Máme vše, co chceme. Ale nechceme nic z toho, co máme

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

Na první pohled žijeme v ráji. Šatníky nám překypují oblečením, telefony jsou chytřejší než my sami a naše seznamy přání na nákupních platformách jsou delší než Amazonka. Moderní svět nám dává do rukou možnosti, o kterých naši předkové mohli jen snít. Přesto se znovu a znovu vrací otázka: proč se i přesto cítíme prázdní? Proč věci, po kterých jsme tolik toužili, končí zapomenuté v šuplíku, zatímco my už se poohlížíme po něčem jiném?

Máme vše, co chceme. Ale nechceme nic z toho, co máme

Zdroj: Unsplash+

Tento paradox – že máme vše, co jsme chtěli, ale nechceme nic z toho, co máme – bezesporu patří k největším dilematům dnešní doby.

Měl bych být šťastný. Tak proč nejsem?

Naše kultura nás učí, že naplněné touhy = spokojený život. Jenže realita ukazuje něco jiného. Psychologové už dlouho mluví o fenoménu hedonistického běhu: jakmile dosáhneme cíle, naše radost rychle vyprchá a potřebujeme další, větší výzvu. Koupíme si nový telefon, ale brzy nás začne lákat nový model. Nebo si najdeme vysněné zaměstnání, za pár let nás však přepadne pocit, že to „není ono“… a tak dále.

Mnoho lidí se v určitém okamžiku zastaví a zamyslí se, což často vede k přehodnocování vlastního života, rozhodnutí i plány do budoucnosti. Na tom není nic špatného – naopak, chvíle zastavení může být velmi zdravá. Mnohdy je to totiž přirozená reakce na pocit nespokojenosti, která nás nutí se posunout dál.

Tělo a mysl jsou propojené

Prvním krokem při hledání příčin nespokojenosti je podívat se na své fyzické zdraví. Nedostatek spánku, málo pohybu nebo nevhodná strava dokážou spolehlivě podkopat naši psychickou pohodu. Pokud je ale zdravotní stránka v pořádku a pocit prázdnoty přetrvává, může být na místě zvážit roli psychiky – od běžné únavy a vyčerpání až po deprese či syndrom vyhoření.

V takovém případě je vyhledání odborné pomoci u psychoterapeuta, klinického psychologa nebo klinického sociálního pracovníka nesmírně užitečné. Je dobré připomenout, že vyhledání takovéto pomoci není známkou slabosti, ale naopak velkým krokem kupředu.

Někdy se i přes skutečnost, že máme "vše", můžeme cítit prázdní

━━ Někdy se i přes skutečnost, že máme "vše", můžeme cítit prázdní (Zdroj: Anthony Tran / Unsplash+)

Syndrom ráje: Když nás úspěch neuspokojuje

Ne všechny pocity prázdnoty však spadají do kategorie psychických nemocí. Existuje totiž i fenomén, kterému se říká „syndrom ráje“. Jedná se o stav, kdy člověk dosáhne všeho, co si vysnil – ať už jde o úspěšnou kariéru, skvělý vztah, či finanční stabilitu – a přesto se cítí nenaplněný. Místo radosti přichází zvláštní nespokojenost.

Psychologové zatím syndrom ráje neřadí mezi oficiální diagnózy, přesto je pozorován především u lidí, kteří mají objektivně všechno: slávu, peníze i uznání. Paradoxně právě oni zažívají často největší pocit prázdnoty.

Tři podoby syndromu ráje

Ačkoli neexistuje univerzálně uznávaná klasifikace, podle některých autorů, například z portálu Exploring Your Mind, lze rozlišit tři základní podoby tohoto stavu následovně:

Introjektivní: Lidé s tímto typem mají problém dosáhnout vlastních, vnitřně nastavených cílů. Pokud se jim to nepodaří, obviňují se a pociťují hluboký stud za svou neschopnost.
Neškodná: Člověk si užívá proces dosahování cílů více než jejich splnění. Jakmile se cíl naplní, ztratí motivaci i radost, protože pro něj byl důležitější postup než výsledek.
Projektivní: Jedinci, již zažívají tuto formu syndromu, cítí potřebu své znalosti sdílet s ostatními a současně měnit svět.

Žádná z těchto variant není „špatná“ sama o sobě. Problém nastává ve chvíli, kdy se stane chronickým a nedovolí nám pořádně žít.

Jak z toho ven?

Co s tím tedy dělat? Odpověď může být překvapivě jednoduchá: vděčnost. Protože ať už je naše nespokojenost jakákoli, klíčem k naplněnému životu je naučit se být vděčný za to, co máme, a vážit si sebe sama i svých úspěchů. Dokonce i studie ukazují, že pravidelné uvědomování si vlastních úspěchů a drobných radostí výrazně zlepší psychické zdraví a sníží úzkost.

Dalším důležitým krokem je rovnováha – život přece není jenom o práci a dosahování cílů. Potřebujeme prostor na odpočinek, smysluplné vztahy i obyčejné každodenní radosti.

Měli bychom si dovolit odpočinout, užívat si čas s blízkými, věnovat se koníčkům a… prostě být.

Zdroje článku: vocal.media, en.wikipedia.org, themindsjournal.com, vocal.media, www.storicko.cz

Reklama

Další články z Storicko.cz

Tento článek byl publikován ze zdrojů Storicko.cz

Storicko.cz je magazín zaměřený na poutavé články ze světa skutečných příběhů, inspirativních osobností i zajímavých událostí. Najdete tu směs životních osudů, kuriozit a historických momentů, které dokáží čtenáře vtáhnout a nabídnout nový pohled na svět kolem nás. Texty jsou psané tak, aby...

Máme vše, co chceme. Ale nechceme nic z toho, co máme

Strhla spolulezce, padali 140 metrů. Češka zahynula na druhé nejvyšší hoře Rakouska

Zjišťovali jsme, kolik bere kurýr, který na kole po Praze rozváží jídlo. Částka nás ohromila

Pikantní minulost Ivany Gottové: Ještě než poznala Karla, okouzlila hollywoodskou hvězdu

Topolánek ukázal proměnu v boji s rakovinou: Před další chemoterapií udělal zásadní věc

Mrtví z rašelinišť: proč se v Evropě našla těla stará tisíce let s kůží, vlasy i stopami násilí