soudržnost zde nebyla romantickým heslem, ale podmínkou přežití.
Praví artisté na jevišti. A taky tygři, lvi a slonice Bala Kromě toho, že je nové představení poctou lidem v zákulisí, chce vyzdvihnout také ty, kteří překračují hranice lidských možností. „A to pro nás jsou akrobati, bez kterých si cirkus nelze představit. Teď s novým cirkusem se to vyjevuje naprosto zřejmě a tyhle lidi jsme chtěli na jeviště přivést. Takže jsme vyhlásili, že hledáme lidi, kteří se tím zabývají a milují cirkus, divadlo a jsou z našeho kraje, protože jsme nechtěli překračovat náš region. Vždyť i tady kolem nás je spousta lidí, kteří to dělají krásně, s láskou a rádi se k nám přidají, a to se nám podařilo,“ usmívá se režisérka Kateřina Dušková.
A protože cirkus bez zvířat dříve nebyl myslitelný, objeví se v novince i lvi a tygři a také slonice Bala, která před pár týdny opustila nadobro libereckou zoo. Jak se s jejím ztvárněním divadlo popralo, ale nechce režisérka prozrazovat. „My jsme si Balu v představení vymysleli, plán jak má vypadat jsme měli, a ten jsme naplnili. Na jeviště samozřejmě přivedeme živého slona,“ slibuje.
Poprat se s rozsáhlou předlohou Samotný román Cirkus Humberto je velice obsáhlý, má více než 400 stránek. Převést takové dílo na jeviště tak není úplně jednoduché. Okleštit děj ale autoři dramatizace nechtěli. „My jsme se to snažili pojmout opravdu napříč celým tím románem, to znamená, že začínáme příjezdem Vaška Karase s tatínkem do Hamburku a přijetím do cirkusu Humberto a končíme po 70 letech v Praze ve varieté Humberto. Je jasné, že jsou tam velké časové skoky a dostaneme se i do prehistorie toho cirkusu, kdy se odvypráví, co vlastně předcházelo tomu, než Vašek Karas přišel. V tom čase hodně skáčeme, ale snad to bude divácky srozumitelné a pochopitelné,“ věří Janků.
První čtená zkouška stylově - v šapitó opravdového Cirkusu Humberto Cesta nové inscenace symbolicky začala přímo v cirkusové manéži. První čtená zkouška se v červnu uskutečnila v šapitó Cirkusu Humberto, který v Liberci právě hostoval. „Herci tak nový text poprvé četli přímo v prostředí, o kterém vyprávějí,“ podotýká mluvčí divadla.
Na jevišti Šaldova divadla se představí téměř celý činoherní soubor.
Nový liberecký Cirkus Humberto je určený pro celou rodinu. Na své si tu přijdou jak malé děti, tak i jejich rodiče či prarodiče. Všichni tu najdou silný a dojemný příběh, dechberoucí artistické výkony v podání profesionálních akrobatů i členů činoherního souboru a také humor a klaunská čísla, jež do cirkusu bezesporu patří.
A proč by si diváci neměli nechat Cirkus Humberto v libereckém divadle ujít? „Protože je to rodinné představení, na kterém se mohou potkat všechny generace. Divadlo vždy bylo místem setkání a doba nazrála k tomu, že setkávání se společně je čím dál tím důležitější. A u nás se opravdu mohou ty rodiny při tomhle kusu setkat, protože ten příběh osloví děti i dospělé. První půlku vyprávíme očima malého kluka, tak jsem přesvědčená, že i malé děti, které visí očičkama na těch monitorech, ten příběh můžou uslyšet. A dospělé by mělo bavit bravurní herectví našeho souboru. To opakuji vždycky, protože tak to prostě je,“ vysvětluje režisérka.
Pocta režiséru Zbyňku Srbovi Liberecké divadlo nebude prvním, které příběh Vaška Karase převedlo na divadelní prkna. „Už v roce 1987 ho tam převedl tehdy čerstvý absolvent DAMU, režisér Zbyněk Srba. Své první angažmá dostal v mosteckém divadle a tam inscenoval Cirkus Humberto s Vlastimilem Novákem, tehdejším dramaturgem mosteckého divadla. A tuším, že pak to zopakoval, když přešel, když přijal angažmá v Brně,“ říká Dušková.
Představení tehdy viděla, dnešní liberecké verze jím ale ovlivněna není.
„Tohle je úplně naše verze, ale když jsme s Jiřím Janků hledali titul pro tuto sezónu, který měl být zadáním rodinný titul a my to taky cítíme, že to divadlo má být pro víc generací, vzpomněla jsem si při venčení psa v horách na kamaráda Zbyňka Srbu, který měsíc předtím zemřel. A napadlo mě, že jako poctu Zbyňkovi Srbovi bychom mohli ten titul přinést na naše jeviště. Takže i když nás to konkrétní představení neinspirovalo, můžu zodpovědně říct, že bez Zbyňka Srby by nejspíš Humberto v libereckém divadle nebylo,“ uzavírá Kateřina Dušková.
Premiéru bude mít Cirkus Humberto v Šaldově divadle v neděli 20. září v 19 hodin. Další letošní reprízy jsou naplánovány na 27. září, 11. a 24. října, 6. listopadu a 29. prosince.