KOMENTÁŘ. Právě jsem vstřebal – za pohrdavého, a zdá se mi, že občas i poněkud jurodivého uchechtnutí řečníka – jeho projev, který se chce podobat jednou chytré horákyni, podruhé českému králi Honzovi Dobrotivému a potřetí třeba přísně káravému taťkovi Jožovi v pumpkách, který napomíná nezdárné synky a cérky z rodin neposlušné části poddaných v zemi, ve které se cítí být jejími „našimi lidma“ vyvoleným majitelem.
K vyhlášení úplného blahobytu potřebuje Andrej Babiš už jen nepřemýšlivou poslušnost a přitakání (in Za pět minut dvanáct, TV Nova, sobota 31. října 2026, 11:55).
Je ale těžké získat kromě poklonkujícího dvora s ministranty a poplužníky ještě někoho jiného než méně vzdělanou třetinu poddaných, kteří si toho rojvodu nadělují už jen tak ze zvyku, protože nikdo jiný není zrovna k mání.
V zemi, kde se i mnozí demokraté proměnili jen na ty s G uprostřed slova. Zápas s mocí vedou už jen občané. Opozice je navztekaná, ale krotká, a vidět je většinou jen v parlamentním bufetu. Ze všeho nejvíc se bojí, že je koaliční sebranka nazve aktivisty. A to je už od éry Václava Klause sprosté slovo.
Její výzbroj? Kecy. Lexikálním výběrem se stále častěji podobá Jemu. Čím by měl být právě tento jeho proslov všem? Inu – varováním. Možná jedním z posledních možných.
Představuje totiž jednu z největších demagogií, jaké někdo z politiků po listopadu 1989 vyslovil. Od A do Z dokládá, že byl veden z pozice bezskrupulózního lžipremiéra.

Text, jehož autorem je Jiří P. Kříž, divadelní kritik a publicista, je na základě vzájemné spolupráce převzat z aktuálního vydání nezávislého týdeníku Přítomnost. Titulek je redakční.
Jediný příklad za všechny možné
Hned na začátku jak rozumbrada vysvětluje, co to je první čtení.
Nás, co jsme zvládli Slabikář, Moji první čítanku a Malého čtenáře Jiřího Žáčka s kouzelnými ilustracemi Heleny Zmatlíkové nepřekvapuje, že káže ostatním, jak některé zákony se v prvním čtení načítají od 5 do 60 minut. Dokud nenastoupí opozice!
Cudně ovšem zamlčí nepřekonatelné rekordy dnešní koalice, z níž někteří alfasamci vydrží mlátit prázdnou slámu třeba z Kuchařek Tünde Barthy 7 někdy i 11 hodin. Selektivní paměť se tomu říká v intelektuálních kruzích.
Abychom aspoň v něčem nedohnali Evropu! Ve skutečnosti se ale jedná o nostalgii za časy, kdy po domluvách a na přání maminky Andrejko vstoupil do KSČ.
Babiš jak Erbenův zlatý kolovrat přede, vrtí se a točí dál již opravdu v nepokrytě goebbelsovském stylu (stokrát vyslovená lež se stává pravdou).
Jeho koledování je zlé a ničemné: Opozice podle jeho partitury prý neustále vyzývá občany, aby zneužili posvátný 17. listopad k násilnostem proti vládě. V ohrožení jsou výlohy v Pařížské. Hořící auta po celé Praze napodobí nebohou Paříž, jak řekl ještě kdesi jinde. Srozumitelně a výstražně.
Vidím to tak, že Babiš už – levá, pravá – pokročil od populismu omračujícího v „době pitomců“ (podle Alexandra Mitrofanova) pouze její oběti – k rozhraní autoritářství a obyčejné totality.
To on přece svými proroctvími, co kolem 17. listopadu možná pravděpodobně bude, vyzývá – k velkému pogromu na demokracii, a kudy sedí nebo stojí, má ty nejhloupější z nás k násilnostem, rozvratu a destrukci, aby už konečně mohli nastoupit správci kdysi oblíbených vodních děl, a o čtyřicet let později aby se policejní jednotky mohly pochlubit, že už mají dostatečnou zásobu slzného plynu i dočasně ohlušujících a oslepujících petard.
Abychom aspoň v něčem nedohnali Evropu! Ve skutečnosti se ale jedná o nostalgii za časy, kdy po domluvách a na přání maminky Andrejko vstoupil do KSČ, kdy podobně jako jeho ministr kultury za normalizace strádal coby agent, když se jako Faust krví upsal Mefistovi z ŠtB.
Kdo trpěl za Husáka víc než oni dva, dneska zaslouženě u moci?! Desetitisíce výhrůžných dopisů házejí zaprodanci, rozvraceči, a „všetko, čo je odpadlé“ jemu, rodině a jeho poslancům obojího pohlaví do pošty, až z toho jde hrůza a děs!
Vzpomenete si na nějakou demonstraci proti Klausovi, proti Zemanovi nebo teď proti Babišově vládě politické lůzy a hrůzy, které by byly jiné než pokojné a jen slovem a písní s papaláši zápasící?
Jak nepřipomenout přízračnou inscenaci Jiřího Havelky Elity (2017) v odvážném Slovenském národním divadle, o polistopadovém zmrtvýchvstání a o nové cestě orgánů ŠtB a dalších komunistických „elit“ vzhůru.
Babiše tehdy hrál Richard Stanke. V Česku představilo ten bravurní bratislavský kousek ND Praha a ve scénickém čtení Západočeské divadlo Cheb. Inscenovat si ho trouflo jen budějovické Jihočeské divadlo (režie Martina Schleglová, 2018). „Politika Andreje“ vymodeloval na soutoku Vltavy a Malše Tomáš Kobr.
To mu pořád máme záchvaty kňourala v masce dobromila věřit?!
Vzpomenete si na nějakou demonstraci proti Klausovi, proti Zemanovi nebo teď proti Babišově vládě politické lůzy a hrůzy, zejména ty svolávané volným občanským sdružením bez dotací a bez politických ambicí – Milionem chvilek pro demokracii – na Staroměstské, Václavské náměstí či dokonce na Letenskou pláň, které by byly jiné než pokojné a jen slovem a písní s papaláši zápasící?
To Babiš soustavně vyzývá k zvratu a rozvratu. Skutečné „poučení z krizového vývoje“ už známe z historie: K výlohám Aeroflotu na Václaváku vyskládaly bezpečnostní složky státu po vítězství 2:0 a před tím druhým 4:3 ČSSR versus CCCP v hokeji na mistrovství světa roku 1969 hromady dlažebních kostek.
A fotografie ze zavřené dlaně vztyčených ukazováčků a prostředníčků nad hlavami demonstrantů – pověstnou V (viktorku) vykládaly pozdější estébácké příručky jako pokyn rozvratných živlů, že „za dvě minuty začne útok“. Věřte – nevěřte, ale i TO bylo u moci.
Nevzdělaným a zapomnětlivým!
K vyhlašování ještě větších svinstev nastrkuje premiér nácka Okamuru nebo psychopata Rajchla. Ejhle, jak pravé české vlastenectví nám v Česku předvádějí Slovák (přesněji Tóth a Maďarón), Japonec – a Turek. (Ještě mu neodebrali řidičský průkaz?! Představte si na jeho místě sebe, jeho milí zvoliči. Už byste neřídili.)
Nikdo z nich nemá o české historii žádnou vědomost. A tak šermují jen Orbánem, Ficem, Kaczyńským či Trumpem. Putinem zatím jen někteří, a přece jen raději mlčky.
Vím, naivní myšlenka v čase, kdy i vlád nad největšími mocnostmi světa zmocnili se nenávistná individua a lidé stále méně svéprávní – pěkně kolem světa od Putina přes Trumpa až po Si Ťin-pchinga.
Ten rozhovor, jestli jste ho viděli a slyšeli, je věrnou Babišovou představou, kam nasměrovat média veřejné služby. Vede zlostně dobrácký monolog, mele si svou, páté přes deváté, moderátorku TV Nova Báru Divišovou takřka nepustí ke slovu, a ta se marně snaží přerušit jeho půlhodinový slovní výron ve snaze cosi taky říci.
Srší nadřazenou přehlíživostí a neuctivým jástvím. A to ještě pořád není tak zlé jako představy Okamury či Macinky, kteří by ze všeho nejraději do omrzení přednášeli jen NEprogramy svých jepičích straniček a hnutí. Hlavní cíl toho roje: všechno rozvrátit, nahrabat si, proto držet partu, a když už jednou nebude zbytí – všechno odhajlovat.
Proboha, zabraňme další destrukci státu v jejich režii! Ať předloží lékařské osvědčení, že ještě mají všech pět pohromadě a jsou schopni i jiné komunikace než mlaskavého pohýkávání mezi sebou. Vím, naivní myšlenka v čase, kdy i vlád nad největšími mocnostmi světa zmocnili se nenávistná individua a lidé stále méně svéprávní – pěkně kolem světa od Putina přes Trumpa až po Si Ťin-pchinga.
Je to pořád jen naivní představa, aby se svět bez nich domluvil na spolupráci bez bombardování, bez válek, bez teroru, bez genocid a aby se jednou pro vždy zbavil jejich zbytnělých eg?! Ne popravami. Jen neodvolatelným odstavením do zaslouženého důchodu! S velikanánskou penzí, kterou si jistě zaslouží.
Stačilo by! Vím, nebylo by to demokratické. A tak jen přihlížejme, jak oni ten systém rozkládají.