Do redakce nám napsala čtenářka Katka, jejíž sestra trpí bipolární afektivní poruchou. Podle Katky mohl rodinné tragédii zabránit lékař, který její stav dlouhodobě podceňoval.
„Moje sestra byla vždycky trochu jiná. Dokázala celé týdny proležet v posteli, nechtěla s nikým mluvit a neměla sílu ani na běžné věci. Pak se najednou změnila k nepoznání. Byla veselá, plná energie, plánovala budoucnost a skoro nespala. Tehdy jsme ještě netušili, že se u ní projevuje vážná nemoc,“ začíná své vyprávění Katka.
Článek byl zpracován na základě e-mailu čtenářky. Jméno bylo na její žádost redakčně pozměněno. Fotografie je ilustrační. (pozn. redakce)
Spala dvě hodiny denně a chtěla dobýt svět
Při jednom z propadů se nechala Katčina sestra přemluvit k návštěvě lékaře, kde jí diagnostikovali bipolární afektivní poruchu. Její součástí zpravidla bývají střídající se deprese a manické epizody, během kterých člověk zažívá extrémní příval energie, přehnané sebevědomí a výrazně zhoršený úsudek.
„Lenka vstávala ve tři ráno, protože spánek je prý ztráta času. Mluvila tak rychle, že jsme jí nestíhali odpovídat. Během jediného rozhovoru dokázala přejít od plánování svatby k založení firmy a nákupu nemovitostí. Byla přesvědčená, že má výjimečné schopnosti a ostatní jsou proti ní, protože jí závidí.“
Katka v e-mailu popisuje i situace, když její sestra začala nekontrolovaně utrácet. Nejdřív to bylo oblečení, pak drahá elektronika a různé zbytečnosti z internetu. Během několika dní dokázala objednat desítky balíků. Kupovala luxusní kabelky, šperky a dárky lidem, které sotva znala.
Obě opakující se fáze bipolární afektivní poruchy jsou těžké. Vhodnou medikací se ale dá předejít problémům tohohle rázu.
Zaručené investice spolykaly statisíce
„Pak přišly investice. Sestra objevila nějaké internetové poradce, kteří jí slibovali pohádkové výnosy. Posílala peníze na pochybné platformy, nakupovala kryptoměny a investovala do projektů, kterým vůbec nerozuměla. Když jí někdo slíbil, že ze sta tisíc udělá milion, okamžitě mu uvěřila.“
Zpočátku utrácela vlastní úspory. Když došly, začala si půjčovat. Některé půjčky sjednala během několika minut přes internet. Peníze mizely stejně rychle, jako přicházely.
„Jednou nám nadšeně oznámila, že vydělala dva miliony. Ukazovala nám nějaká čísla na obrazovce, ale když jsme chtěli, ať peníze vybere a uloží na spořák, začala vysvětlovat, že nejdřív musí zaplatit další poplatek. Poslala tam další desítky tisíc. Nakonec přišla o všechno.“
Tatínek jí věřil. Dneska se bojí exekutora
Sestra bydlí s otcem v rodném domě, který jim zůstal po maminčině smrti. Tatínek se jí snažil pomáhat a dlouho odmítal připustit, že jeho dcera není schopná se svými financemi rozumně nakládat.
„Táta jí dal přístup k účtům. I k těm spořícím. Věřil, že když jí pomůže překlenout těžké období, všechno se spraví. Jenže ona peníze okamžitě posílala dál. Postupně zmizelo všechno, co naši rodiče celý život budovali. Když jsem zjistila skutečný rozsah dluhů, málem jsem omdlela.“
Katka se opakovaně obracela na sestřina lékaře, který měl v minulosti v péči taky jejich maminku. Je přesvědčená, že medikace obou žen byla nedostatečná a lékař měl na zhoršující se stav reagovat dřív.
„Během měsíců, kdy měla sestra mánii, jsem ho prosila o hospitalizaci. Sestra ale tvrdila, že se cítí skvěle a pomoc potřebujeme my. Bylo mi vysvětleno, že bez jejího souhlasu ji nemohou jen tak přijmout. Přitom nám přímo před očima ničila život. Změnu lékaře odmítala. A násilím jsme ji nikam odvléct pochopitelně nemohli.“
Přišla o všechno. A stáhla s sebou celou rodinu
Po manických epizodách následovaly těžké propady. Stavy bezmoci, deprese a beznaděje. Sestra postupně přišla o přátele, kteří už nedokázali snášet její chování, neustálé žádosti o peníze a nesplněné sliby.
„Když píšu tenhle e-mail, sestra zrovna leží doma. Je v depresi a nemá peníze ani nikoho, kdo by jí věřil. Táta se každý den bojí, že u nich zazvoní exekutoři a oznámí mu, že přijdou o dům. Já už jí další peníze nedám. Ne proto, že bych ji neměla ráda, ale proto, že už nemám z čeho.“
Katka v e-mailu přiznává, že nejhorší je pro ni vědomí, že sestra za své jednání nenese plnou odpovědnost. Nemoc jí v určitých obdobích zásadně ovlivňovala úsudek. Následky ale musí nést celá rodina.
„Mám na ni vztek, ale zároveň je mi jí strašně líto. A ještě větší vztek mám na lékaře. Věřím, že kdyby její stav řešil důsledněji, nemuseli jsme přijít o všechno. Teď už nám zbývá jen doufat, že tatínek nepřijde i o střechu nad hlavou.“
Co bys dělala na místě naší čtenářky? A dá se vlastně takovému manickému „řádění“ zabránit? Napiš nám do diskuze pod článkem!
Autorský článek + e-mail čtenářky