Nellie Bly bylo literární jméno Elizabeth Jane Cochranové. Proslavila se reportážemi, v nichž nestačilo popsat cizí vyprávění. Sama vstupovala do prostředí, o kterém psala. Před cestou kolem světa například pronikla do psychiatrické léčebny a popsala podmínky jejích pacientek. Dobrodružná výprava proto navazovala na kariéru založenou na osobním zjišťování skutečnosti.
Román posloužil jako výzva
Předlohou nápadu byla Verneova Cesta kolem světa za osmdesát dní. Zatímco Phileas Fogg absolvoval cestu jako románová postava, novinářka musela počítat se skutečnými jízdními řády, zpožděními a přestupy. Její pohyb byl zároveň závislý na dopravních sítích konce devatenáctého století. Bez paroplavby a železnic by podobný výkon nemohl mít stejnou podobu.
Odjezd nebyl začátkem dovolené, při které se plán pružně přizpůsobuje náladě. Jednotlivé úseky se skládaly do časového závodu a delší zastávka mohla zkomplikovat navazující část cesty. Dobové fotografie a záznamy připomínají, jak různé dopravní prostředky tehdejší cestování zahrnovalo. Za jedinou výslednou číslicí se skrývalo mnoho samostatných přesunů.
Dnešní představa cesty kolem světa snadno přeskočí týdny strávené na moři. Bly však potřebovala překonat oceány parníky a mezi přístavy využívala železnici. Vlastní vyprávění po návratu rozdělila do kapitol, v nichž postupně přibližovala přesun přes Atlantik, krátký pobyt v Londýně i cestu do Francie. Vzdálené body na mapě tak dostávaly konkrétní podobu přístavů, nádraží a čekání na další spoj.
Také její příjezd do cíle se okamžitě proměnil v reportáž. Vyprávění o cestě diktovala už během závěrečného přesunu vlakem z Chicaga směrem k New Yorku. Práci přerušovala blahopřání a setkání s lidmi, kteří její výkon sledovali. Ještě než skončilo samotné cestování, vznikal text pro čtenáře čekající na zprávu o návratu. Výprava a novinářská práce tak běžely vedle sebe až do posledních hodin.
Cesta pokračovala i na stránkách novin
Výpravu sledovali čtenáři novin, pro které pracovala. Zprávy o jejím postupu dělaly ze vzdálených míst součást každodenního čtení. Příběh měl jasnou otázku, ke které se dalo vracet: podaří se jí dorazit včas? Nešlo přitom jen o reportáž z jediné lokality, ale o událost rozvíjenou během několika týdnů.
Rozměr její popularity ukazují i dochované předměty. Vznikla například stolní hra inspirovaná cestou kolem světa. Knihovní sbírky uchovávají její vyobrazení a další dobový materiál. Novinový seriál tak přesáhl jednotlivá vydání a dostal se do domácností i jako zábava. Z dnešního pohledu jde o pozoruhodné spojení žurnalistiky, dobrodružství a propagace.
Návrat přišel v lednu 1890
Do New Jersey se vrátila 25. ledna 1890. Uváděný čas činil 72 dní, šest hodin, jedenáct minut a čtrnáct sekund. Přesnost výsledku působí téměř sportovně, přestože novinářka neměla vlastní vlak ani loď na celou trasu. Základem jejího výkonu bylo využití dostupné dopravy a zvládnutí skutečné cesty mezi kontinenty.
V cíli ji čekal dav a velká pozornost veřejnosti. Rekord však nezůstal nedotčený navždy. Už v následujících měsících se objevila rychlejší cesta. Hodnota příběhu proto neleží pouze v tom, jak dlouho vydrželo nejlepší číslo. Spočívá i v tom, kdo výpravu uskutečnil a jakou roli v ní měla novinářská práce.
Na cestě si našla čas i na návštěvu Julese Verna ve francouzském Amiens. Setkala se tak s autorem příběhu, který ji k výpravě inspiroval. O návštěvě později podrobně psala, stejně jako o nepříjemné mořské nemoci při plavbě přes Atlantik. Časový závod měl vedle triumfálního závěru také obyčejné cestovní potíže, které její reportáže přibližovaly čtenářům.
Nebyla jen hrdinkou jedné výpravy
Její život pokračoval daleko za okamžikem slavného návratu. Věnovala se dalším reportážím a později také podnikání. Za první světové války psala z Evropy. Když se její osud zúží na cestu kolem světa, mizí z něj zkušenost ženy, která v různých obdobích vstupovala do velmi odlišných profesních prostředí.
Dochované noviny umožňují její cestu sledovat jinak než podle stručné životopisné poznámky. Je v nich patrné očekávání před odjezdem, průběžné zprávy i způsob, jakým byl představen návrat. Čas 72 dní tak není jen zajímavé historické číslo. Je to také stopa po okamžiku, kdy jedna redaktorka dokázala na několik týdnů přimět velkou část veřejnosti sledovat její práci.
Použité zdroje: guides.loc.gov, guides.loc.gov, loc.gov, loc.gov, nellieblyonline.net