Na počátku nebyla továrna založená kvůli kostkám. Dačická rafinerie začala fungovat v roce 1833 a Rad přišel do jejího vedení roku 1840. Cukr se tehdy prodával také v pevných homolích. Domácnost si z nich musela potřebné množství oddělit, což bylo ve srovnání s dnešním sáčkem drobných porcí nepohodlné.
Dva letopočty znamenají dvě různé věci
Při vyprávění o prvním kostkovém cukru se objevují roky 1841 a 1843. Nemusí jít o rozpor. První označuje pokusnou výrobu, při níž Rad připravil několik set malých kostek. Druhý souvisí s úředním oprávněním a následným uvedením výrobku na trh. Oddělení experimentu, privilegia a prodeje pomáhá pochopit skutečnou posloupnost událostí.
Privilegium k výrobě získal 23. ledna 1843 ve Vídni. Na podzim téhož roku se kostky začaly vyrábět i pro zákazníky. Samotný nápad tedy předcházel datu, které se často připomíná jako narozeniny vynálezu. Podobně jako u řady jiných technických novinek bylo potřeba dostat původní pokus do podoby, kterou dokáže podnik pravidelně nabízet.
Podstatný byl lis i zvládnutá výroba
Rad pro výrobu připravil lis. Malé porce nebyly jen nasekanými úlomky velké homole; nová podoba potřebovala opakovatelný postup a odpovídající zařízení. Výsledek měl výhodu v dávkování a manipulaci. Pro obchodní úspěch ovšem bylo zároveň nutné sladit výrobu, cenu a cestu k odběratelům.
Do příběhu patří i jeho žena Juliána. S její nespokojeností s nepohodlným dělením cukru je spojená známá místní tradice o podnětu k výrobě menších porcí. Detail o poraněném prstu se v převyprávěních objevuje často, nelze ho však zaměňovat za technický záznam samotného vývoje. Pevnější oporu má úředně doložené privilegium a historie podniku.
Při lisování se používala mosazná deska se čtyřmi sty čtvercovými otvory. Připravený cukr se do nich naplnil a razníky jej stlačily. Hotové porce se pak vytlačily na dřevěnou podložku a odnesly do sušárny. Tam zůstávaly přibližně deset až dvanáct hodin. Jednoduchý tvar tedy vznikal promyšleným postupem, který bylo možné opakovat ve větším množství.
Novinka měla význam i pro obchodníky. Velké homole se při přepravě poškozovaly a při odsekávání požadovaného množství vznikaly drobky. Malé slisované porce se lépe počítaly a balily. Ve Vídni se prodávaly jako čajový cukr v balíčcích připomínajících malé čajové bedničky. Jeden obsahoval 250 kostek. Podoba běžného výrobku tak řešila současně starost hospodyně u kuchyňského stolu i potíže lidí, kteří cukr skladovali, přepravovali a prodávali.
Rafinerie vyráběla také sladkosti
Rad se snažil rozšířit podnikání i další cestou. S výrobou kandovaného ovoce, cukrovinek a čokolády se spojovala také práce jeho ženy. Dačické výrobky se dostávaly do řady měst tehdejší monarchie. Kostka cukru tak nevznikla v izolované dílně, ale v provozu, který hledal různé možnosti odbytu.
Obchodní síť přitom sahala mnohem dál než do okolí Dačic. Cukr se prodával také ve skladech ve Vídni, Pešti, Lvově a Brně. Rad v roce 1842 zavedl do provozu první parní stroj ve městě a rafinerii rozšiřoval. Kostka byla součástí těchto snah o modernizaci, nikoli jedinou změnou, kterou nový ředitel prosazoval.
Pro domácnost měla malá porce ještě jednu srozumitelnou výhodu: nebylo nutné pokaždé oddělovat kus z velkého bloku. Z technického hlediska šlo o změnu tvaru, z pohledu každodenního používání ale také o změnu celého drobného úkonu. Příběh kostky je proto zajímavý i vedle velkých strojů devatenáctého století. Ukazuje vynález navázaný na obyčejnou potřebu, kterou měla řada domácností společnou.
Ředitel nakonec z města odešel
V polovině čtyřicátých let se hospodářská situace rafinerie zhoršovala. Očekávané zlepšení nepřinesla ani výroba kostek. Roku 1846 Rad na ředitelskou funkci rezignoval a s rodinou Dačice opustil. Nápad, který dnes město proslavuje, tedy jeho tehdejšímu působišti trvalou záchranu nepřinesl.
Místní historie má ještě drobný hmotný dovětek. V původním sklepení rafinerie byla roku 1983 nalezena kamenná schránka s letopočtem 1841 a Radovými iniciálami. Vedle pomníku cukrové kostky připomíná skutečný průmyslový provoz, z něhož slavná novinka vyšla. Za malou sladkou porcí se tak skrývá příběh domácnosti, výrobního zařízení i podnikatelského neúspěchu.
Použité zdroje: dacice.cz, turistika.dacice.cz, turistika.dacice.cz