Oba rádi plaveme v moři, a tak se v poslední době nejraději vydáváme za teplem tím nejpohodlnějším způsobem – letadlem. Pokud to jde, odlétáme z pardubického letiště. Je malé, ale pro nás vyhovující. Nebloudíme, zbytečně nečekáme a prostě víme, kudy a kam.
Každá dovolená začíná dobrodružstvím
Letos jsem zabodovala hned při cestě autem na letiště. Jako hlavní navigátor jsem zmátla řidiče, takže v Pardubicích na Dukle neodbočil na silnici k letišti. A otočit se nebylo možné několik kilometrů! Řidič střídavě klel a halekal, že snad ještě před odletem navštívíme Chrudim.
Naštěstí se nám podařilo obrátit auto trochu dříve. Ještě že jsme naše letošní dobrodružství zahájili s pořádným časovým předstihem!
Manžel pro změnu zazářil na letišti při kontrole obsahu příručního zavazadla. Vzal si s sebou lahvičku s Listerinem, která ovšem obsahovala 200 ml. Listerin mu byl zabaven a zlikvidován.
Při pokračování našeho letištního maratonu nás trochu vyvedlo z míry, že od loňska přibyl „gate 3“ v prvním patře. Samozřejmě jsme ho vyfasovali. Manžel nesouhlasně huhlal, když musel po mnoha schodech nahoru. Už několik dní ho totiž bolela ostruha na patě.
Před „vraty č. 3“ jsme pak více než hodinu čekali a dohadovali se, jak se asi dostaneme na úroveň letištní plochy. Žádný zázrak se bohužel nekonal. Museli jsme zase pěkně po schodech dolů a k letadlu po svých.
Let proběhl bez turbulencí a problémů. A to bylo v letadle plno malých dětí! Jen na závěr jsme několikrát kroužili nad letištěm, protože letadlu nechtěli povolit přistání.
Využila jsem toho, protože jsem seděla u okénka. Kousek Peloponésu jsem si prohlédla hezky z nadhledu. Kilometry fóliovníků, o nichž jsem později zjistila, že jsou prázdné, vinná réva, olivové sady, skály a moře.
Přistáli jsme na místním letišti, které je ještě menší než to pardubické a funguje pouze v turistické sezoně. Kufry vyjely na karusel v obdivuhodném tempu. I přestup z letadla do rozvozového autobusu proběhl rychle a organizovaně.
Během půl hodiny jsme se ocitli na voňavé recepci resortu, kde budeme trávit dovolenou. Trochu napjatí, skoro jako před zkouškou z anglické konverzace.
S recepční jsme si naštěstí rozuměli i bez překladače. Překvapil nás jen požadavek zapsat své osobní údaje prostřednictvím tabletu. Nějak jsme to zvládli. Vedle řečtiny byla ve formulářích k dispozici i angličtina.
Za odměnu jsme dostali na ruku modré náramky. Naštěstí nebyly z plastu. Až později nám došlo, že i toto je součástí snahy resortu chovat se šetrně k přírodě. Prostě minimum papíru a žádné zbytečné plasty!
To hlavní: moře!
Náš resort se skládá z několika budov a mnoha bungalovů rozmístěných ve velké zahradě. Naštěstí jsme bydleli v budově nedaleko recepce. Najít přidělený pokoj nebylo úplně triviální, ale dostali jsme dobrý návod. Zvládli jsme to na první dobrou.
Jsem nadšená, protože moře mohu pozorovat v každou denní dobu z balkonu našeho pokoje. Přivlastnilo si všechny odstíny modré, občas je přikrášlené i bílou pěnou na hřbetech vln. V dálce se za ním zvedají skalnaté kopce, které se občas ukrývají v oparu.
Ale hlavní je pro nás samozřejmě koupání v moři. Pláž je písčitá, relativně široká a dno moře klesá jen velmi zvolna. To je příjemné a výhodné zvlášť pro rodiče s malými dětmi. Pro nás je to trochu jednotvárné.
Není třeba používat boty do vody. Těch pár ohlazených oblázků na okraji slouží jako dobrá masáž chodidel. Voda je průzračná a příjemná i na první dotek. Prý má teplotu 27 °C. Chlad nás z vody rozhodně nevyhání. Plavat můžeme, dokud nám síly stačí.
Pláž není veřejná, patří pouze k našemu resortu. Je čistá a dobře vybavená. Lehátek a slunečníků je dostatek, vždycky se nějaké volné místo najde. Rezervování lehátek ručníky je tady zakázáno a docela se to dodržuje.
K dispozici je i dostatek sprch a praktických dřevěných převlékacích kabinek. Místo pro vodní sporty je oddělené od hlavní pláže. V nabídce jsou klasické vodní aktivity, ale vzhledem ke struktuře hostů jsou využívány minimálně.
Naštěstí se na pláži neobjevují žádní prodejci tretek ani škemralové. Nad pláží je bar s celodenním provozem, v poledne se tam podává i jednoduché jídlo.
Ke koupání slouží také několik bazénů rozmístěných různě po areálu. Některé jsou svým charakterem určené zejména pro malé děti a jsou zastíněné vzrostlými stromy. Bohužel lehátka kolem bazénů bývají brzy obsazená. Kdo přijde pozdě, má prostě smůlu.
Hned druhý den byla naše plážová pohoda narušena opakovanými přelety vrtulníku, který nabíral v moři vodu na hašení požáru. Podle toho, jak rychle se vracel, nemohlo hořet až tak daleko.
Zatrnulo v nás při představě, co všechno by se mohlo stát. Požár se naštěstí nerozšířil. Žádné zprávy ho nezmiňovaly, takticky mlčela i hotelová aplikace.
Senioři nejsou jediní
Potkáváme zde hosty mluvící mnoha evropskými jazyky. Nejvíce jsou patrně zastoupeni Němci a Francouzi. Najde se tu i slušná množina Čechů a Slováků.
Veškerý personál, se kterým jsme přišli do kontaktu, je naštěstí schopen komunikovat anglicky. Většinou jde o mladé lidi, odhaduji, že část mohou být i studenti.
Teď, v první polovině září, se v našem resortu vyskytují dvě výrazně se lišící skupiny hostů.
První skupinu tvoří mladé rodiny s dětmi od úplně nejmenších až po předškoláky. Stačí si trochu všímat a vidíme, že je tu pro malé návštěvníky všechno přizpůsobeno. Po celém areálu jsou sjezdy pro kočárky, v jídelně je k dispozici spousta dětských stoliček.
V areálu je dostatek klidných a zastíněných míst, takže je možné být s dětmi celý den na čerstvém vzduchu. I ve venkovních barech se najdou vhodné koutky pro rodiče s malými dětmi.
Záměrně jsem nenapsala maminky s dětmi. Na vlastní oči totiž vídáme i spoustu tatínků, kteří se o své děti ukázkově starají. Vidím to ráda. Skoro mi připadá, že tady je svět v pořádku.
Druhou výraznou skupinu tvoří senioři. Jednotlivci, dvojice či menší skupinky žen – seniorek. Odhaduji, že sem přijeli ze stejného důvodu jako my. Prožít pár dní v příjemném prostředí a užít si koupání v moři.
Obě skupiny hostů se velmi dobře tolerují. Seniorům nevadí občasný dětský pláč. Rádi sledují drobotinu, která s doširoka otevřenýma očima objevuje svět. Dětem zase nepřipadá divný opatrně chodící senior, který se ukrývá do stínu před paprsky rozžhaveného slunce, do moře vstupuje opatrně a nechává se vodou hýčkat.
Možná by se dalo konstatovat, že obě skupiny mají něco společného. Obě si chtějí užít dovolenou po svém.
All inclusive, aneb co budeme dnes jíst?
V rámci našeho pobytu máme stravování označené jako „all inclusive“. Tedy všechno jídlo máme v ceně. Stačí jen dojít ve správnou dobu na správné místo a vybrat si z bohaté nabídky.
Den či spíše dva nám trvalo, než jsme se dobře seznámili se všemi možnostmi, kde a kdy se můžeme najíst a hlavně jaké se kde podává jídlo.
Jíst se dá nejen v klimatizované jídelně, ale také na kryté kamenné terase, v plážovém baru i pod širým nebem.
Nabídka jídla je velmi rozmanitá. Základem je středomořská kuchyně lehce šmrncnutá tou mezinárodní. Hlavní surovinou je zelenina všeho druhu, ovoce, ryby a mořské plody, maso je zastoupeno v menším množství.
Osobně ochutnávám hlavně nejrůznější zeleninové saláty a doplňuji si je sýrem feta. Také trochu ujíždím na italských specialitách, které se tu připravují přímo před očima strávníků.
A samozřejmě neodolám pokušení nad nabídkou nejrůznějších sladkostí. Ty jsou tak rozmanité, že možná nestihnu ani všechny druhy ochutnat. Součástí moučníků bývají často mandle a med, řada zákusků je takzvaně „mokrá“ – těsto je po upečení prolité ovocnou šťávou.
Lákavá nabídka sladkostí
Samostatnou kapitolou je tady voda. Kohoutková se k pití nedoporučuje. V místech, kde se jí, jsou stojany, kde si člověk může načerpat kvalitní pitnou a chlazenou vodu i do zapůjčených skleněných lahví.
Tuto možnost využíváme a doplňujeme si láhev s vodou při každém jídle. Pomáhá nám to udržovat přiměřený pitný režim.
Pokoj s výhledem na moře
Resort se rozkládá na relativně velkém pozemku, kde jsou umístěny dvě čtyřpodlažní budovy hotelového typu. Kromě toho jsou v prostoru rozesety skupiny bungalovů.
Atrium v "naší" hotelové budově
Každý bungalov má „svou“ terasu s venkovním posezením a před ní jsou většinou velké travnaté plochy, kde si často hrají děti. Praktickou zajímavostí je venkovní sprcha u většiny bungalovů i esteticky dobře ukrytá tepelná čerpadla.
Skupinka bungalovů
Podrobněji mohu popsat jen vybavení našeho pokoje, ale předpokládám, že bude všude velmi podobné. Je v podstatě klasické. Dvojlůžko plus přistýlka, která nám slouží jako pohovka. Jednoduché dřevěné křeslo s textilním sedákem i opěrkou. Proutěné stoličky u postele a pod televizí – spíš na odkládání věcí než k sezení.
Kovový víceúčelový odkládací stolek. Dvě důmyslně vestavěné skříně, které se při otevření samy rozsvítí. Malá lednička a konvice na přípravu teplých nápojů. Televize, kterou jsme nikdy nepustili.
A k tomu prostorná, dobře vybavená koupelna s bezbariérovou sprchou. WC je součástí koupelny.
Jen na jedinou věc si tady těžce zvykám. Použitý toaletní papír se nesmí odhazovat do mísy, nýbrž do koše vedle. Kdysi mi kdosi vysvětloval, že tu mají jinak dimenzované odpadní potrubí.
Pro mě osobně je nejlepším místem pro odpočinek již zmíněný balkon s pohodlným posezením. Jsou tu dvě jednoduchá křesla a kovový stolek, nad kterým svítí proutěná lampa. Vejde se sem i skládací sušák na prádlo.
Slunce sem svítí pouze chvíli dopoledne, takže ve zbytku dne je to příjemné místo. A právě tady také píšu tento článek.
Tady se myslí i na přírodu
Tento resort nejen informuje, že je přátelský k životnímu prostředí, ale viditelně pro to i leccos dělá.
Resort patrně vznikl na místě olivového sadu, protože část starých olivovníků tu zůstala zachována. Jsou sice omlazené, ale už poskytují tak žádoucí stín.
Také materiály použité pro stavbu a vybavení resortu jsou většinou z přírodních zdrojů. Kámen, dřevo, kov a textil tu hrají zásadní roli. Na nějaký výrobek z plastu narazíte spíše náhodou. Třeba v rohu našeho balkonu se krčí plastový sušák.
Této myšlence je přizpůsoben i způsob servírování jídla. Žádná malá balení máslíček, marmelád a jogurtů. Většina jídel je servírována na velkých tácech, mísách či v tepelných boxech. Vyberete si a dáte na talíř.
Pečivo si vlastnoručně nakrájíte. Mají tu i obdobu našeho chleba. Neexistuje tu voda v plastových lahvích. Tekutiny si načepujete do skleniček či hrnečků z automatů na vodu, džusy či kávu. Jen pivo, víno a alkohol vám přinese obsluha.
Osobně mě to nejen těší, ale docela i baví. Ráda objevuji, co jde udělat jinak a lépe. Ráda se ujišťuji, že to jde.
Když všechno funguje, jak má
Všimla jsem si, že je tu v sezoně zaměstnáno relativně velké množství lidí. Poznávám je podle zeleného kulatého označení na pracovním oděvu. Jsou stále v organizovaném pohybu, takže tu nic nevázne. Zdá se mi, že všechno funguje, jak má.
Ráno rozvážejí řidiči elektrickými vozíky po resortu pytle s čistým prádlem. Pak nastupují pokojské na každodenní úklid. Kuchaři jsou již dávno v kuchyni a připravují snídani. Později průběžně stěhují velké mísy s jídlem na jídelní pulty.
Někdy je docela umění najít si cestičku mezi pobíhajícími lidmi. Obsluha průběžně připravuje a uklízí stoly.
Cvrkot na pláži pozoruje jak plavčík, tak i osoba, která se stará o její pořádek. Průběžně vynáší odpadkové koše – ty malé jsou u každého slunečníku – a rovná opuštěná lehátka do zákrytu.
Další pracovníci v areálu sekají trávu, starají se o zavlažování, zametají cesty a cestičky. Na recepci je služba nepřetržitá a stará se pravděpodobně i o elektronické vývěsky. Tam může host najít program aktivit na několik dní.
Večer od osmi do deseti bývá na programu většinou nějaké hudební vystoupení. Jsme jeho účastníky, ať chceme, či ne.
Pokud se nám líbí, zůstaneme v místě jeho konání hned po večeři. Pokud ne, slyšíme ho zdáli až do pokoje. Usíná se při tom hůře. Ale kdo chodí na dovolené spát před desátou? Asi jen já. Celodenní pohyb a zážitky mě většinou dost unaví.
Večerní vystoupeni
Většinu služeb s chutí využíváme a jsme v pohodě.
Dnes jsme se stali svědky akce „ztracené dítě“. Chlapec asi tříletý pofňukával a bloudil mezi lidmi při snídani. Na dotazy personálu ani hostů nereagoval. Nerozuměl, bál se, utíkal.
Až se ho ujala jiná maminka s dítětem a snažila se ho zabavit. Personál zatím vyvolával maminku, které chybí dítě. Asi po deseti minutách došlo ke šťastnému setkání.
A vlastně jsme toho zažili dost
A to je skoro vše o našem týdenním pobytu v resortu Casa Marron na Peloponésu.
Dnes od rána poprchává, obloha je zamračená a pláž je prázdná. Zítra odlétáme. Dnes tak trochu bilancujeme.
Kromě výletu na Olympii jsme nic tak zvláštního nezažili. A přece jsme toho zažili docela dost.
Na chvíli jsme změnili prostředí, užili si mořskou vodu a pohyb. Pozorovali jsme lidi kolem sebe, ochutnávali dobré jídlo, objevovali, jak může vypadat hotel šetrný k přírodě. A především jsme měli čas sami na sebe i na sebe navzájem.
Možná právě to je totiž kouzlo seniorské dovolené.
Nemusíme zdolat hory, projet půl zeměkoule ani stihnout deset památek za jeden den. Někdy úplně stačí moře, slunce, pohodlné křeslo na balkoně a člověk, se kterým je nám dobře.
A když se k tomu přidá pár schodů, ztracený Listerin, trochu bloudění a jeden požární vrtulník, máme nakonec i to dobrodružství.