Většina lidí je šťastná, pokud může trávit čas s druhými. Jsou rádi, pokud se mohou někomu svěřit, zasmát se s ostatními. Mozek tělo zásobí oxytocinem a dopaminem. Někteří lidé však zábavu nevyhledávají. Je to jako kdyby jim emocionální kompas ukazoval, že potřebují být v klidu. Nikoliv někde v davu přátel. Existují zkrátka lidé, kteří se mnohem lépe cítí o samotě. A není pro ně vůbec divné trávit víkendy s knihou nebo u počítače, kde dokončují vědeckou práci.
Nastavení mozku
Inteligence formuje vnímání světa a lidí kolem sebe. S rostoucím intelektem se vyvíjejí také sociální preference. To vede nadprůměrně inteligentní osoby k tomu, aby vyhledávali spíše samotu a méně sociálních interakcí. Není to náhoda. Jejich mozek je zkrátka tak nastavený. Pro osoby s vysokou inteligencí funguje schopnost ostré kritiky jako dvousečná zbraň. V analytických výzvách je to klíčová dovednost. Jenže to stěžuje běžné sociální interakce.
Inteligentní lidé mohou v sociálním prostředí vidět nelogické chování, které ostatní přijímají jako normální. Uvědomění si situace pak může vést k pocitu izolace. V důsledku toho se společenská setkání pro inteligentního člověka mohou zdát jako méně naplňující. A právě to vede bystré jedince k hledání samoty. To je pro ně mnohem méně frustrující. A je to vlastně také dokonale pohodlné.

Proč mají méně přátel
Vysoce inteligentní jedinci prostě přemýšlejí jinak než většina společnosti. Informace zpracovávají jiným způsobem a dokáží přemýšlet o věcech, o kterých jiní zkrátka vůbec nepřemýšlejí. Běžná hovorová témata jsou pro ně prakticky nezajímavá. Vidí svět zcela jinak. A najít někoho druhého, kdo zpracovává informace stejně jako oni, je opravdu obtížné. Vždyť vysoce inteligentních osob na světě opravdu moc není.
Studie naznačují, že takoví lidé rádi žijí v méně osídlených oblastech. Ostatně podle odborníků jsou spokojenější všichni, kdo žijí v místech s menším počtem obyvatel. Městský život plný hluku a chaosu totiž může nadměrně stimulovat nervový systém. Tiché prostředí přitom odráží rytmy, k nimž jsme byli kdysi stvořeni.
Více přátel neznamená štěstí
Mnozí se domnívají, že čím víc mají přátel, tím jsou šťastnější. Jsou obklopeni velkou spoustou lidí a chodí na mnoho oslav. Jenže kvantita přece ještě neznamená kvalita. Je to tedy na každém. A pokud nadprůměrně inteligentní člověk cítí, že je mu lépe, pokud není obklopený přáteli, pak je to správně. Vědci tomu říkají paradox štěstí. Vysoce inteligentní lidé cítí štěstí nikoliv obklopeni přáteli, ale ve chvíli, kdy odvádějí intenzivní a nezávislou práci. Navíc, jak již bylo zmíněno, rozhovory ostatních je nelákají. Touží po hlubokých debatách a vzájemném růstu. Rozhodně proto nejsou takoví lidé asociální, chladní nebo arogantní. Ačkoliv to tak na první pohled může vypadat.
Zdroje článku: princeea.com, medium.com, www.vice.com, www.storicko.cz