Letos v květnu pobývala tercie pražského Gymnázia Jana Keplera v krušnohorské obci Kovářská. Při jedné z výprav hledali studenti místo prvního setkání československých předválečných zpravodajců s jejich klíčovým agentem A-54 Paulem Thümmelem. Porovnáváním svědectví zpravodajců, místních map a výpovědí místních obyvatel se podařilo studentům toto místo dopátrat.
K prvnímu osobnímu kontaktu zpravodajců (štábní kapitán Fryč, štábní kapitán Farka a řidič Tauer) a německého agenta ve službách československé rozvědky došlo 6. dubna 1936 ve 20,30 hodin nedaleko křižovatky silnice č.2014 Vejprty-České Hamry a odbočky na Nové Zvolání (Neugeschrei).
Studenti sepsali výzvu s návrhem na vytvoření připomínkového místa této události a poslali ji starostce města Vejprty Jitce Gavdunové.
S vejprtským podacím razítkem
Je 10. února 1936 a do pracovny mjr. Josefa Bartíka, vojenského zpravodajce, nad kulatým dejvickým náměstím, vstupuje jeho kolega štábní kapitán Fořt s úředními spisy a jedním obyčejným dopisem v modré obálce poslaného o dva dny dříve z Mostu.
Německy psaný dopis otevírá Bartík (přezdívaný německými zpravodajci „Kulhavý ďábel“ pro své zranění v italských legiích) společně s dalšími esy zpravodajské služby plk. Hájkem a pplk. Moravcem. Po přečtení zablokují všechny návštěvy a telefonáty.
Pisatel nabídl různorodou spolupráci za úplatu, přičemž nejzávažnější byla možnost předání sítě nacistických špionů v Československu. To trojici zpravodajských důstojníků zaujme natolik, že se rozhodnou přistoupit na spolupráci.
Přes prostředníky je zahájena korespondence. Dne 28. února 1936 posílá agent A-54, jak je nazván československou kontrarozvědkou, dopis poslaný z Vejprt. V něm varuje před zrádcem přímo na Hlavním štábu československé armády.
V dalším dopise s vejprtským podacím razítkem z 28. března navrhne již pisatel přímé setkání u odbočky na Nové Zvolání a připojuje ručně nakreslený plánek místa. Schůzka byla potvrzena a určeno heslo „Altvater“.
Na okresním četnickém velitelství v Lounech v krásném domě architekta Kamila Hilberta (dnes v Hilbertově ulici č. 67) byla instalována speciální fotografická reprodukční kamera pro rychlé kopírování dokumentů a vyčleněna místnost pro schůzku na velitelství 46. pěšího pluku v Masarykových kasárnách v Chomutově.
Byly také určeny tři vozy na zabezpečení akce, z nichž jeden byl upraven pro vysílačku.
Toho dne bylo sychravo, chladno a větrno, a přesto vše vyšlo, jak bylo připraveno.
Zrod dlouhé spolupráce
Po tříhodinovém rozhovoru měli českoslovenští zpravodajci ve svých rukách neuvěřitelné dokumenty:
- organizaci zpravodajské služby Abwehru v Drážďanech, která počítala již s budoucí válkou,
- organizační členění drážďanského gestapa,
- schéma krátké příhraniční agenturní sítě Netz 1 se jmény agentů,
- schéma hluboké vnitrostátní agenturní sítě Netz 2 se jmény agentů, z kterého vyplynul přístup německého velení k budoucí válce. Československo a Rakousko mělo být právní obětí, následovat mělo Polsko, Maďarsko, Rumunsko a Sovětský svaz.
Českoslovenští zpravodajci se tak během jednoho setkání již v roce 1936 seznámili s koncepcí nové evropské války. Nikdo v té době však na jejich varování neslyšel.
Takto se zrodila dlouhá spolupráce s Agentem A-54 Paulem Thümmelem, který stál od roku 1940 po svém přestěhování do Prahy otevřeně na straně československého odboje, ve spolupráci se Třemi králi (Balabán, Mašín, Morávek) a jejich radistou Peltánem.
Okolí Vejprt a Nového Zvolání se stalo místem schůzek se zpravodajci a souvisejících poštovních podání. Na vánočním setkání v roce 1937 bylo dohodnuto vytvoření falešné sítě československých vyzvědačů, která byla potom předána do Německa.
V dubnu následujícího roku sděluje A-54 přes velitele četnické stanice ve Vejprtech vrchního strážmistra Mrázka zpravodajcům síť německých vyzvědačů v Pobaltí a Finsku, kteří se tam vystěhovali se svými rodinami a pracují špionážně proti Sovětům. Jejich jména a adresy, po ověření, byla předána v květnu 1938 na sovětské vyslanectví v Praze.
Stále nebezpečnější spionáž
První polovina roku 1938 přinesla také květnovou mobilizaci, při níž československé jednotky bleskově obsadily hranice. Na schůzce zpravodajských důstojníků s agentem 12. května opět u Nového Zvolání, která skončila po půlnoci na lounském četnickém velitelství, získali zpravodajci podrobnou zprávu o chystaném přepadení českého pohraničí 22. května v předvečer obecních voleb v Československu.
Byla tak vyzrazena akce Amtsverwalter, kdy „týraní sudetští Němci“ měli pozvat na pomoc své bratry z říše a zahájit otevřený puč. Heydrichova tajná služba se zhrozila vlasteneckého nadšení československé mobilizace a puč zastavila.
Při poslední schůzce ve Vejprtech v noci 12. září 1938 využil Paul Thümmel poslechu rozhlasového projevu Adolfa Hitlera, přešel hranice a odjel se zpravodajci do Chomutova. Na zpáteční cestě jim dokonce zachránil život tajnými hesly, když je přepadli sudetští ordneři.
11. března 1939 sděluje A-54 zpravodajcům, že německá okupace Čech a Moravy začne 15. března. Tato informace umožnila zachránit zpravodajský archiv a vedlo k odletu jedenácti zpravodajců do Londýna.
Tím bylo umožněno vybudování zpravodajské centrály v Británii a pokračování ve výzvědné činnosti.
Po tomto setkání se přesouvá spolupráce do Prahy a do ciziny. I přes odchod zpravodajského velení do Londýna nastává hlubší konspirace a propojení s odbojem. Exkluzivní agent je však stále více nucen předávat, pod tlakem Londýna, důležité a průběžně navazující informace.
Pro Paula Thümmela alias Paula Hanse Steinberga (a užíval i další jména) je předávání takových zpráv stále nebezpečnější. Gestapo se dostalo na jeho stopu paradoxně v zahraničí, a to v Bělehradě a zejména v Nizozemsku z výpovědí dvou zajatých britských agentů.
Byl opakovaně vyslýchán, dvakrát zatčen a nakonec uvězněn v Terezíně pod pseudonymem Dr. Petr Toman. Dne 23. května 1942, čtyři dny před atentátem na Heydricha byl vyloučen z nacistické strany.
Podle výpovědi terezínského velitele, pověstného Heinricha Jöckla, byl Petr Toman zastřelen 27. dubna 1945 (běžně se uvádí 20. května).
Pozor na atentát na Beneše
Tak skončil těsně před koncem války jeden z nejvýznamnějších informátorů zpravodajských služeb spojeneckých armád, člověk, který informačně vyhrál 2. světovou válku a jehož zpravodajská cesta začínala na odbočce k Novému Zvolání.
Když ho vyváděli z cely na nádvoří, kde čekala popravčí četa, požádal jednoho ze svých spoluvězňů, aby vyřídil plukovníkovi Moravcovi jeho srdečný pozdrav a tento vzkaz:
„Bylo mi opravdovým potěšením spolupracovat s československou zpravodajskou službou. Lituji, že to muselo takhle skončit. Utěšuji se vědomím, že naše práce snad nebyla marná.“
Podle názoru plukovníka Františka Moravce byl Paul Thümmel nejlepším vyzvědačem druhé světové války. Lze to posoudit podle toho, co vzájemná spolupráce příkladmo přinesla:
- odhalení německých špionážních sítí v Československu, ale i v zahraničí, např. ve Finsku a Pobaltí,
- odhalení maďarské špionážní sítě na Zakarpatské Ukrajině,
- zabránění puče v pohraničí v květnu 1938 (akce Amtsverwalter),
- zabránění atentátu na prezidenta Edvarda Beneše během X. všesokolského sletu v červenci 1938,
- odhalení termínu německé okupace Čech a Moravy na den 15.3. 1939, což umožnilo leteckou záchranu archivu vojenského zpravodajství a odlet 11 zpravodajců do Londýna,
- varování před německo-sovětskou okupaci Polska a Rumunska,
- varování před připravovaným německým obsazením Švýcarska v květnu 1940 a opakovaně v září 1941,
- umožnění vybudování předsunuté agenturní sítě ve Švýcarsku, Srbsku(Balkánská cesta), Nizozemí a Turecku,
- datace vpádu německé armády do Nizozemí a Francie,
- varování Británie před zahájením německé invaze (akce Seelöwe),
- varování před chystaným německým obsazení Islandu, což umožnilo Británii se ostrova přednostně zmocnit,
- varování Sovětského svazu před německou okupací (plán Barbarossa),
- odhalení jednání Německa s Japonskem o otevření východní fronty proti Sovětskému svazu, což by umožnilo soustředit německé útoky na západě Evropy,
- odbojová spolupráce nejen se skupinou Tři králové.
Vzpomínka na člověka, který původně patřil k špičce nacistů, ale sám se rozhodl pro osobní přerod s obdivem k českému prostředí a skončil na druhé straně barikády, by mohla mít nově i svou fyzickou podobu – památník na odbočce ze silnice č. 219 k Novému Zvolání.