Mistr světa, jehož bylo téměř nemožné porazit
Na počátku osmdesátých let byl Anatolij Karpov jednou z nejvýraznějších osobností světového šachu. Titul mistra světa získal roku 1975, když jeho plánovaný zápas s Bobbym Fischerem neproběhl. Potom opakovaně dokazoval, že není pouze šampionem díky administrativnímu rozhodnutí. V turnajích i soubojích o titul předváděl mimořádně přesnou poziční hru a dokázal protivníkům postupně omezovat možnosti.
Proti němu vyrostl talentovaný Garri Kasparov, reprezentant nové generace sovětského šachu. Byl výrazně mladší, energický a proslul dynamickým stylem, v němž se snoubila hluboká příprava s ochotou riskovat. Jejich rivalita přitáhla pozornost nejen šachové veřejnosti. Ve společnosti, kde šach patřil k prestižním disciplínám a úspěchy měly politickou i symbolickou hodnotu, se oba hráči stali představiteli dvou odlišných osobností a způsobů myšlení.
Když se roku 1984 utkali poprvé o titul mistra světa, očekával se mimořádný souboj. Nikdo však přesně netušil, jak dlouho může trvat.
Anatolij Karpov, září 1977, CC0 via WIKIMEDIA COMMONS
Zápas bez časového limitu se změnil ve vyčerpávající maraton
Pravidla prvního zápasu stanovovala, že vítězem se stane hráč, který jako první dosáhne šesti výher. Remízy se do tohoto počtu nezapočítávaly. Takové uspořádání umožňovalo zápas teoreticky velmi dlouho protahovat, pokud by hráči opakovaně remizovali.
Karpov se dostal do vedení a po řadě partií byl blízko rozhodnutí. Kasparov se však nevzdal. Postupně se přizpůsoboval soupeřově hře, odolával tlaku a dokázal získat první vítězství. Zápas pokračoval, zatímco se hrála remíza za remízou. Po pěti měsících a 48 partiích byl stav na vítězství 5:3 ve prospěch Karpova, ale požadovanou šestou výhru nezískal nikdo.
V únoru 1985 předseda Mezinárodní šachové federace FIDE Florencio Campomanes zápas ukončil bez výsledku. Rozhodnutí vyvolalo spory a dodnes patří k nejkontroverznějším okamžikům šachové historie. Oficiálně se zdůrazňovala potřeba chránit zdraví hráčů a zvládnout neúnosně dlouhé pokračování. Nechyběla ale podezření z politických a organizačních motivací. Bez jednoznačných dokumentů ovšem nelze všechny spekulace prohlašovat za prokázané.
Kasparov v každém případě nedostal možnost dokončit zápas, v němž se mu postupně začalo více dařit. Současně Karpov nepřišel o titul. Oba se měli utkat znovu, tentokrát za jasněji ohraničených pravidel.
Garri Kasparov, říjen 1981, FOTO PICRYL
Druhá bitva měla přesně 24 partií
Nový zápas začal v Moskvě 3. září 1985 a měl být omezen na 24 partií. Při výsledku 12:12 by si titul ponechal dosavadní mistr světa Karpov. To znamenalo, že Kasparov potřeboval souboj vyhrát, nestačilo jej jen nerozhodně přečkat.
V průběhu podzimu si oba hráči připisovali vítězství i remízy. Partie se stávaly souboji rozsáhlé domácí přípravy, psychické odolnosti a schopnosti zůstat přesný po mnoha hodinách za šachovnicí. Kasparov se neomezoval na bezhlavé útoky a Karpov nebyl pouhým pasivním obráncem. Oba se neustále přizpůsobovali, měnili zahájení a hledali drobné slabiny v soupeřových plánech.
Po 23 partiích vedl Kasparov 12:11. Pro Karpova to znamenalo jedinou možnost: poslední partii musel vyhrát. Pokud by zvítězil, konečný stav by byl 12:12 a pravidla by mu umožnila obhájit titul. Kasparov tedy šel do závěrečného dne s vedením, ale nikoli s jistotou výsledku.
Poslední partie rozhodla o nové generaci
Dne 9. listopadu 1985 zasedli oba hráči ke 24. partii. Karpov hrál bílými kameny a potřeboval zvítězit. Kasparov černými zvolil sicilskou obranu, zahájení, které může vést k dynamickým a složitým pozicím. V rozhodující fázi dokázal postupně využít soupeřovy problémy a partii vyhrál. Konečný výsledek zápasu byl 13:11.
Dvaadvacetiletý Kasparov se stal nejmladším nesporným mistrem světa v klasickém šachu. Nešlo pouze o překonání věkového rekordu. Vítězství završilo dva mimořádně dlouhé souboje s protivníkem, který měl obrovské zkušenosti a byl ještě před krátkou dobou prakticky synonymem šachové dominance.
Záznam závěrečné partie se dochoval do posledního tahu. Díky tomu můžeme sledovat skutečný průběh zápasu, nejen dramatické dobové fotografie nebo pozdější vzpomínky. Pro šachové nadšence jde o studijní materiál; pro běžného čtenáře je důležité především to, že o titulu rozhodovala partie, v níž oba hráči čelili odlišným, ale mimořádně vysokým tlakům.
Rivalita, která pokračovala další roky
Kasparovovým vítězstvím souboj neskončil. Karpov získal právo na odvetu a oba hráči se o nejvyšší titul střetávali opakovaně v letech 1986, 1987 i 1990. Jejich vzájemné duely se proměnily v jednu z nejslavnějších rivalit dějin šachu. Vynikaly hlubokou přípravou, dlouhými sériemi partií a proměnami strategie, které inspirovaly celé generace hráčů.
Příběh je zároveň spojen s proměnami pozdního Sovětského svazu. Kasparov později vstoupil i do veřejného a politického života, zatímco Karpov zůstal osobností s vlastním dlouhým šachovým a společenským příběhem. Je však zjednodušující převést jejich šachovou rivalitu na přímočarý zápas „reformy proti starému režimu“. Každý z nich byl především mimořádně silným hráčem a jednotlivé partie se rozhodovaly na šachovnici.
Právě proto je 9. listopad 1985 víc než sportovní rekord. Ukazuje, jak složité je překonat dominantního soupeře, když k samotnému výkonu přibývá neobvyklý formát soutěže, rozhodnutí organizátorů i obrovská psychická zátěž. Kasparov získal titul až po dvou zápasech, které dohromady zabraly desítky partií. Vítězství nevypadalo jako jediný geniální tah, ale jako výsledek dlouhého učení, neúspěchů a schopnosti přežít i chvíle, kdy se zdálo, že zkušenější soupeř má vše pod kontrolou.
MOHLO BY SE VÁM TAKÉ LÍBIT
Zdroje: Kód Enigma [1], English Chess Federation – Chess Moves, přehled zápasů Karpov–Kasparov [2], Chess.com – Karpov vs. Kasparov: World Chess Championship 1985 [3], ChessBase India – Looking Back: 9th November 1985 [4], United Press International – dobový záznam 24. partie, 9. listopadu 1985 [5], img ai generated