Je to paradox. Češi patří mezi národy, které mají největší strach ze stáří. Zároveň však jsou i mezi těmi, kteří odmítají udělat něco proto, aby ke strachu nebyl důvod.
Dvě třetiny Čechů uvedly, že se bojí stáří. Vyplynulo to ze studie Stada Health Report 2026, která obsahuje data z devatenácti zemí a účastnilo se jí víc než osmnáct tisíc respondentů. Češi se v této studii projevili jako velcí skeptici, oproti jiným evropským národům mnohem častěji připouštěli obavy z života ve vysokém věku.
Sedmdesát pět procent obyvatel České republiky uvedlo, že se bojí zhoršení fyzické kondice a nemocí, často zmiňovali také, že nechtějí být přítěž pro rodinu, že mají strach z osamělosti.
Ovšem pozor, zároveň ve srovnání s jinými národy, velmi často vyjadřovali neochotu změnit svůj životní styl a udělat vše proto, aby ve stáří byli v co možno nejlepší kondici.
Víc než polovina Čechů se odmítá vzdát konzumace masa, třicet dva procent si nedovede představit, že by se méně často váleli u televize, sedmnáct procent odmítá nejíst sladkosti.
Čtrnáct procent si nedovede představit život bez alkoholu. Zároveň dotazovaní tvrdili, že právě obezitu a nezdravý životní styl vnímají jako jedno z největších rizik.
„Výsledky reportu ukazují silný český paradox. Na jedné straně máme vysokou důvěru ve zdravotnický systém, na druhé straně se velmi citlivě vnímáme jeho budoucí zátěž,“ říká Martin Šlégr, ředitel společnosti Stada Pharma CZ, který průzkum komentoval.
Takže na jedné straně víme, že se kvůli nezdravému životnímu stylu staneme zátěží pro zdravotnický systém a naše stáří může být mizerné, nicméně se odmítáme změnit.
Průzkum vlastně odráží realitu v mnoha rodinách.
„Kdykoli připravím zdravé lehké jídlo, manžel je mrzutý. Má cukrovku, nadváhu, přesto odmítá cokoli měnit ve svém způsobu života. On miluje těžké smetanové omáčky, knedlíky, maso. Připadám si jako bych doma měla dítě, kterému pořád něco vysvětluju. Na jedné straně to chci vzdát a říkám si, že by mi to mělo být jedno. Na druhé straně se přece nemůžu dívat na to, jak si záměrně škodí, nedá mi to, abych ho na to upozorňovala,“ vypráví pětašedesátiletá Stanislava a dodává, že se právě kvůli stravovacím návykům nyní doma často hádají. „Bude to znít krutě, ale já nechci, abych se jednou musela o manžela starat jen proto, že se sám vědomě zhuntoval,“ dodává.
V další rodině je situace opačná. Třiašedesátiletý Petr je aktivní sportovec, často jezdí na kole. Jeho žena nejraději tráví volný čas u televize, u notebooku, ráda peče.
„Vždycky jsme byli odlišní, já byl víc do světa a Věrka zajišťovala teplo domova. Baví jí to, je rozená hospodyňka a já vždy obdivoval, jak naši domácnost vedla, jak vytvářela hezkou rodinnou atmosféru. Jenže tloustne, otékají jí klouby, její zdravotní stav je horší, než by u šedesátileté ženy mělo být běžné a ona to nechce slyšet. Já přijedu z kola, udělám si salát a ona přede mě postaví něco brutálně sladkého. Když odmítnu, je uražená. Ale já prostě ty její buchty a dorty už jíst nechci, protože na sobě vidím, že mi nedělají dobře. Nechci být dědek s panděrem a cukrovkou. Ale ona pořád peče, nabízí, vnucuje,“ vypráví Petr.
Podobné paradoxní údaje před časem přinesl i průzkum NN životní pojišťovny. Každý čtvrtý Čech by se podle něj nevzdal svého zlozvyku nebo závislosti ani nezačal s novou zdraví prospěšnou aktivitou, kdyby mu lékař řekl, že si tím prodlouží život o pět let.
Podle průzkumu farmaceutické společnosti Stada se stejně výrazně jako Češi bojí stárnutí i Poláci, ještě víc se ho obávají Litevci. Naopak větší optimisté než my jsou Slováci, Maďaři, Němci a Rakušané. Avšak Češi se jeví být unikátní tím, že pro své zdraví nejsou ochotni slevit ze svého pohodlí a zaběhlých zvyklostí.