Nejlepší rozhodnutí, které jsme udělali po šedesátce

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

Člověk dělá rozhodnutí po celý život a až teprve čas ukáže, zda se rozhodl správně. Některá rozhodnutí jsou těžká, jiná snadná a veselá.

Nejlepší rozhodnutí, které jsme udělali po šedesátce

Zdroj: Betynka ráda odnáší boty všeho druhu

Doba čtení 3 min

Článek byl publikován 29.10.2026 05:40

Nejlepší rozhodnutí, které jsme udělali po šedesátce

29. 10. 2026

Člověk dělá rozhodnutí po celý život a až teprve čas ukáže, zda se rozhodl správně. Některá rozhodnutí jsou těžká, jiná snadná a veselá.

Před čtyřmi lety jsme zvažovali, zda je dobré pořídit si v seniorském věku štěňátko, ale tolik se nám stýskalo po minulém psovi, že jsme se nakonec rozhodli. Snadno, rychle a ze dne na den, jeli jsme si pro Betynku. Bylo to naše dobré rozhodnutí.

Život s Betynkou je bohatší a veselejší. Trochu nás svazuje to, že jsme ji nenaučili, aby byla delší dobu sama doma. Nemuseli jsme už odcházet do práce, jako tomu bylo u předchozích psů, a tak si zvykla být pořád s námi. Odmala s námi absolvuje nezbytné cesty, umí se chovat na úřadech, bereme ji na návštěvy a všude, kam pejskové smí. Některé akce si zařídíme tak, že jeden z nás zůstane s Betynkou. S rodinou dcery máme domluvené, že v nutném případně by se o ni postarali. Mají jen o rok staršího psa Valdu stejné rasy, oba jsou kamarádi. I Valda je u nás jako doma.

Betynka dobře rozumí, co se po ní chce. Ví, že má spát v nohách postele, a když usne uprostřed na dece, já si jdu lehnout později, ani nestačím říct ,,běž kousek dál“, sama skočí na své místečko. Často se během noci nastěhuje až na polštář, ráno ji chci jen podrbat, rychle uskočí do nohou, přece takhle to má správně být. Na dobré vychování ale někdy zapomene. Z radosti, že také mohla spát na polštáři a že jsem se konečně probudila, olíže mi ráno celý obličej.

Aby neroznášela po napití z misky po podlaze vodu, vždy ji utíráme bradu ručníkem se slovy ,,utřeme pusinku“. Naučili jsme ji, když se napije, Betynko, utři si pusinku. Běží na svůj kobereček a důkladně si utírá bradu i hlavu ze všech stran. Navíc přidá i nohy a bříško, to už se nahlas smějeme, ano, taky nožičky si utři, tím nic nezkazíš.

Když si chce hrát, zuje mi a odnese jednu pantofli na kobereček, kde má hračky, a přijde si pro druhou. Pokračuje stahováním a postupným odnášením mých ponožek. Když už si panička půjde pro ty ponožky, tak si přece pohrajeme.

Když vidí, že se pohybujeme u skříně a během dne si bereme jiné oblečení, začne tušit, že se někam chystáme. Když se chystá jen jeden z nás, zajistí si pro jistotu místo na klíně, nebo poblíž, u toho druhého. Chystáme-li se oba, sedí u skříně a pak chodí za námi, abychom ji doma nezapomněli.

Řekne-li jí páníček ,,pojedeme autem, jdeme na zahrádku“, rychle vykoná, co potřebuje a běží k autu. Stoupne si vždy k těm správným dveřím, na správné straně. Na vycházkách, když slyší ,,jede auto, počkáme“, zůstane v klidu, než auto kolem nás přejede.

Doma musíme dávat pozor, aby na stole nikdy nezůstalo nic, co by mohla rozkousat nebo sníst. Aby nesnědla staniol nebo nějaký jiný obal, ráda rozkouše věci z umělé hmoty, snědla by i papírový kapesník.

Umí nás zavolat, když zvoní telefon. Jsme-li na zahrádce a ona i naše oba telefony jsou doma, přiběhne mezi vchodové dveře a štěká, pojďte honem, zvoní telefon. Včera byla zabraná do jídla z misky na zemi v kuchyni, my jsme seděli u stolu, jíme společně. Vedle v pokoji zvonil telefon. Betynka mezi jídlem jen krátce vyštěkla, běžte si tam.

Potřebuje-li jít na zahrádku nebo odejít odkudkoliv, stojí u dveří a čeká. Odpoledne chodíme na procházku, to už pozná, chodí za námi a očima říká, pojďme, už je čas. Chviličku počkej, jen to dodělám, říkám nahlas. Betynka čeká trpělivě. Jakmile jí zapnu kšíry, skáče radostí, konečně!

Poslední dobou do neznámých míst venku běhá radostně jen v tom případě, jdeme-li oba s páníčkem, to je jistota. Ale když jdeme jenom my dvě, vodí mne po známých trasách, my přece nikam daleko samy nepůjdeme. Moc ráda půjde kamkoliv, když jde i Valda.

Je prima mít i v seniorském věku psa, je to člen rodiny, přináší radost, oplácí lásku, je to parťáček.

Naše začátky jsem již dříve popsala v článku Můj zážitek - Betynka .

Zde je ukázka z jejího deníčku Deníček Betynky: Co mě baví .

Autor: Miloslava Richterová

Reklama

Další články z i60.cz

Setkání kamarádů 2026

Růže

Plané růže rostou volně v přírodě a šlechtěné jsou ozdobou zahrad a parků. Růže jsou nejčastější řezanou...

Příběhy naší republiky: Babička Anda

Moc bych si přála, aby jednou mé vyprávění bylo pro moje vnoučata tak poutavé, jako byly pro mě příběhy mé...

Proč se desetikoruně říká „pětka“

Dovolte mi připomenout jednu zajímavost, která se pojí se svátkem naší státnosti. Prapočátek vzniku „pětky“...

Tohle už jsem přece četla… nebo ne?

Od té doby, co jsem v důchodu, mám více volných chvil. Nejradši pak čtu knihy, ale dívám se večer i na...

Tento článek byl publikován ze zdrojů i60.cz

Články z i60.cz se věnují tématům, která zajímají generaci 60+ – a to s respektem, optimismem a bez zbytečných klišé. Obsah zahrnuje životní styl, zdraví, vztahy, kulturu, cestování, osobní příběhy i praktické rady, které pomáhají prožít zralý věk naplno a s chutí. Texty oslovují čtenáře, kteří...

Nejlepší rozhodnutí, které jsme udělali po šedesátce

Smutný konec kapitána Picarda. Patrick Stewart podlehl vážné nemoci, rodina prozradila detaily jeho odchodu

Sex, na který rozhodně nezapomene. Krok 1? Zapomeň na všechny návody

Za Plutem objevili obrovský svět. Deset let se skrýval přímo na astronomických snímcích

Tady končí sranda: Prezident Pavel mohl Babiše natřít. Neudělal to. Proč v projevu nepřitvrdil?

Vojta Kotek poprvé prodal úrodu ze své farmy, přesto ho diváci trhají na kusy. „Farmář na baterky," píšou mu