Vedlejší zanedbaný balkon je vůbec nezajímal. A tak začali se stavbou hnízda, za chvíli tam měli hromadu proutků. Ovšem to, co tam po sobě zanechávali, bylo nepřehlédnutelné. Nepomohla žádná plašítka jako několikero CD, péřová prachovka, ani proužky z alobalu. Pokud jsem je zapomněla vyhnat večer, našla jsem je stulené vedle sebe v koutě balkónu u skříňky ráno. Bylo mi jich líto, ale takhle by to nešlo, nájem neplatili a taky odmítali uklízet. Vyhnat se nedali a zanechali po sobě úctyhodnou hromádku...
Už jednou jsme spolu s dětmi odchovali na malém balkónku dvě holoubátka, balkón jsem potom čistila škrabkou. Moc se mi to nechce opakovat na velkém balkonu. Musím jim úplně zamezit přístup. To se lehko řekne, ale jak to udělat? Ve skříni jsem našla dva odložené závěsy z obýváku a pomocí kolíků a provázků jsem je upevnila na šňůry a k zábradlí. Závěs sahal od jedné boční stěny ke druhé a uprostřed se překrýval. Po celou dobu mě pozorně sledovali "moji" holubi ze střechy protějšího paneláku. Já vám dám, teď máte utrum. Holubi se nevzdali a v noci tam byli opět. Vyhnat se nedali ani pomocí koštěte, nevěděli kudy ven. Cpali se po stranách balkonu, ale to jim v té rychlosti nešlo. Bylo jasné, kudy přišli, v klidu to prostě zvládli. Zase mi jich bylo líto.
Musím ještě zabezpečit strany balkonu. Našla jsem staré krabice a rozstříhané kartony jsem upravila na potřebný rozměr. Prorazit otvory, prostrčit provázky a přivázat ke špryclím. Zdálo se mi, že mě někdo pozoruje... No ano, na střeše protějšího paneláku zase moji holubi a zase se dívali, co tam kutím. Spokojeně jsem si oddechla, že tohle už nepřekonají, ale to jsem je podcenila, večer už tam zase byli. Kartony sahaly přes polovinu špryclů. Nenapadlo mě, že si sednou na tenký okraj kartonu a zase se tam propasírují, jinak se to nedá nazvat. Takže nastavit kartony do výšky zábradlí a závěsů. Musím říci, že se tam ještě jednou dostali, u jednoho kartonu jsem našla povolený provázek. Zřejmě to zkoušeli tak dlouho, až objevili slabinu. Tak to už přestává všechno, ale nemůžu říct, že bych se na ně zlobila. Docela mě to bavilo, mám spoustu času a alespoň jsem měla co dělat.
Ale to není všechno, holubi to asi vycítili a zase se mi postarali o zábavu. Mezi šňůrami a stropem balkónu je asi 70 cm mezera a to byla pro ně příležitost. Přelétli závěsy, přistáli na parapetu a seskočili na zem a zase přenocovali vedle skříňky, už asi podvacáté. A po tu dobu používali balkon taky jako WC. Když tam zůstali přes noc, byla tam slušná hromádka. Snad bude stačit převěsit závěsy z první šňůry až na tu poslední. Nestačilo to, když jsem je vyháněla, přesně věděli kudy ven, na parapet a přelétnout šňůry.
V tuhle chvíli mě napadlo, že nemůžu mít zasklený balkón, nemohla bych ani větrat. Jak by viděli škvíru, šup ke mně na návštěvu, jak se kolikrát stalo, když jsem nechala škvíru mezi závěsy, okamžitě ji našli. Volala jsem pánovi, jak jsou daleko s výrobou skel, omlouval se, že ještě nezačali. Tak zrušit a volat pánovi, co instaluje sítě. Ten naštěstí přišel během týdne. Síť je hotová, ale holubi se stále dobývají. S mým balkonem sousedí balkon vedlejšího, už nejméně 20 let neobývaného bytu. Spousta holubů už tam určitě přebývala a vychovala své potomstvo, balkon podle toho vypadá. Ale mým holubům se líbí jen ten můj a nedají se ničím odradit.
Nevím, jak je to možné, ale jejich stopy se objevují i na zábradlí, které je z jejich pohledu za sítí. A nejen to, na podlaze poblíž zábradlí je spousta smetí z vedlejšího balkonu a pírek, které postrácejí, kdyz se snaží překonat sítě. Přes to všechno, co tady popisuji, se jim balkon zdál bezpečný a v jednu chvíli snesli do prohnutého závěsu vajíčko. Nechápu tu jejich odhodlanost a vytrvalost, možná, že v tomhle by mohli být holubi, nám lidem, vzorem.
Holubi už se na balkón nedostanou a já mám utrum, zase se budu nudit. No co, vrátím se k posílání příspěvků a psaní článků na Retro Ústecko.