Atmosféra kampaní má někdy až absurdní rysy. Potkáváte lidi, kteří sice hrdě třímou v ruce balónek politické strany, ale s úsměvem přiznají, že volit je rozhodně nebudou.
Zatímco politici investují statisíce do barevných tiskovin, brožur a letáků, realita konce kampaně bývá často poněkud prozaičtější. Úhledně složený program položený na hraně odpadkového koše mluví za vše. Ukazuje, jak rychle se z předvolebních slibů stává odpad, který kolemjdoucí po zběžném listování zahazují.
Gigantické rekvizity a vizuální smog
Historické centrum Brna se během kampaní mění v arénu bizarních vizuálních zásahů. Obří nafukovací objekty a 3D modely přepisují genium loci a mění starobylé náměstí v kulisu pro moderní marketingové atrakce i turistické objektivy.
Gigantická nafukovací hruška s nápisem „Hruška blíž lidem“ tyčící se vedle barokního sloupu na Svoboďáku je dokonalou ukázkou bizarnosti současného vizuálního smogu. Jakou roli hraje veřejný prostor v centru Brna, když se na něm střetávají gigantické nafukovací objekty, politické vizáže a historické památky? Centrální náměstí se stává jevištěm, kde estetická hodnota místa ustupuje křiklavé snaze zaujmout za každou cenu.
„Hranice určitě existuje, ale ta by měla být předmětem veřejné diskuse, z níž by mohla vzejít i nějaká pravidla. Instalace by měly být výrazně časově omezené a neměly by žádným způsobem ohrozit stávající „kamenné“ objekty. Za mě by náměstí měla sloužit především městu, jeho obyvatelům a veřejnému životu, a ne reklamě ať již komerční či politické,“ sdělil docent z Fakulty architektury VUT Gabriel Kopáčik . Zatímco jen pár kroků opodál stojí historický barokní morový sloup a staleté budovy starého Brna, pozornost malého dítěte a turistky s mobilem v ruce si ukradlo něco zcela jiného. Obří růžová nafukovací hruška s předvolebním sloganem posloužila jako ideální fotopozadí.
Děti, emoce a rodinné zóny jako marketingový nástroj Strany moc dobře vědí, co na voliče platí – pohoda, hravost, dětský smích a neformální atmosféra. Rodinné koutky a interaktivní hry fungují jako dokonalý magnet, který obchází racionální argumenty a útočí přímo na city.
Pohled na maminku odpočívající v lehátku, zatímco si malá holčička hraje u stánku s balónkem v ruce, je ukázkou moderní politické marketingové psychologie. Děti vzbuzují pocit péče, bezpečí a zodpovědnosti za budoucnost. Zatahovat nejmenší do politického boje je ale diskutabilní – zatímco pro rodiny jde o příjemné oživení dne, pro politiky jde o účinný štít budující lidskou tvář.
„Politické strany dobře vědí, že voličské rozhodování není zdaleka tak racionální, jak si rádi představujeme, a že pozitivní emoce a příjemný osobní zážitek mohou být při vytváření vztahu ke straně účinnější než desetistránkový volební program. Balónky nebo dětské koutky navíc pomáhají přilákat i lidi, kteří by se jinak politické akci vyhnuli, a přenášet pozitivní dojmy z celé události na samotnou politickou značku,“ uvedl politolog z Masarykovy Univerzity Miloš Gregor .
Piráti rozestavěli na dlažbě obří kartonové díly pro skládání domečků, kterým děti jen těžko odolávají. Zatímco malí návštěvníci s nadšením pomáhají stavět a toužebně pokukují po každém novém dílu, rodiče mezitím nevědomky nasávají předvolební atmosféru.
Předvolební kampaně už dávno nejsou jen o suchých debatách u pultíků. Strany sázejí na komunitní akce – kytary, zpěv, vůni opékaných buřtů a politiky v neformálním oblečení, kteří mezi lidmi křepčí s kontrabasem v zádech. Zábavnou tečku tomuto výjevu dodává pohled do publika: maminka si celou show natáčí na mobilní telefon a hned vedle ní stojí malá dcera v růžovém svetříku, která s vážnou tváří a hračkovým růžovým foťákem scénu zachycuje úplně stejně.
Sociální kontrasty
Veřejný prostor v centru města snese všechno. Zatímco v předvolebním oparu se staví papírové domovy a hraje divadlo o světlých zítřkech, o pár metrů dál žijí lidé, pro které je každý den na ulici drsným bojem o přežití.
Tento záběr však nese nejsilnější sociální memento celé reportáže. Zatímco pár metrů od stánku si lidé staví domečky z kartonu, o kousek dál na lavičce se krčí člověk bez domova se svým skutečným, nouzovým majetkem v nákupním košíku. Jde o mrazivý obraz současné společnosti: na jedné straně politická performance o bydlení, na druhé straně syrová a přehlížená chudoba, která se s centrem města pojí každý den bez ohledu na volby.
Kampaň v ulici
Kontaktní kampaně stojí na lidech v terénu. Vedle ostřílených politiků vysílají strany do ulic čím dál mladší brigádníky, rozdávají letáčky, drobné dárky a snaží se voličům přiblížit na tělo.
Zatímco mladí lidé si přicházejí pro letáčky s lehkým úsměvem, v pozadí stojí starší paní se stejným cílem. Politické debaty a kampaně na ulici propojují voliče napříč věkovým spektrem – každý z nich hledá v nabídce stran něco úplně jiného.
Osobní kontakt s voličem umí být někdy až nečekaně intimní. Agitátor v zářivém tričku nabízí staršímu muži malou větvičku stromku. Zatímco starší pán zkoumavě dárek přebírá, naskýtá se otázka, nakolik tyto osobní rituály ovlivňují skutečné volební rozhodování a nakolik jsou jen povinným folklórem každé kampaně. Zatímco z velkých billboardů shlížejí zkušení politici v oblecích, na dlažbě náměstí Svobody odvedou největší kus „kontaktní práce“ mladí brigádníci a náctiletí. Mladík v bílém tričku nabízí kolemjdoucím letáky přímo u fontány. Působí neškodně a civilně, což pomáhá odbourat přirozenou nedůvěru voličů vůči politickým stranám. „Mladí brigádníci mohou působit méně konfrontačně a přístupněji než samotní politici, takže je pro kolemjdoucí obtížnější je odmítnout nebo jednoduše ignorovat. Zároveň ale nelze automaticky předpokládat, že jde o promyšlenou psychologickou strategii – často je důvodem prostě dostupná a relativně levná pracovní síla,“ uvedl Gregor.
Často tito mladí pomocníci nevypadají ani na patnáct let, což otevírá palčivou otázku etiky politického marketingu. Kde končí nevinná brigáda a začíná zneužívání mladistvých k politické agitaci? Zatímco dospělí voliči by politiky s letáky možná ignorovali, kolemjdoucí jen málokdy odmítnou mladého kluka rozdávajícího letáčky. Politické strany tak sází na lidskou slušnost a neochotu být na ulici nevlídní, čímž do předvolebního boje zatahují ty nejzranitelnější.
„Samotné rozdávání buřtů nebo pořádání zábavných akcí nepovažuji za manipulaci. Politika vždy měla i společenský a zábavní rozměr. Problém nastává ve chvíli, kdy se zábava stává náhražkou politického obsahu a strany se snaží získávat přízeň voličů téměř výhradně prostřednictvím emocí a příjemných zážitků (nebo naopak polarizace a vypjaté rétoriky), aniž by nabízely srozumitelné odpovědi na skutečné problémy společnosti," uzavřel Gregor.
Poznámka redakce: Tato fotoreportáž vznikala postupně v průběhu několika zářijových a říjnových dnů přímo na brněnském náměstí Svobody. Zachycuje proměnlivou atmosféru předvolebních kampaní, střety vizí s každodenní realitou města a momenty, které na nejznámějším brněnském placu přinesl běžný denní ruch.