V letech 1952 až 1953 zasáhla československá města jedna z nejkrutějších mimosoudních perzekucí. Pod krycím názvem Akce B nechal komunistický režim vystěhovat tisíce rodin ze zavedených městských bytů na venkov a do pohraničí. Cíl byl dvojí: potrestat politicky nepohodlné lidi a uvolnit atraktivní bydlení pro důstojníky armády i státní aparát. Ztrátu domova na pražské Ořechovce si dodnes pamatuje světoznámý violoncellista Marek Jerie.
O přidělování i ztrátě bydlení nerozhodovalo v té době včasné placení nájmu ani velikost rodiny. Na počátku padesátých let vládl třídní původ, kádrový posudek a politická spolehlivost. Kdo patřil k předúnorovým elitám, bývalým podnikatelům, nestranickým intelektuálům, nepohodlným umělcům nebo starším důstojníkům, ocitl se na černé listině. Úřady tyto lidi bez řádného soudu označily za státně nespolehlivé živly, které v hlavním městě nemají co pohledávat.
Areál kasáren v sousedství Ořechovky připomíná silnou přítomnost armády v Praze 6, pro jejíž důstojníky komunistický aparát zabavoval vyklizené byty. ŠJů ( cs:ŠJů ) / Wikimedia / CC BY-SA 3.0 Mimosoudní čistka v pražských bytech Masovou vlnu nucených přesunů spustily národní výbory a ministerstva na podzim 1952. Podle odborných pramenů, které shrnuje Tematická příručka k československým dějinám z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR , spojovala Akce B politický trest s praktickými potřebami nového mocenského aparátu. Armáda, bezpečnostní složky i klíčová těžká průmyslová odvětví potřebovaly ubytovat své nové lidi v Praze, Plzni nebo Bratislavě. Jen v hlavním městě dostalo výměr o vyklizení bytu více než dva tisíce rodin.
https://www.retroradar.cz/menova-reforma-1953-vazane-vklady-anulovani/
Postup úřadů byl neúprosný. Komise národního výboru doručila úřední příkaz a rodina měla často pouhých několik dní na to, aby sbalila celoživotní majetek. Odvolání nemělo odkladný účinek a na protesty nikdo nebral ohled. Zatímco do vyklizených pokojů nastupovali noví prověření nájemníci, původní obyvatele čekala cesta na venkov, do zchátralých usedlostí v pohraničí bez tekoucí vody či topení. Režim navíc úder koordinoval s dalšími zásahy do majetku občanů. Podobně bezohledně jako byty v Akci B smazala o několik měsíců později rodinné úspory finanční rána měnové reformy v roce 1953 .
Severočeská Raspenava ve Frýdlantském výběžku na úpatí Jizerských hor se v padesátých letech stala novým nedobrovolným domovem vystěhované rodiny Jeriových. Daniel Baránek / Wikimedia / CC BY-SA 3.0 Vyhnání z Ořechovky očima pětiletého chlapce Jak takový zásah prožívala konkrétní rodina, dokládají osobní svědectví pamětníků. Na pražské Ořechovce vyrůstal v domě významné postavy české kultury Milady Topičové malý Marek Jerie. Jeho otec byl akademický sochař Bohumil Josef Jerie a matka se věnovala umění i loutkovému divadlu. Rodina žila v inspirativním prostředí spojeném s antroposofií, což vládnoucí ideologii socialistického realismu vůbec nevyhovovalo.
https://www.retroradar.cz/zetor-crystal-traktor-zkl-brno-bezpecnostni-kabina-historie/
Jak zaznamenal portál Paměť národa ve vzpomínkách violoncellisty Marka Jerieho , rodina dostala příkaz k vyklizení bytu právě v rámci Akce B. Pro pětiletého chlapce znamenal příchod cizích úředníků a spěšné balení do dřevěných beden obrovský životní šok. Z idylické zahradní čtvrti putovala rodina do Raspenavy ve Frýdlantském výběžku na úpatí Jizerských hor. V drsném pohraničí museli začínat v chladu a nejistotě, daleko od přátel i kulturního zázemí. Marek Jerie se později stal mezinárodně uznávaným virtuózem a spoluzakladatelem proslulého Guarneri tria, vzpomínka na ztrátu dětského domova v něm však zůstala napořád.
Nedostatek bytů a totalitní moc Akce B ukázala, jak hluboko dokázala totalitní moc zasáhnout do základních lidských jistot. Domov přestal být soukromým útočištěm a stal se nástrojem politického nátlaku i odměny pro věrné kádry. Vyhnané rodiny nesměly ve velkých městech hledat práci ani jiné bydlení. Tento bezohledný zásah předznamenal dlouhodobé potíže s nedostatkem bytů, které režim o desítky let později řešil masovou výstavbou, kdy se symbolem nové doby stala chladná panelová sídliště . V padesátých letech však o bytech nerozhodovaly pořadníky, ale stranická příslušnost a strach.