Fjord. Když rodiče i stát vědí, co je pro děti nejlepší

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

Doba čtení 4 min

Článek byl publikován 06.11.2026 07:00

Rodiče přesvědčení o správnosti své výchovy a úřady neochvějně hájící svou představu ochrany dítěte. Mezi nimi pět sourozenců, o jejichž budoucnosti rozhodují dospělí. Cristian Mungiu ve filmu Fjord zkoumá hranice rodičovské autority i státních zásahů a ukazuje, jak snadno může jistota vlastních zásad zastínit potřeby těch, které mají chránit.

Záběr na dlouhý úzký záliv sevřený strmými skalami a krajinu poprášenou sněhem otevírá příběh rumunsko-norské rodiny Gheorghiuových. Manželé Mihai a Lisbet se s pěti dětmi usadili v malé norské vesnici u fjordu. Doufají, že zde najdou spokojenější život než v Rumunsku. Bezpečné zázemí jim poskytuje místní evangelikální komunita, s níž sdílejí hlubokou víru i přísné představy o výchově.

Láska svázaná pravidly

Každodenní četba Bible a modlitby určují rytmus rodinného života. Děti nesmějí tančit, poslouchat moderní hudbu, hrát počítačové hry ani používat mobilní telefony. Rodiče důsledně dbají na pravidla, která považují za nejlepší výbavu pro život.

Součástí výchovy jsou i občasné pohlavky, které sami nevnímají jako skutečné fyzické tresty. Mihai navíc dětem počítá záporné body, které lze podle stanoveného systému smazat. Provinění vyžaduje obřadné uznání chyby a projev lítosti.

Mungiu rodiče neukazuje jako lidi, kteří by jednali v návalu hněvu. Jejich přísnost je promyšlená a vychází z přesvědčení, že dětem prospívá. Lásku projevují způsobem, kterému sami rozumějí. Právě tento souběh náklonnosti a neústupnosti zneklidňuje: dobrý úmysl nezaručuje, že výchova respektuje důstojnost a potřeby dítěte.

Když si ve škole všimnou modřin na těle dcery Elie, obrátí se na Gundu, pracovnici norské služby na ochranu dětí Barnevernet. Původ modřin se sice nepodaří jednoznačně objasnit, rozhovory s dětmi ale odhalí, že rodiče považují mírnější fyzické tresty za přijatelnou součást výchovy. Porozumění navíc komplikuje jazyková bariéra.

Napětí prohlubují i náboženské postoje rodiny. Elie před třídou prohlásí, že spolužačka, která se označila za lesbu, přijde do pekla. Škola musí na výrok, který druhou dívku zraňuje, reagovat. Ve filmu však její důraz na sekulární prostředí zasahuje i do zdánlivě nevinných projevů víry: výtku vyvolá dokonce přehrání melodie křesťanské písně na školním klavíru. Postupně tak přestává být zřejmé, nakolik instituce posuzují konkrétní ohrožení dětí a nakolik v nich nedůvěru budí samotná odlišnost rodinného prostředí.

Barnevernet rozhodne, že do objasnění případu budou všechny děti umístěny do pěstounské péče. Odloučení se týká i plně kojeného nemluvněte. Lisbet zbývá odsávat mateřské mléko a posílat je pěstounům. Naléhavost ochranného opatření se tu střetává s bezprostředními potřebami dítěte i s bolestí rodičů.

Mihai zahájí kampaň za návrat dětí. Případ překročí norské hranice a hlasy na podporu manželů začnou mluvit o náboženském pronásledování. Jejich radikalismus však prostor pro dohodu spíše zužuje.

Děti mezi světy dospělých

Mungiu skládá obraz případu z jednotlivých situací a náznaků. Divákovi nenabízí jistotu, s níž by mohl bez výhrad přijmout stanovisko rodičů nebo úřadů. Odkrývá slabiny obou stran: rodičovské přesvědčení o vlastní neomylnosti i institucionální postupy, v nichž se mohou vytrácet individuální potřeby rodiny.

Do sporu vstupuje také vztah Elie a Noory, dcery ředitele školy, která se potýká s psychickými problémy. Její obtíže připomínají, že ani prostředí odmítající fyzické tresty samo o sobě nezaručuje šťastné dětství. Elie se svým striktním přesvědčením Nooru neodrazuje. Mezi dívkami naopak vzniká blízké pouto, které začne znepokojovat Mihaie.

Jejich vzájemná náklonnost narušuje hranice, které dospělí tak pečlivě střeží. Zatímco rodiče i instituce vycházejí z pevně vymezených představ, dívky v sobě nacházejí něco, co se těmto kategoriím vzpírá.

Odmítnutí fyzických trestů je důležitým principem ochrany dětí. Film ale vybízí k úvaze, zda odloučení od rodičů v konkrétní situaci dítě chrání, nebo mu přináší další újmu. Závažnost takového zásahu vyžaduje stejně pečlivé posouzení jako jednání, které mu předcházelo.

Pozornost si zaslouží i méně nápadné podoby rodičovského nátlaku. Mihaiovo počítání záporných bodů a vynucované projevy kajícnosti působí stroze a neosobně. Vyvolávají otázku, kolik prostoru v takto uspořádaném světě zbývá pro dětské prožívání, vlastní úsudek a nesouhlas.

Podobné rozlišování potřebuje i škola. Výrok odsuzující spolužačku kvůli sexuální orientaci vyžaduje jinou reakci než zahrání náboženské melodie. Pokud sekulární instituce tento rozdíl přehlížejí, mohou se samy stát netolerantními vůči odlišnosti, kterou mají respektovat.

Síla Fjordu spočívá v tom, že tyto rozpory ponechává otevřené, aniž by zbavoval jednotlivé aktéry odpovědnosti. Rodičovská láska neospravedlňuje každou výchovnou metodu a povinnost státu chránit děti nezaručuje správnost každého úředního rozhodnutí. Nejtěžší otázkou zůstává, kdo dokáže v konfliktu dospělých skutečně naslouchat dětem.

Skutečný případ jako východisko

Mungiu se volně inspiroval případem rumunsko-norských manželů Mariuse a Ruth Bodnariuových, jimž Barnevernet v roce 2015 odebral všech pět dětí v souvislosti s podezřením na fyzické trestání. Případ vyvolal mezinárodní protesty a debatu o hranicích pravomocí sociálních služeb i rodičovských práv.

Fjord získal v roce 2026 Zlatou palmu v Cannes. Pro Cristiana Mungiua je to druhé nejvyšší festivalové ocenění po snímku 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny, v němž se zabýval zakázanými potraty v komunistickém Rumunsku. Také tentokrát sleduje, co se děje s lidskými vztahy, když do nich vstupují pevná pravidla a moc rozhodovat o životě druhých.

Čtrnáct obětí pro Minotaura. Zvjagincev o společnosti, která mlčí, aby přežila

Reklama

Další články z Proboha!

Církev nemá podle Luka Brethertona společnost ovládat, ani se stáhnout do soukromí. Život na zemi může být lepší pro všechny

Putin je antikrist, zní z Ivano-Frankivsku. Rusko rozšiřuje útoky na západ Ukrajiny

Šáhedy, protivzdušná obrana a výbuchy za bílého dne. To vše se nyní stává realitou oblastí na západě...

Církev někdy chce od duchovních víc, než mohou dlouhodobě unést

Společnost dnes hledá pomoc u psychologů i duchovních. Jenže kdo pomůže jim? Jako kazatel s dlouholetou...

Šla jsem na pohřeb člověka, za kterého jsem se modlila. Proč Bůh neuzdravil…?

Někdo byl nemocný, stál na pokraji smrti a já jsem si tolik přála, aby to dobře dopadlo. Když je Bůh tak...

V Jordánsku teroristé vraždili během pohřbu. Zemřelo devět lidí, včetně „lékaře chudých“

Mezi devíti lidmi, kteří zahynuli 23. října při teroristickém útoku na pravoslavný kostel sv. Jiří v...

Tento článek byl publikován ze zdrojů Proboha!

Proboha.cz otevírá témata, která nejsou jen pro neděli. Věnuje se otázkám víry, hodnot, etiky, společnosti i mezilidských vztahů – ale nikoli způsobem, který káže nebo moralizuje. Nabízí dialog, přemýšlení, kontext. A často klade otázky, na které si odpovídáme každý trochu jinak. Najdete tu...

Fjord. Když rodiče i stát vědí, co je pro děti nejlepší

„Bil ji 40 minut i do obličeje.“ Syna mocného úředníka viní z několika trestných činů

Manželka Pierce Brosnana Keely po letech narážek na svou postavu viditelně zhubla. Pochlubila se i o hlavu vyššími syny

Mrtvá zvířata házel z terasy na korbu vozu, veterinární klinika čelí vlně nenávisti

Ewa Farna překvapila v přímém přenosu SuperStar. Jediná poznámka při hodnocení strhla potlesk

Chuť na sladké není slabá vůle: co ti tím tělo skutečně říká