Letošní soutěž byla pro kuchařky z Velkého Beranova už šestou, v minulosti se několikrát umístily i na předních příčkách. „Soutěže byly vždycky na vysoké úrovni, byly jsme nadšené, viděly jsme novinky a seznámily se s novými postupy, novými lidmi. Myslím, že jsme se vždy vracely obohacené,“ říká za kuchařský tým vedoucí školní jídelny Jarmila Kalivodová .
Tato soutěž byla ale trochu jiná. Konala se ve všední den během školního roku a na přihlášení byl jen zhruba měsíc. Kuchařky se navíc asi týden předem dozvěděly, že si musí dovézt všechno s sebou. „To byly hrnce, prodlužovačky, kabely, náčiní, dali nám jen pstruha,“ popisuje vedoucí kuchařka Markéta Prokešová , která na soutěži vařila, s odkazem na povinnou surovinu a líčí, jak každá z kolegyň přinesla z domova, co mohla. Třeba hrnce používané ve školní kuchyni byly totiž zbytečně velké.
Nakonec soutěžící nic důležitého doma nezapomněly, ale problém byl jinde. „Trošku jsme v Praze zakufrovaly a musely tam být na čas, tak jsem pak říkala, že je mi jedno, kolik budu platit za parkování, ale zajedu až ke dveřím. S sebou jsme měli červené přepravky, vyběhly jsme s nimi, jako by byl požární poplach. To se mi líbilo,“ usmívá se dnes už vedoucí školní jídelny, kterou poté pobavilo, že i takový kuchař jako Jan Punčochář si nesl věci na vaření sám, dokonce měl stejné přepravky jako kuchařky z Velkého Beranova.
Zaměstnankyně školní jídelny, které na soutěže vyráží, se spravedlivě v účasti střídají, pokud tedy chtějí. Například Markéta Prokešová se účasti nebrání. „Pro mě je to stres, ale ono to opadne, jak člověk začne vařit,“ vypráví. Že musí kuchařky párkrát zůstat v práci odpoledne, aby si soutěžní menu vyzkoušely, to není problém. Pozitiva, která podobná klání přináší, převažují. „Je to velká inspirace, pak máme půl roku z čeho žít, pořád diskutujeme, co jsme se dozvěděli, bavíme se o tom,“ potvrzuje vedoucí, že jsou všichni jeden tým.
Zároveň ale zdůrazňuje, že nešlo jen o ty kolegyně, které jely soutěžit. Ty, které zůstaly v jídelně, totiž čekal běžný pracovní den. To byla letos změna oproti minulosti, kdy se většinou soutěžilo o prázdninách. „Dobře jsme to zvládli,“ říká skromně Ilona Hrbolková . Měla však přeci jen jednodušší práci, ten den se vařilo místo téměř pěti set obědů jen pro pět školek, školáci den zvládli s větší svačinou.
Jamile Kalivodové se přitom líbí, že na soutěžích není žádná rivalita, týmy si pomáhají. „Nepřijde mi to jako ve sportu, kde jsou všichni draví, ale je to takový hezký, chceme si vyjít vstříc, možná je to tou obyčejností kuchařů, ale já se tam cítím vždycky velice dobře,“ oceňuje.
Pstruha vařily i dětem Beranovské kuchařky letos vsadily na menu sestávající z polévky z červené čočky s uzeným tofu. Hlavní chod byl pstruh s glazovanou mrkvičkou, medovo-hořčičnou omáčkou a vařenými bramborami, sladká tečka pak tvarohový dezert s ovocem a domácími piškoty. „Menu jsme vymýšleli tak, abychom to byly tady schopní vydat při dvě stě dětech,“ podotýká Markéta Prokešová.
Kuchařky soutěžní jídla už i uvařily ve školní jídelně. „To menu bylo podle mě na medaili, žáci i učitelé byli z toho jídla nadšení. I ten pstruh byl udělaný tak, že to byla nová chuť, ale byla velice pozitivní zpětná vazba,“ vyzdvihuje vedoucí školní jídelny. Nebyl ale problém v ceně? „Bere se to jako dražší oběd, pak se musí řešit další dny, kdy se udělá levnější jídlo, aby to finančně vycházelo. Ale určitě se to dá připravit i ve školní jídelně,“ říká.
Ve Velkém Beranově přitom děti rády jí špagety, srbské rizoto, nevadí jim ani luštěniny, oblíbené jsou pizza a tortilla a často si děti přidávají knedlíky. „Ale dodržujeme spotřební koš, houskový knedlík děláme jednou za čtrnáct dní, stejně často může být sladké. Čočka nebo ryby by se měly přidat více do jídelníčků, naopak hodně ubíráme sůl,“ jmenuje nejnovější požadavky Jarmila Kalivodová.
Do jídelníčků se v Beranově dostávají každých čtrnáct dní nové zdravé recepty, které si kuchařky hodnotí, vedoucí oslovila i školní parlament a má zpětnou vazbu od žáků. Ti si vybírají ze dvou jídel, dvojka bývá obvykle více atraktivní. „Zavedli jsme tradici, že se každý pátek dělá salát a to je velký hit, bývá s tuňákem, s kuřecím masem, s hermelínem, byl i ovocný salát,“ jmenuje vedoucí školní jídelny jednu z „dvojek“.
Maso se dělá přes noc Zdravějšímu stravování pomáhá i nová školní jídelna, loni modernizovaná. „Velkou změnou jsou digitální displeje a programy, které využíváme ve strojích. Je to jiné než dříve. Třeba při smažení je znát úspora času,“ všímá si kuchařka Alžběta Koukalová . „A noční vaření,“ dodává Markéta Prokešová. „Hovězí maso je teď luxusní, úplně se rozpadá a je to hodně znát. I když jsme dřív svíčkovou vařily od rána, přišly jsme v šest, maso bylo v půl desáté pořád tvrdé. Teď se pomalu dělá přes noc,“ nešetří superlativy po rekonstrukci.
Nová kuchyň vyšla na desítky milionů s cílem snížit energetickou náročnost varného srdce budovy. Ta vaří nejen obědy ve všední dny, ale stará se o stravu i při nejrůznějších akcích, které obec pořádá vesměs o víkendech. Ředitel Petr Janoušek dodal, že statistická měření efektu změn ještě nejsou dokončená. Panuje ale přesvědčení, že vše vyjde pozitivně.