Muž odjížděl z letiště v rakouském Grazu na dvoudenní služební cestu. Před odletem připojil svůj elektromobil k veřejné nabíječce a vůz na místě ponechal až do návratu. Počítal s tím, že zaplatí především za elektřinu, kterou automobil skutečně odebere. Překvapení přišlo až o několik týdnů později s měsíčním vyúčtováním, na kterém se objevila částka vyšší než 2 000 eur. Tak vysoký účet přitom nevznikl tím, že by vůz po dva dny nepřetržitě odebíral energii. Rozhodující byly podmínky služby, přes kterou řidič nabíjení spustil.
Rozhodla roamingová karta
Na letišti v Grazu funguje několik nabíjecích míst a řidiči mohou použít různé způsoby placení. Na parkovištích P0, P1 a P5 provozuje stanice společnost Moon, zatímco v parkovacím domě P2 jsou nabíječky společnosti APCOA. Při přímé online platbě u stanic Moon se podle letiště standardně účtuje odebraná elektřina bez blokovacího poplatku. U stanic APCOA stojí při přímé platbě prostřednictvím QR kódu jedna kilowatthodina 0,69 eura a prvních 48 hodin se blokovací poplatek neuplatňuje. Teprve po uplynutí této lhůty činí 0,012 eura za minutu, maximálně však 17,28 eura za den. Samotný ceník letištních nabíječek tedy účet přesahující dva tisíce eur nevysvětluje.
Stejná nabíječka nemusí znamenat stejnou cenu
Řidič totiž k zahájení nabíjení použil roamingovou kartu třetí strany. Právě její tarif se stal rozhodujícím. Při roamingu nemusí zákazník platit podle ceníku společnosti, která fyzicky provozuje konkrétní nabíjecí stanici. Nabíjení mu může vyúčtovat poskytovatel jeho karty podle vlastních smluvních podmínek, které mohou vedle ceny elektřiny zahrnovat také časové nebo blokovací poplatky. V tomto případě se dlouhá doba připojení promítla do výsledné částky natolik, že účet překročil 2 000 eur. Provozovatel roamingové karty nebyl ve zveřejněných informacích jmenován.
Blokovací poplatek může běžet i po nabití baterie
Právě takzvaný blokovací poplatek je při veřejném nabíjení položkou, kterou se nevyplácí přehlédnout. Někteří poskytovatelé jej začínají účtovat po určité době strávené u stanice a nezáleží přitom vždy na tom, zda automobil ještě elektřinu skutečně odebírá. Smyslem tohoto poplatku je zabránit tomu, aby již nabité vozidlo dlouhodobě zabíralo místo dalším řidičům. Podmínky se však mezi jednotlivými poskytovateli výrazně liší a jiné mohou být také v roamingu. Řidič by proto před delším ponecháním vozu u nabíječky měl kontrolovat nejen cenu za kilowatthodinu, ale také časový limit, cenu za další minuty či hodiny a případný maximální blokovací poplatek.
O konečné částce se ještě jednalo
Případ zatím neskončil prostým zaplacením celé faktury. V době zveřejnění příběhu v polovině září řidič uvedl, že s poskytovatelem roamingové karty jedná o vstřícném řešení a že ani druhá strana nepovažuje situaci za jednoznačnou. Současně připustil, že si měl před zahájením nabíjení ověřit tarifní podmínky své karty. Zkušenost z Grazu tak ukazuje jeden z méně nápadných problémů veřejného nabíjení: cena uvedená u samotné stanice nemusí být totožná s cenou, kterou nakonec zaplatí zákazník využívající roamingovou službu.
Zdroje: meinbezirk.at, chip.de, graz-airport.at, apcoa.at, verbraucherzentrale.de