Viktorku zná snad každý, kdo někdy otevřel Babičku, nebo si pustil jedno z jejích filmových zpracování. Pojďme si krátce připomenout notoricky známý příběh a odhalit historii ženy, která se stala jeho předlohou.
Dívka, která se zamilovala do černého myslivce. Odešla s ním. Vrátila se změněná. Žila u splavu, zpívala a budila strach i soucit. Její příběh pak skončil jednou z nejslavnějších scén české literatury.
Jenže skutečná Viktorka nezemřela pod stromem po zásahu bleskem. Dožila se šestasedmdesáti let. Porodila syna, který zemřel jen několik dní po narození. Potulovala se krajinou, kterou dnes známe jako Babiččino údolí, a přežila dokonce i Boženu Němcovou.
Jmenovala se Viktorie Terezie Židová. A její příběh se odehrával jen kousek od Hradce Králové.
Narodila se jako Viktorie, Viktorkou ji udělala až literatura
Viktorie Terezie Židová se narodila 9. června 1792 v Červené Hoře. Její rodiče byli chalupník Antonín Žid a Anna, rozená Lelková. Tohle jsou informace, které potvrzují matriky.
Pak už se její život začíná pomalu ztrácet mezi skutečností a vyprávěním, které si lidé v kraji předávali dál. Podle pozdějších kronik byla Viktorie drobná, tmavovlasá a půvabná. Měla ráda tanec a o nápadníky neměla nouzi. Jenže vdávat se prý nechtěla. A potom se v jejím životě objevil voják.
Černý myslivec možná skutečně existoval
Viktorie podle dochovaných vyprávění sloužila v Žernově. Právě tam se měla seznámit s jedním z vojáků, kterým se tehdy kvůli výrazným uniformám říkalo černí myslivci. Božena Němcová jeho postavu zahalila tajemstvím a vyprávěla příběh, v němž nebohou Viktorku uhranul svýma démonickýma očima.
Historické prameny však uvádí, že černý myslivec Viktorce skutečně nadbíhal, ale ona se mu nijak zvlášť nebránila, neprchala před ním, ba dokonce se s ním scházela. Zamilovala se. Co přesně se stalo potom, už ale nikdo nedokáže přesně říct.
Nevíme, jak se voják jmenoval. Nevíme s jistotou, jestli spolu skutečně odešli. Nevíme ani, co se mezi nimi odehrálo. Některé prameny uvádí, že za svým vyvoleným šla Viktorka do Josefova, odkud byla ale vyhnána důtkami.
V Žernovských kronikách lze nalézt zmínky o tom, že se sotva dvacetileté děvče ještě nějakou dobu drželo s plukem černých myslivců. Co tam dělala nebo co se jí tam dělo se můžeme dnes jen dohadovat.
Mohla vojákům dělat pradlenu či kuchařku, s ohledem na období Napoleonských válek mohla být i markytánkou. Tato část příběhu, o němž dnes nikde není ani zmínky, mohla být daleko mrazivější.
Podle místních vyprávění se Viktorie za čas vrátila, ale lidé už ji nepoznávali. Už nebyla tím veselým děvčetem plným života. Začala žít jinak. Potulovala se krajinou, pohybovala se v okolí Žernova a Úpy a postupně se ocitla úplně na okraji společnosti.
Když se na tuto změnu podíváme dnešní optikou, nabízí se jedno vysvětlení – trauma. Událost, která dokáže změnit a ovlivnit člověka do konce života. Co se ale Viktorii mohlo stát? Mohla její životní elán zlomit přítomnost smrti, když se zdržovala s vojenským plukem? Mohla být znásilněna? To už se nikdo nedozví.
A právě tady začíná příběh, který Božena Němcová později proměnila v jednu z nejslavnějších českých literárních postav.
U splavu nebyla jen literární postava
Když dnes lidé stojí u Viktorčina splavu, většinou si vybaví scénu z Babičky. Pomatenou dívku. Zpěv. Dítě. Vodu.
Skutečná Viktorie se podle místních svědectví v krajině kolem Úpy skutečně pohybovala. A její příběh lidé v okolí znali dávno předtím, než Němcová usedla k psaní Babičky.
Božena Němcová pobývala v Ratibořicích v době, kdy Viktorie ještě žila. Jestli se někdy skutečně setkaly, ale nevíme. A možná je právě tahle otázka jedním z největších tajemství celého příběhu.
Němcová totiž nevytvářela Babičku jako historický dokument. Skutečné lidi, místa a vzpomínky propojila s vlastní představivostí. Viktorie Židová tak mohla být jedním ze střípků, ze kterých vznikla Viktorka.
Dítě měla. Neutopila ho ale ve splavu
Tady se skutečný příběh od Babičky výrazně vzdaluje. Žádná z kronik neuvádí narození dítěte. Avšak v červenohorská matrika potvrzuje, že Viktorie 14. srpna 1834 porodila nemanželského syna Jana. Bylo jí dvaačtyřicet let. Kdo byl však otcem dítěte, se neví. Jan zemřel po jednadvaceti dnech.
Právě tady je potřeba zastavit legendu, která se s Viktorkou po generace nese. Neexistuje historický důkaz, že by Viktorie své dítě utopila. Tato část patří k příběhu literární Viktorky.
Přestože kroniky přímo neuvádí narození dítěte, ta žernovská vypráví, že Viktorie Židová dítě pohodila v rokli. V Červenohorské kronice se můžeme dočíst, že své dítě utopila. Ačkoliv dvě kroniky vypráví, že Viktorie dítě zabila, je potřeba mít na paměti, že tyto kroniky vznikaly o mnoho let později, a tak i kronikáři zapisovali jen to, co sami slyšeli.
Přežila i Boženu Němcovou
Viktorie Židová se toulala po lesích, chodila po žebrotě a žila v jeskyni v lese zvaném Dubina, bez lidí.
Božena Němcová zemřela v roce 1862. Viktorie Židová žila ještě dalších šest let. Krátce před tím, než naposledy vydechla, ji zde našel majitel lesa. Z obav, kdo zaplatí výdaje spojené s pohřbením žebračky, se rozhodl s několika pomocníky převést Viktorii na voze do Červené Hory.
Žena, jejíž jméno dnes známe především díky literární postavě, přežila autorku, která její osud proměnila v příběh, který čtou děti ve školách dodnes zemřela 17. října 1868. Bylo jí 76 let a jako příčina smrti byla uvedena sešlost věkem.
Její skutečný konec tak neměl nic společného s dramatickou smrtí Viktorky v Babičce. Žádný blesk. Žádná bouře. Jen konec života ženy, která se během něj stala legendou, aniž by o tom pravděpodobně kdy věděla.
Všichni známe Viktorku. Viktorii skoro nikdo
A možná právě to je na celém příběhu nejsmutnější. Viktorka dostala krásu, velkou lásku, šílenství, drama i nezapomenutelný konec. Viktorie Židová dostala skutečný život. Život, ze kterého dnes dokážeme s jistotou poskládat jen několik částí. Zbytek pohltila místní vyprávění, kroniky a legenda, která postupně přerostla samotnou ženu.
Když se dnes vydáte k ratibořickému splavu, můžete si připomenout jednu z nejslavnějších postav české literatury. Ale někde za ní pořád zůstává Viktorie. Skutečná žena z nedaleké Červené Hory, která žila, milovala, prožila něco, co ji navždy změnilo, ztratila dítě a zestárla.
A jejíž jméno by dnes možná nikdo neznal, kdyby její život nepřitáhl pozornost Boženy Němcové.