Můj nejoblíbenější učitel

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

Toto téma jsme měli kdysi zpracovat v našem místním literárním spolku „S.P.I.,“ jehož tehdy jedna z nejmladších členek, gymnazistka Adélka, mi v současné době občas přednáší psychologii, a pojala jsem to takto.

Můj nejoblíbenější učitel

Doba čtení 3 min

Článek byl publikován 03.09.2026 05:25

Můj nejoblíbenější učitel

3. 9. 2026

Milovala jsem, ovšem velmi zvláštním způsobem, profesorku tělocviku na zdrávce.

Abychom se prý v životě nezbláznili, máme trošku milovat, co nesnášíme, ale i trochu nesnášet, co milujeme. Tož tak.

Nastoupila u nás čerstvě po absolvování trenérského institutu, a podle toho to taky vypadalo.

I ona zajímavě vypadala. Hned po první hodině výuky získala naše nová trenérka a krotitelka tajnou přezdívku Mužatka.

Díky krátkému sestřihu tmavých vlasů, náznaku skoro stejně tmavého knírku, hluboce posazenému autoritativnímu hlasu a nápadně úzkým rovným bokům v kontrastu k širokým ramenům, doplněných pořádnými bicepsy.

Vzpomenu-li si na film „Kameňák,“ pojímá mě dnes, po více než třiceti letech od prvního napsání těchto řádků, zvláštní podezření.

Co když tehdy prudérní a puritánská ředitelka..., ta, která mě neustále obtěžovala přeměřováním délky mých pidisukní, až mne vehnala do spárů superriflí. Ty jí také nešly pod nos, řkouc, že nejsem kovboj Sandy, alebrž studentka SZŠ. No, já už fakt nevěděla, do čeho se odít, abych jí zbytečně neprošlapávala kobereček v ředitelně.

Co když tehdy ta zapšklá stará panna nechtěla na naši dívčí školu (žádný kluk na „sestřičku“ v té době u nás nestudoval) přijmout tělocvikáře?

Nechme dohady stranou. Když mě to nenapadlo v mé nezkažené dívčí mysli tehdy, co už s tím dnes.

Spíš bych měla ozřejmit, proč jsem tu mučitelku milovala.

Bez ní bych přeci nikdy nepoznala, co je to zvracet v mlze mezi poli vysílením při podzimním přespolním běhu na tři kilometry.

Bez ní bych nezažila tu několika hodinovou švandu, při čekání na vyšetření a rentgen lbi v přeplněné chirurgické ambulanci. Rovněž ani to rozechvělé napětí při vyhlášení výsledku ve Fortuně života - zda mám či nemám otřes mozku po vynuceném saltu napřed.

Rovněž bych neměla natrženou šlašku na prsteníku levé ruky, jehož pružnou ohebnost mám již celoživotně omezenou. Dovedete si představit trvanlivější vzpomínku? Vrh koulí, kterému se tato přísná a nekompromisní pedagožka věnovala i závodně, to tehdy byl.

Kdo ví, jak to s těmi koulemi vlastně bylo /pardón, omlouvám se.

Také bych si neužila dobrodružství se svou, zatím jedinou (klepu na všechno!), sádrou bez podpatku, opatřenou párem apartních dřevěných berlí, zdobených v té době módní hnědou koženkou. Následkem mého obětavého útoku na koš, povzbuzovaného Mužatkou pokřikem: „Musíš!“ bylo totiž zašprajcnutí nohy pod kovovou konstrukcí a žuchnutí na zem v krkolomné, vlastně téměř v noholomné pozici.

Byl to sice jen krevní výron, ale má upřímná a bezelstná odpověď chirurgovi na otázku, zda už jsem někdy výron v kotníku měla, s mávnutím rukou: „Kolikrát...,“ mi vysloužila onu gypsovou okrasu a zátěž, s několika týdenním dopadem na mobilitu. Majíc bolestivě téměř vykloubená ramena berlemi, jsem sádru stejně nakonec prochodila až na tenký obvaz. Třásly mnou zimničné obavy, co na to řeknou chirurgové při sundávání, a zda nedostanu nášup.

Ale prošlo to. Postarší sádrař to, díkybohu, na mě neprozradil. Bez poznámky či hnutí brvou odhodil torzo sádry a důkaz mé neposlušnosti po rozřezání nedbale, a mého hříchu nedbaje, do koše.

A tak jsem, balancujíc mezi chvalitebnou a dobrou, hodiny tělesného vychování s mírně (kupodivu) pochroumaným zdravím nakonec přežila, a sportem si již nikdy více ubližovat nenechala ;-)

Autor: Iva Bendová

Reklama

Další články z i60.cz

Recept na lepší den

Vzácné poštovní známky z 20. století - za 1 kus sběratelé platí miliony korun. Mohou se doma ještě někomu povalovat

Ne všechny staré věci jsou veteš a pokud jste si je doma schovali, v dnešní době mohou mít několikanásobně...

Seniorům po celém Česku chodí falešné e-maily. Kdo jim uvěří, přijde zhruba o 744 000 korun

Podvodníci byli, jsou a budou. Mezi jejich nejčastější oběti patří důvěřiví senioři, kteří pak kvůli tomu...

Jako na orloji. Jeden tam a druhý sem

Docela nerada píšu smutné články, už kdysi dávno jsem se za to omluvila a slíbila, že dál už to bude buďto...

Divní patroni

Světem putovali dva. Jeden se jmenoval Jenom a druhý Ale.

Tento článek byl publikován ze zdrojů i60.cz

Články z i60.cz se věnují tématům, která zajímají generaci 60+ – a to s respektem, optimismem a bez zbytečných klišé. Obsah zahrnuje životní styl, zdraví, vztahy, kulturu, cestování, osobní příběhy i praktické rady, které pomáhají prožít zralý věk naplno a s chutí. Texty oslovují čtenáře, kteří...

Můj nejoblíbenější učitel

Británie zakáže tři kategorie porna. Přísné omezení začne platit už v listopadu

Dvě herečky, dvě velké lásky a bolestný rozchod. S kým dnes žije Marek Pospíchal?

Pavol Habera vytáhl legendární minikraťásky. Fanoušky ale zaujalo něco jiného než odvaha

Srna před autem? Většina lidí by udělala přesně to, co může skončit tragédií

Co bylo dřív – slepice, nebo vejce? Otázka, která je starší než věda sama. Odpověď je až překvapivě jednoduchá