9 min

Rozkvetlá touha laureátky Chalupeckého Barbory Lungové

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

„Queer zahrnuje nejrůznější varianty bytí ve světě.“

Rozkvetlá touha laureátky Chalupeckého Barbory Lungové

Zdroj: Qult.cz

V mezaninu Veletržního paláce na mě čeká zahradní chatka. Když do ní vstoupím, přivítá mě bzukot hmyzu, paleta pestrobarevných kosatců a otevřená kniha. Listuji akvarely ptáků, motýlů nebo růží a také ručně psanými záznamy o vzniku tohoto místa: „Tato zahrada budiž dedikovaná queerness a lidem dobré vůle.“ Ocitl jsem se v Duhové zahradě v Kameníkách u Kyjova Barbory Lungové, laureátky letošní Ceny Jindřicha Chalupeckého pro etablující se umělectvo.

Usedám do starožitného křesílka a zvedám kouzelné sluchátko, které mi hlasem Tamary Conde, partnerky vystavující umělkyně, šeptá podivné básně: „Ask Me Nicely / Just Kiss Me / Yes / Why Be Normal / Let’s Play Dress Up / Kisses Like Wine.“ Šero místnosti rozhánějí rozkvetlé záhony na podsvícených fotografiích Davida Herdina na stěně a lampička na stolku uprostřed místnosti, pod kterou leží ručně vázaná bichle. „Kosatce kvetou jedna báseň – a jako báseň je lze v záhonu číst!“ dozvídám se z ní.

„Záhonky kosatců jsem sázela nikoliv podle vzhledu, ale podle názvu odrůd. Některé jsem uspořádala tak, že se dají číst jako básně. Zajímá mě, jak ty záhonky reflektují například genderové stereotypy, jaký příběh jde z jejich názvů sestavit,“ popisuje mi Barbora Lungová, když se později sejdeme v kavárně galerie. Duhová víla, Gay Head a Here Lies Butch spolu kvetou v queer záhonu, Pussycat Pink, Cheerful Coquette a Cérka v políčku s názvem Genderové stereotypy 3. Podivné názvy odrůd kosatců, do kterých šlechtitelé a šlechtitelky nevědomě vkládají zamrzlé kulturní tropy, jsou hlavním uměleckým výrazivem projektu, který umělkyně prezentuje na výstavě ceny pro etablující se umělectvo, letos podruhé neomezené hranicí 35 let.

Návštěva zahrady, multimediální instalace (s fotografiemi Davida Herdina), na výstavě Cena Jindřicha Chalupeckého 2025, která je otevřena do 11. ledna 2026. Foto Jan Kolský

Instalace v Národní galerii zpřítomňuje skutečnou zahradu vysázenou na louce u jihomoravského Kyjova, kam chatka po skončení výstavy zamíří. „Na rozdíl od čistého konceptuální umění, kde vám stačí jenom skript nebo diagram, mě pořád baví i materiální složka,“ vysvětluje Lungová a připomíná své další zahradnické projekty. Pod okny svého ateliéru zkrášlila výsadbami obyčejné parkoviště a přeměnila je na umělecké dílo, které pojmenovala Nejkrásnější parkoviště v Kyjově. To funguje jako protiváha všudypřítomným autům a jako občasné květinářství. S kolegyněmi z brněnské Fakulty výtvarných umění VUT prováděla umělecký výzkum Partyzánky s motyčkou o pouličním zahradničení, v projektu Zahrádky pohádky se pak zabývala unikátností zahrádkářské osady na Žlutém kopci u Brna.

Impulzy coming outu

V Duhové zahradě v Kameníkách u Kyjova se setkávají ekologická a sociální témata s otázkami genderu a sexuality. Lungová vyučuje na FaVU mimo jiné i kurz o feministických a queer přístupech ve výtvarném umění a filmu a má obdivuhodný teoretický přehled. Když se ptám na její coming out, nejdřív se rozpovídá o četbě queer teorie už během středoškolského stipendia v Los Angeles. „Cokoliv mě zajímá, tak to nechci zažít jenom emočně, ale chci si to ohmatat z různých teoretických úhlů. Takže po coming outu postupně nakupuji do knihovny všelijaké antologie feministické a queer literatury,“ vzpomíná. Ne ovšem na středoškolská léta, ale na období, kdy si čtyřicátnice svou queerness zvědomila.

„Já jsem byla sedmnáct let v heterosexuálním vztahu a bylo mi relativně dobře. Neřekla bych, že jsem oběť heteronormativních tlaků, ale zároveň přemýšlím, jak silné jsou. Možná až mně bude osmdesát, tak budu mít jasno, jak to bylo. Zhodnotit, kde se nachází vaše vůle a kde se nachází snaha o zapadání, není na měsíce a asi ani na roky. A možná si člověk po čtyřicítce, když má základní materiální zajištění, může konečně říct, seru na vás, udělám si věci po svém. Hodně mě inspirovaly příběhy umělkyň, které ty nejlepší věci začaly tvořit až po vyoutování. Adrienne Rich psala od dvaceti, ale ty důležitější sbírky, politicky uvědomělé umění spojené s feminismem a zároveň s její lesbickou identitou, přišly až s coming outem po čtyřicítce. Podobně tomu bylo s experimentální filmařkou Barbarou Hammer,“ zmiňuje své vzory. Coming out byl kreativním impulzem i pro ni. Malířka vystudovaná na FaVU VUT v Brně se zázemím ve filmové vědě a anglistice na MUNI, se po dekádě a půl od ukončení magisterských studií přihlásila na doktorát u Klaudie Kosziby na Vysoké škole výtvarných umení v Bratislavě.

Možnosti zobrazení touhy

Disertační projekt nazvaný Dobrý fetišismus volně navazuje na úvahy filmové teoretičky Laury Mulvey, která v textu Vizuální slast a narativní film popsala aparát „mužského pohledu“ (male gaze), který je implicitně obsažen v amalgámu nevědomých psychických procesů a zároveň poutavých záběrech kamer, střihových i narativních postupů klasického Hollywoodu, jenž ženské tělo a postavy vždy fetišizují, objektivizují a berou jim schopnost jednat. Mulvey proto navrhuje vizuální rozkoš odmítnout a tvořit avantgardními postupy, které vytváří odstup mezi diváckou pozicí a způsobem, jakým jsou zobrazovány ženské subjekty. Lungová chce hledat jiný, neheterosexuální a nedestruktivní fetišismus: „Říkala jsem si, že paušální odpor k zobrazování erotizovaného ženského těla nemůže být ten jediný funkční model. Takže jsem hledala, jak zobrazovat queer touhu tak, aby nebyla objektivizující, ubližující nebo stereotypizující.“

Konkurz, olej na plátně, 2011. Foto: KIVA

Kvíření mužského pohledu je přítomné už v jejích starších malbách. Snové kresby z cyklu (im)perfectly Queer ukazují ženská těla zapletená do sebe sama, nahá, ale přitom odmítavá vůči vnějšímu pohledu. Naopak krásní svalovci série Four Balls pro kameru přímo pózují a v sérii Moravská gotika na jednom plátně chasa tančí kolem nahého muže se ztopořeným penisem. Namítám, že obdobně funguje značná část vizuální kultury gay mužů, která mocenskou strukturu mužského pohledu nedekonstruuje, pouze ženské tělo nahrazuje mužským. Gayové nemají žádný problém svou touhu zobrazovat, naopak.

„Ale lesby taky ne. V USA už od osmdesátých let existovaly lesbické ziny jako On Our Backs s explicitní sexuální obrazností; queer teoretička Gayle Rubin tehdy rovněž propagovala sex-pozitivní přístupy. Obdobně pracují i filmy režisérek Ulrike Ottinger, Moniky Treut a Rose Troche nebo umění performerek Annie Sprinkle, Beth Stephens či dua Ridykelous. Dále malby Jenny Gribbon či Ambery Wellmann, či u nás fotografie Libuše Jarcovjákové nebo filmy Marty Novákové. Mnohé z těchto umělkyní tvrdí, že otevřeným zobrazováním erotiky si ji přivlastňují pro sebe, pryč od heteronormativního objektivizujícího pohledu. Také Barbara Hammer má strašně explicitní filmy, ale tam pak jde o to, jakým způsobem jsou formálně vystavěné prací kamery, střihem nebo typem záběrů oproti tehdejším konvenčním zobrazivým metodám porna, nehledě na to, co stojí za ideou této explicitnosti,“ doplňuje Lungová. Její disertační projekt měl ambici v této tradici pokračovat, ale nakonec se stočil jinam: “Nakonec jsem to zabalila, asi to osobně nedokážu. Tak jsem přešla ke květinám. Ale to je taky svého druhu porno.”

Intimní květomluva

Florální motivy jsou se stejnopohlavní touhou spojeny už v básních Sapfó, jež opěvuje svou milou s věncem fialek, nebo v módě Oscara Wilda, který v klopě nosil zelený karafiát jako poznávací znamení nevyslovitelné lásky. Barbora Lungová vynalézá svůj vlastní kosatcový slovník. V záhonech Duhové zahrady pracuje konceptuálně s kulturními významy názvů jejich šlechtěných odrůd. Zároveň ale přiznává, že jde spíše o racionalizaci emocionálního i vizuálního zájmu, který v ní kosatce vzbuzují. Velmi intimně se k nim vztahuje v manuskriptu Květomluva, aneb Intimní rozpravy z lesbického života a několika zahrad, skrze kosatce. Malovaná florální zátiší se jeho stránkách setkávají s přepisy rozhovorů, které umělkyně vede se svou partnerkou Tamarou. „Jsi extenze mé kůže, jsi pokračování mého těla,“ píše se v knize na pomezí osobního deníku, katalogu květin a průvodce zahradou.

Barbora Lungová s knihou Květomluva, Foto pro Společnost Jindřicha Chalupeckého: shotbyus

Květomluva tak pokračuje v úkolu vytyčeném v její disertační práci, ale touhy se dotýká metaforicky a méně zobrazivě. Ještě abstraktněji s ní pracuje samotná zahrada, která opouští intimitu partnerského páru a chce být místem, kde se mohou queer lidé setkávat a prožívat své vztahy v nejrůznějších podobách. Lungová zde v době kvetení kosatců organizuje queer piknik a přes rok poskytuje zahradu jako rezidenci pro další queer umělectvo. Kvíří také kulturní život města: „Snažím dělat eventy typu přednášek o queer filmu či umění v místní knihovně, queer pikniků v parku… Kateř Tureček je z Kyjova, takže vždycky, když měl nový film, tak jsem v kině zorganizovala projekci s debatou.“

Ptám se, jaký je o to v desetitisícovém jihomoravském městě zájem. Trošku doufám, že se mi zkomplikuje představa o queerness jako něčem, co lidé odchází prožívat do metropolí. „Snažím se, aby tam přišel i někdo místní, ale to se úplně moc nedaří, alespoň ne ve velkých počtech. Plakáty dávám i do města, ale vždycky pak stejně přijedou především známí z Brna a z Prahy,“ odpovídá. Sama žije napůl v Brně, kde pracuje, a napůl v rodném Kyjově. „Jako queer osoba se zde cítím naprosto v pohodě, ale je to taky tím, že tu mám vybudovanou pozici minulým působením na místní kulturní scéně a lokální politice. Necítím se nijak ohrožovaná nebo diskriminovaná, ale věřím, že pokud se někdo nachází v méně privilegované pozici, tak to pro ně může být těžší. Nevím, jaké to je pro queer teenagery, ale občas vidím, že jdou holky po ulici a drží se za ruce, a to mě naplňuje optimismem.“

Zahrada pro teplouše

Přemýšlím, jestli nezájem místních není způsoben také užívaným jazykem. Nepředpokládá už samotná pozvánka na „queer“ piknik předchozí obeznámenost s často anglickojazyčným diskurzem? „Je to trošku vědomá forma gatekeepingu. Ale lidi mladší generace naprosto ví, které bije. Lidi mojí generace asi spíš používali tu písmenkovou polívku. Jasně, asi bych mohla prostě říct, že je to zahrada pro teplouše. Anebo teplá zahrada, u nás na jihu je teplo,“ směje se. Pro popis vlastní zkušenosti ale pojem queer užívá a žije s ním už od devadesátých let.

Dokumentace z queer pikniku v Duhové zahradě v Kameníkách u Kyjova, 2024. Foto Barbora Trn

„Jsem si dost vědoma toxicity úzce vymezujících škatulek. Jsem třeba opatrná s používáním nálepky lesbický, protože je v dnešní době často spojována s transfobií a TERF feminismem, a to je přesně to, čeho se chci střežit na sto honů. Mně se termín queer líbí proto, že není identitární, že má rozměr nezapadání nebo divnosti a obecně nějaké jinakosti, takže může zahrnovat i třeba neurodivergentní lidi. Někdy je nutné, abychom našli aspoň nějaký společný jmenovatel. Pro mě to slovo v té svojí deštníkové variantě je víc inkluzivní než exkluzivní, protože zahrnuje nejrůznější varianty bytí ve světě.“

Zahrada kousek u Kyjova (ten se mimochodem německy jmenuje Gaya nebo Geyen) jde číst i v těchto intencích. Vytváří místo pro spolubytí nejrůznějších lidských, živočišných i rostlinných aktérů a zbavuje nálepky jednotlivých odrůd jejich moci prostřednictvím ironizujících básní vysázených v záhonech. Vůně, barvy a šum květin vítají všechny lidi dobré vůle. Nejkrásnější na kosatcích totiž nejsou názvy ale jejich pestré květy.

Reklama

Další články z Qult.cz

Tento článek byl publikován ze zdrojů Qult.cz

Qult.cz přináší články, které se věnují současné kultuře, společenským tématům a životním zkušenostem lidí z různých prostředí. Obsah propojuje publicistiku, rozhovory, komentáře i osobní pohledy na otázky identity, vztahů, kultury a společenských změn.Texty často otevírají témata spojená s...

Rozkvetlá touha laureátky Chalupeckého Barbory Lungové

V části Ruska mlčí sirény, když nepřítel útočí. Důvod je velmi překvapivý

Štěpán Benoni má novou lásku. Krásku po jeho boku fanoušci velmi dobře znají

Psychické týrání? Nezájem. Jak policejní elita potopila vyšetřovatelku a pomoc nepřišla

Ptáci masturbují. A dělají to opravdu často. Vědci zjistili, že je to mnohem normálnější, než jsme si mysleli

Štvanice bez české šampionky? Moc nechápu, přiznal Lojda. Krejčíková ukázala dvě zbraně