Evžen Plocek se narodil 29. října 1929 v Jihlavě do katolické rodiny. Vyučil se nástrojařem a celý svůj profesní život spojil se strojírenským podnikem Motorpal. Postupně se vypracoval až na vedoucího obchodně-technického oddělení. V roce 1953 se oženil se Zdenou a o rok později se jim narodil syn Jiří.
Od roku 1955 byl členem Komunistické strany Československa. Během pražského jara se přikláněl k reformním změnám a po srpnové okupaci Československa v roce 1968 se jako delegát zúčastnil mimořádného sjezdu KSČ ve Vysočanech, který požadoval stažení cizích vojsk.
Rozhodl se pro zoufalý protest Následný politický vývoj a obavy z návratu poměrů před pražským jarem nesl těžce. Rozhodl se proto k zoufalému protestu, kterým chtěl upozornit na situaci ve společnosti.
Evžen Plocek (vlevo) s kolegy z Motorpalu kolem roku 1955. Foto: vnuk Aleš Plocek V Jihlavě právě byla pouť V pátek 4. dubna 1969, na Velký pátek, se devětatřicetiletý Plocek cestou z práce zastavil u svých rodičů. Kolem šesté hodiny večer pak vstoupil do průjezdu poblíž jihlavského Masarykova náměstí. Tam se polil ředidlem a následně vyšel zpět mezi lidi. Zamířil směrem k tehdejšímu sídlu okresního výboru KSČ.
Cestou odhodil dva složené papírky s ručně napsanými vzkazy. Na jednom stálo „Pravda je revoluční – napsal Antonio Gramsci“, na druhém „Jsem pro lidskou tvář – nesnáším necit – Evžen“.
Před sídlem strany se zapálil. Podle svědectví citovaných projektem Paměť národa přitom vykřikl: „Dvacet let jsem byl komunistou… Za Palacha!“
Popáleniny na třech čtvrtinách těla Na náměstí se v tu chvíli nacházeli lidé, kteří zpočátku nemuseli chápat, co se před nimi odehrává. V Jihlavě tehdy byly kolotoče a někteří svědci se domnívali, že jde o pouťovou atrakci. Když jim došla vážnost situace, snažili se Plockovi pomoci.
Těžce popáleného muže převezli do jihlavské nemocnice. Utrpěl popáleniny druhého a třetího stupně na přibližně třech čtvrtinách povrchu těla. Lékařům se jeho život zachránit nepodařilo. Zemřel 9. dubna 1969, pět dní po svém činu.
Pohřeb jako veřejný protest Plocek bývá označován za třetí pochodeň, která navázala na protesty Jana Palacha a Jana Zajíce. Na rozdíl od nich však jeho jméno zůstalo dlouho méně známé. Jeho čin přišel v době, kdy se společnost po srpnové okupaci postupně dostávala pod tlak nastupující normalizace.
Pohřeb Evžena Plocka, který se konal 12. dubna 1969, foto: Paměť národa O politické motivaci Plockova činu se v minulosti vedly spory. Rodina však jeho jednání vnímala jako promyšlený protest. Vnuk Aleš Plocek při pietní vzpomínce uvedl, že rodina o motivech dědečkova jednání nikdy nepochybovala. Okolnostmi případu se zabývalo také ministerstvo obrany, jehož stanovisko podle Aleše Plocka potvrdilo politickou motivaci činu.
Veřejné rozloučení s Evženem Plockem se uskutečnilo 12. dubna 1969. Pohřbu se podle historických pramenů zúčastnilo přibližně pět tisíc lidí. Smuteční průvod tak získal i rozměr veřejného projevu nesouhlasu s tehdejšími poměry.
Čestný občan Jihlavy Přestože Plocek zůstával ve stínu známějších příběhů Jana Palacha a Jana Zajíce, Jihlava na svého rodáka nezapomněla. V květnu 2017 mu město udělilo čestné občanství in memoriam. Ocenění tehdy převzal jeho vnuk Aleš Plocek.
Pamětní deska Evžena Plocka na Masarykově náměstí v Jihlavě, foto: drobnepamatky.cz Památku Evžena Plocka připomíná také pamětní deska na Masarykově náměstí. Jeho příběh zůstává svědectvím o době, kdy se po potlačení pražského jara zmenšoval prostor pro svobodné vyjadřování a odpor proti politickému vývoji mohl mít tragické následky.
Exprezident mu odmítl udělit státní vyznamenání Občanská iniciativa Odkaz Evžena Plocka z Jihlavy usiluje o státní vyznamenání pro Evžena Plocka. Bývalý prezident Miloš Zeman ale v lednu 2019 oznámil, že žádostem o udělení státního vyznamenání Plockovi nevyhoví. „Mohu pouze poznamenat, že v případě pana Plocka, na rozdíl od Jana Palacha, Jana Zajíce i dalších, lze s úspěchem pochybovat o jeho motivaci,“ řekl tehdy s poukazem na historické posudky, které si nechal zpracovat.