KOMENTÁŘ. Válka na Ukrajině se nejspíš brzo rozšíří do EU. Zda bude jen hybridní, nebo i raketová a pozemní (v Pobaltí), si netroufám odhadnout. Indicie ale přibývají.
Šéf CIA John Ratcliff byl koncem srpna v Moskvě. Lukašenko v polovině září uspořádal velké vojenské cvičení šest kilometrů od litevských hranic u Suvalského koridoru a prohlásil, že „je nutné armádu protřepat“.
Robert Fico 17. září varoval, že žádného vojáka podle článku 5 NATO nepošle do zahraničí a zrušil cestu do Kyjeva.
Donald Tusk v projevu před parlamentem tentýž den označil nadcházející období, za nejkritičtější moment probíhající války.
Prezident Macron se na krizovém jednání 18. září sešel s vedoucími francouzskými politiky, aby následně Jordan Bardella s Marine Le Penovou vydali prohlášení, že Francie si nenechá od Ruska nic diktovat.
Německý kancléř Merz opakovaně prohlašuje, že mír v Evropě je ohrožen. Zmatené vystoupení Andreje Babiše z 19. září na dnech NATO, kde mluvil i o třetí světové válce, je snad lepší přeskočit.
Proč by to vše mělo doopravdy znamenat, že k válce dojde?
Rusko chce válku rozšířit
Nejedná se jen o pokus všechny vystrašit kvůli lepší vyjednávací pozici? Odpověď představuje Putinův strategický cíl, skoro bych řekl i jeho životní cíl a současné okno příležitosti. V budoucnu totiž bude šance Ruska na úspěch už jen horší. Klíčové je pochopit motivaci k útoku, pak je totiž zřejmé, že se Putin nezastaví.
Řadu let Putina sleduji, nepochybně je hlavní hybatel politiky Moskvy, takže se pokusím načrtnout, co má v hlavě – sám se tím totiž nijak netají, stačí si číst oficiální stránky Kremlu.
Putin opakuje toto: po studené válce svět spadl do područí Západu a tento stav je třeba zvrátit. Posledních 25 let na tom Rusko pracuje – hlavně s Čínou, cílem je multipolární svět.
V Evropě to znamená vytlačit USA zpátky za Atlantik – „osvobodit Evropu“ – a obnovit vliv Ruska na kontinentě, především na východě. Hlavním soupeřem, který Rusku bránil a brání obnovit velmocenský status, jsou USA a NATO, které je ve své podstatě spojenectvím vazalských států.
Hrozí, že Írán nevydrží ekonomickou blokádu a pokud by se íránská ropa dostala na trh v kombinaci s venezuelskou, v delším horizontu to znamená neodvratný bankrot ruské válečné ekonomiky.
Podmínkou k úspěchu je proto rozložení NATO, které se po studené válce roztahovalo na Východ a naposledy využilo Ukrajinu jako předmostí k dalšímu postupu.
Návrat Ukrajiny pod kontrolu Moskvy představuje první nutný krok, protože bez Ukrajiny nelze obnovit Rusko jako velmoc. Válka o Ukrajinu představuje i ohnisko mnohem většího střetu o rozdělení světa.
Je patrné, že velká část plánu je už splněna, čemuž dopomohl nástup Trumpa a jeho politika sebedestrukce amerického impéria. Podařilo se zlikvidovat mezinárodní řád, platí právo silnějšího, multipolarita je realitou.
Proč právě teď nezbývá než válku rozšířit? Trump dosud vydatně napomáhal nátlakem na Ukrajinu a spojence NATO v Evropě. Proč nepokračovat jako dosud? Protože z hlediska Putina Trump přestal spolupracovat a změnil kurz.
Summit na Aljašce, kde mu byl slíben Donbas za zmrazení fronty, vnímá jako podfuk, jak Rusko zdržet. Naletěli jsme a Trump nás zklamal. Západ chce dál dominovat, myslí si Putin.
Ukrajina pro Trumpa představuje stále jen jeho prodlouženou ruku jako za prezidenta Joa Bidena. NATO vlastně přímo stojí za bombardováním Moskvy.
Zároveň Trump zaútočil na naše (tj. ruské, stále jsme v Putinově hlavě) spojence: Sýrie, Venezuela, Kuba a naposled Írán, prodává Evropě zbraně pro Ukrajinu. Je jasné, že se s ním nepůjde dohodnout. Evropané zastávají stejnou neústupnou linii.
To znamená, že původní cíl – nový koncert velmocí a přerozdělení vlivu v Evropě – nebude možné dosáhnout jen porážkou Ukrajiny a nějakou dohodou s USA. Musíme přitvrdit a otestovat, jaká je vůle Trumpa bránit NATO, a zjistit, co udělají Evropané.
Konec výkladu Putinových myšlenek. Co z nich ale plyne?
Okolnosti, jež nutí Rusko spěchat
Lze mít mnoho námitek proti této paranoidní myšlenkové konstrukci i faktům, z nichž vychází, ale podstatné je, že ji někdo mocný považuje za pravdivou. I Trump se ve svém rozhodování řídí vlastními narcistními sebeklamy.
Přejděme k okolnostem, které nutí Putina spěchat: ruská ekonomika současný válečný zápřah mnoho dalších let nevydrží. Podpora Ukrajiny od EU nepolevuje, takže vyčerpávací válka se začíná obracet proti Moskvě.
Hrozí, že Írán nevydrží ekonomickou blokádu a pokud by se íránská ropa dostala na trh v kombinaci s venezuelskou, v delším horizontu to znamená neodvratný bankrot ruské válečné ekonomiky.
Pozitivní pro Rusko je vyčerpání protiraketové obrany po celém světě, a to především kvůli nedostatečným výrobním kapacitám Západu, což se ale za pár let změní pro Rusko k horšímu.
Totéž platí o evropských armádách, budou s časem jen relativně silnější a náskok Ruska ve zbrojení se vytratí. Schopnosti ukrajinské armády v dronové válce rovněž jen porostou.
Na podzim proběhnou volby v USA, které Trumpa nejspíš oslabí, možná zavládne povolební chaos. Válka na Blízkém východě zaměstnává USA na dalším bojišti. Příští rok budou volby ve Francii, v Německu vládne oslabený kancléř Merz. Lepší příležitost se v dohledné době stěží naskytne.
Zkusme se teď přímo vžít do Putina. Měl by téměř po čtvrt století opustit své životní dílo, zavelet k ústupu a dočkat se pádu svého režimu? Dějinná sláva bude pryč.
Až Putin vyhlásí mobilizaci, budeme stále doufat, že chce jen prolomit frontu na Donbase? Svět chce být klamán.
Vojenská katedrála, kterou nechal postavit za Moskvou na oslavu všech vítězství, nebude mít využití. Mise Moskvy zachránit svět před dekadencí Západu nebude splněna. K čemu ostatně jsou životy obyvatel Ruska, když neposlouží vyšším ideálům. Buď teď, anebo nikdy.
Co s tím? Zaprvé se nesmíme podělat až Rusko skutečně zaútočí, a za druhé je třeba pochopit, že žádná plichta ani appeasement nebude dávat smysl.
Až Putin vyhlásí mobilizaci
Řešením je jedině konec Putina a jeho režimu, porážka Ruska, třebas rozbombardováním ruské hospodářské infrastruktury a zničením ruské armády na Ukrajině. A to bude bolet Evropu i nás.
My dál od Ruska máme štěstí, že hrozí především hospodářské škody z ostřelovací a sabotážní války. V Pobaltí to spíš vypadá na styl Donbas.
Co je na celé věci nejznepokojivější, je postoj Číny, bez které by Rusko válku nemohlo vést.
Číně tato situace již roky vyhovuje, přestože je ruský trh pro čínskou ekonomiku malý. V jejím postoji proto hraje roli víc než ekonomika.
Pokud Putinovi nedali v Pekingu jasně najevo, že rozšířením války do EU skončí čínská podpora, je situace opravdu na pováženou. Evropa se tak totiž ocitne v konfliktu, kde Čína upřednostní Rusko před Evropou.
Proč by ale komunistická diktatura, která vyzbrojuje Írán, měla mít raději skomírající demokratickou Evropu než spřízněné tyrany?
Až Putin vyhlásí mobilizaci, budeme stále doufat, že chce jen prolomit frontu na Donbase? Svět chce být klamán. Kéž bych se mýlil. Jdu si ale stejně raději koupit kanystr a pořádnou powerbanku.
Autor působí v ÚSTR, zaměřuje se na neo-eurasijskou ideologii, autor knihy Západ musí být zničen