Když jsem se vdala a narodily se nám děti, ujal se fotografování v naší rodině manžel. Měli jsme fotografický přístroj na kinofilm, a nejčastěji jsme si nechávali fotografie zhotovit jako diapozitivy. Po revoluci se z nás stali vášniví cestovatelé, a zážitky z cest jsme chtěli mít zdokumentované na věčné časy. A to byl ten moment, kdy jsem fotografování vzala pod svá křídla já, protože jsem rychlejší. Navíc jsme začali jezdit na výlety s turistama, a ze mě se stal hlavní dodavatel fotografií.
V roce 2002 jsem ve svých 54 letech odešla do důchodu. Ve stejném roce se nám narodil náš první vnuk, a během deseti let přibyli ještě jedna vnučka a další tři kluci. Čím se nejlíp vyplní volný čas? No přece koníčkem, ze kterého se stala přímo vášeň. Navíc jsme vyměnili panelový byt za domek na vesnici. Jako zahradnice jsem se zaměřila i na květiny.
Svůj první digitální foťák jsem koupila od našeho kamaráda, Mirkova svědka ze svatby, který byl strojvůdce a fotil lokomotivy. Jeho Panasonic ho moc neuspokojoval, tak mi ho prodal za poloviční cenu. S takovým přístrojem bylo fotografování úplně o něčem jiném. Občas jsem poslala fotku do našeho místního periodika do nějaké soutěže. Potom jsem dostala nabídku vystavovat u nás na zámku na výstavě umělců amatérů, s názvem Letní iluze. První výstava se konala v roce 2012. Zatím jsem nevynechala ani jeden ročník.
Moje fotografie se asi líbily, protože se na mě obrátia dramaturkyně Zlínského divadla, když jim . onemocněl fotograf, abych nafotila premiéru úspěšné divadelní komedie Hrabě Monte Carlo. Premiéra byla 7. prosince 2013. Za odměnu jsem dostala dva lístky na toto představení a ještě na slavnostní silvestrovské představení s rautem.
V roce 2017 jsem objevila náš oblíbený portál pro seniory i60. Intenzita fotografování se u mě hodně zvýšila. Začala jsem přidávat fotografie do rubriky "Foto dne" i do jiných soutěží. Některé vybrala refakce i do každoročních kalendářů.
Dalším dobrým nápadem bylo studium Digitální fotografie na Univerzitě třetího věku ve Zlíně, kam jsem začala chodit se svou spolužačkou v roce 2016. Studium bylo na tři roky, ale nám se tam tak líbilo, že jsme po třech letech dobrovolně všichni propadli a přidali si ještě jeden rok navíc. Do třídy se mnou chodila i moje kamarádka "íčkařka" Zdeňka Žikovská. První cyklus jsem zakončila prací o kočkách - viz můj článek "Moje kočičí smečka". Poslední rok fotoreportáží o opraveném a znovuotevřeném obchodním domě ve Zlíně.
Mým vzorem při fotografování je fotograf Jan Šibík. Líbí se mi jeho fotografie, které spojují různá místa s životem obyvatel a každodenním děním. S oblibou fotím návštěvníky hospůdek a kaváren. Napsala jsem o tom i článek tady u nás na "íčku".
Teď Vás pozvu k nahlédnutí do mé fotografické tvorby:
Důchodci ve švýcarském městě Lucern
Krásná Korsičanka
Na zámku v Českém Krumlově
Před rodným domem Napoleona ve městě Ajaccio na Korsice
Slovenský bača
U polského plesa Mořské oko
Družičky na zámku v Mělníku
Nekonečným tématem pro mé fotografie jsou, samozřejmě, naše vnoučata. Ze dvou už jsou dnes vysokoškoláci.
Obdivuji fotografky na našem "íčku", které dokáží zachytit různé druhy ptáků v klidu i v letu, panáčkující zajíce, vysokou i nízkou zvěř. Přede mnou všichni živočichové prchají. Ještě, že jsem měla a mám svoje kočičí miláčky
Nesmím zapomenout na kytky z mojí i z cizích zahrádek
Trošku jsem si hrála
Jsem hlavním fotografem v našem turistickém kroužku
Ráda fotím i hory, přírodu i architekturu měst, které navštěvujeme
Těmito dvěma fotografiemi to moje rozšiřování znalostí o fotografování vlastně začalo. Poslala jsem je do našeho měsíčníku Holešovsko do nějaké soutěže. Asi se líbily, protože mi bylo nabídnuto vystavování na každoroční výstavě umělců amatérů na našem holešovském zámku
Toto jsou některé z mých vystavených fotografií na Letních iluzích - v roce 2013 - to jsem měla období vytváření kýčovitých zátiší
V roce 2014 to byly hory
Tyto jsou z roku 2016
Toto už je rok 2024
Letošní výstava Letní iluze v Jednotě Bratrské
Pár fotek z divadelní premiéry ve Zlíně
Ještě ze silvestrovského rautu. "Ulovila" jsem i dramatika Milana Uhdeho a cestovatele Miroslava Zikmunda s jejich dámami
Potom už jsem začala studovat Digitální fotografii na U3V ve Zlíně, a plnit úkoly, které nám každou hodinu zadával náš pan profesor. Příští hodinu jsme zadané úkoly hodnotili, a poučili se z chyb. Musím se podělit o jednu příhodu. Ve městě se konal každoroční Filmový festival dětského filmu, a proto nás pan profesor poslal do ulic zachytit atmosféru festivalu. Rozprchli jsme se, a já jsem ke svému úžasu uviděla herce Honzu Čenského. Hned jsem ho oslovila, zda si ho můžu vyfotografovat - už jsem se viděla, jak budu mít nejzajímavější fotografii. Herec s úsměvem souhlasil. Když jsem ho nasměrovala ke starému černému autu, úsměv ze rtů mu zmizel. Fotka se podařila, ale nevyhrála. Nejvíc se líbila ta, jak Měchurová režíruje Čenského. Situaci zachytila zlomyslná spolužačka. Fotku jsem, bohužel, omylem smazala. I to se stává, že někdy příjdeme o zajímavé fotografie při třídění fotek.
Náš pan profesor při fotografování v parku
Tuto mou fotografii otiskli v jednom zlínském periodiku
Plnění úkolu - linie ve městě
Zátiší s knihou
Písmo v ulicích
Vánoční přání
Příběh - podzimní procházka
Studium jsem zakončila "promocí" v roce 2018.
Jak už jsem zmínila, ráda fotografuji lidí. Naposledy jsem si přišla na svoje na hodech v Polešovicích
Letos mám největší radost z fotografie vyhlídky Máj nad Vltavou. Musela jsme docela riskovat při jejím pořízení
Tyto dvě moje fotografie byly vybrány do kalendáře Cesta Česka na rok 2027. Fotografováno pod horou Blaník
Tento měsíc bude vernisáž výstavy "Děti a zvířata", kterou pořádá spolek Mladí chovatelé zvířat v Mikulášovicích v Ústeckém kraji, a kam vybrali jednu moji fotografii vnuka s koníkem
Na závěr tři fotografie, které mám ráda - Živo je na Lysé hoře, Sobotní odpoledne a Láska v mandloňovém sadu:
Tak to byl průřez mým důchodovým věkem s fotoaparátem na krku.