3 min

Lhář se nezmění: Jen vymění způsob, jak vás přesvědčí

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

Lhaní je staré jako lidstvo samo a v určité míře ho máme v genech. Všichni občas saháme po „malé neškodné lži“, abychom ušetřili city druhých nebo se vyhnuli konfliktu. Jenže někde mezi drobnou společenskou taktikou a záměrnou manipulací se nachází hranice, za kterou už lež není nevinným prostředkem, jak se nepohádat, nýbrž zvykem. A čím víc se opakuje, tím víc se stává součástí identity.

Lhář se nezmění: Jen vymění způsob, jak vás přesvědčí

Zdroj: iStockphoto

Někteří lidé lžou tak často, že pravda se pro ně ztratí někde v jejich vlastních příbězích, které se jeden den zdají věrohodné a druhý úplně jiné. Nejde přitom o běžnou neupřímnost, ale o zlozvyk, který může poškodit nejen vztahy, ale i samotnou osobnost.

Takzvané patologické lhaní sice není oficiálně vedeno jako nemoc, přesto v sobě nese rysy závislosti: čím víc se opakuje, tím těžší je s ním přestat.

Jak se z lhaní stane způsob života

Patologický lhář se od běžného „kecala“ liší především motivací. Zatímco většina lidí lže z nějakého důvodu – aby si polepšili, vyhnuli se trestu nebo chránili své ego – patologický lhář často žádný jasný motiv nemá. Lže ze zvyku, z vnitřního nutkání, někdy i bez vědomého záměru. Vymýšlí si, přikrášluje, zveličuje, až začne věřit vlastním slovům. Realita se pro něj rozmazává a pravda se stává jen další verzí příběhu, který zrovna potřebuje vyprávět.

Podle psychologů vzniká tato „závislost na lži“ z podobných příčin, jaké stojí za jinými nutkavými chováními – z nedostatku sebehodnoty, potřeby uznání nebo strachu z odmítnutí. Mozek si v okamžiku, kdy lež zabere, zapamatuje úlevu: napětí totiž povolí a člověk se na chvilku cítí bezpečně. Jenže s každou další lží se práh této úlevy posouvá, a lhář tak potřebuje víc a víc fabulovat, aby znovu dosáhl stejného pocitu. Lhaní se tak z nástroje obrany stává automatickou reakcí – podobně jako jiní sahají po cigaretě nebo mobilu.

Tento typ lhaní se obvykle objevuje už v dospívání a může přetrvávat celý život. Někdy souvisí s poruchami osobnosti – zejména s narcistickou či antisociální – ale stejně tak to může být obranný mechanismus člověka s nízkým sebevědomím, který se bojí odmítnutí. V takových případech se lhaní stává způsobem, jak přežít ve světě, kde pravda bolí.

Pro okolí bývá patologický lhář vyčerpávající. Jeho vyprávění jsou poutavá, propracovaná a často tak přesvědčivá, že chvíli trvá, než se ukáže, že něco nesedí. A když už ho přistihnete při lži, zřídkakdy se omluví – spíš najde nové vysvětlení, další verzi, která „dává smysl“. Tím se kruh uzavírá a důvěra nakonec zmizí.

Jakmile jednou člověk začne lhát, je těžké s tím přestat

━━ Jakmile jednou člověk začne lhát, je těžké s tím přestat (Zdroj: martin-dm / iStockphoto)

Návrat k pravdě: Je to vůbec možné?

Změna u patologického lháře nepřichází snadno, a už vůbec ne nátlakem. V terapii se shodují, že prvním krokem není přiznání viny, ale uvědomění – tedy pochopení, co vlastně lež v daném člověku zastupuje. Mnozí lžou proto, že se jinak neumějí chránit: potřebují se cítit důležití, zajímaví nebo milovaní. Lež je pro ně maskou, pod níž skrývají vlastní nejistotu.

Léčba proto spočívá méně v „odvykání“ od lhaní a více v posilování schopnosti být upřímný – a to nejprve sám k sobě. Bez ochoty čelit pravdě o vlastním chování totiž žádná změna nenastane. Jelikož protilhářské pilulky neexistují, zbývá jen dlouhodobý proces se zkušeným terapeutem, který dokáže rozeznat, kdy pacient znovu uniká do fikce.

Pro ty, kdo žijí s někým, kdo neustále lže, platí jednoduché, ale nelehké pravidlo: nezlobit se, nenechat se vtáhnout do hry a hlavně si chránit vlastní realitu. Lhaní druhého není o vás. Je to jeho způsob, jak se vyrovnává se světem, nikoliv vaše vina. Pomoci může naopak podpora, trpělivost – a jasně stanovené hranice.

Určitě každého napadne otázka, jestli se lhář může skutečně změnit. Pravděpodobně ne v tom smyslu, že by přestal mít potřebu přetvářet realitu – může se ale naučit ji chápat a nenutit ostatní, aby ji s ním sdíleli. Lhaní nezmizí přes noc, stejně jako se nemění to, kým člověk je.

Může se však proměnit podoba, s jakou se s pravdou zachází. A někdy právě to bývá největší možná změna.

Zdroje článku: mentalhealthhotline.org, www.apa.org, www.webmd.com, www.couplesinstitute.com, www.storicko.cz

Reklama

Další články z Storicko.cz

Hodiny leží a kvasí ve střevech. Jedna z nejoblíbenějších polských polévek

Smrt má jeden společný moment. Tohle lidé vnímají naposledy

Jak se cítí a co prožívá člověk, který se ocitl na prahu smrti? To je otázka, která trápí vědce, lékaře,...

Češi ho mají zahrabaný v šuplíku: Teď tenhle starý přístroj trumfne i luxusní kávovary

V posledních letech kávovary patří k velmi oblíbeným spotřebičům. Má je čím dál více domácností. Na druhou...

První minuta po probuzení vypovídá o vašem charakteru víc než se zdá. Zjistěte, jak na tom jste právě vy

Možná si myslíte, že ranní rutina je jen nutné zlo před tím, než se dostanete ke kávě. Ale psychologové...

Maják místo trojúhelníku: Ve Španělsku za to padají tučné pokuty

Pravidla pro silniční provoz se průběžně mění a řidiči musí být ostražití ohledně toho, co se v zákonech...

Tento článek byl publikován ze zdrojů Storicko.cz

Storicko.cz je magazín zaměřený na poutavé články ze světa skutečných příběhů, inspirativních osobností i zajímavých událostí. Najdete tu směs životních osudů, kuriozit a historických momentů, které dokáží čtenáře vtáhnout a nabídnout nový pohled na svět kolem nás. Texty jsou psané tak, aby...

Lhář se nezmění: Jen vymění způsob, jak vás přesvědčí

Hříšníka z finále šampionátu chránili při rohu těžkooděnci. Pak vyvolal melu

Východoněmecká krasobruslařka Wittová byla sledována Stasi od sedmi let. Tajná policie zapisovala i detaily intimního života

„Chtěl jsem proskočit oknem,“ přiznal Vavřinec Hradilek. Vážnou diagnózu odhalila bolest hlavy

Dva tisíce let mlčely, teď znovu promlouvají. Ohořelé svitky vydávají svá tajemství

Tady letový řád neřídí věž, ale oceán. Na ranveji na Barře přistanete jen za odlivu