5 min

Kolem Země kdysi prolétla planeta, která možná spustila globální katastrofu

Sdílet

Dennívýzva

Historie Země je plná dramatických zvratů. Vývoj života rozhodně neprobíhal plynule směrem ke stále větší rozmanitosti a složitosti. Naopak jej opakovaně přerušovaly katastrofy, které během relativně krátké doby vyhladily obrovské množství druhů a zásadně změnily podobu života na naší planetě.

Zdroj: Shutterstock

Nejznámější příklad je dopad asteroidu Chicxulub před přibližně 66 miliony let, který ukončil éru dinosaurů a otevřel cestu rozvoji savců. Ne všechna hromadná vymírání však mají stejně jasně vysvětlenou příčinu.

S novou, poměrně odvážnou hypotézou nyní přichází italský astrofyzik Daniele Fargion z Římské univerzity a Astronomické observatoře Capodimonte v Neapoli. Ve své práci naznačuje, že za některými největšími ekologickými katastrofami v historii Země nemusely stát pouze dopady asteroidů nebo rozsáhlá vulkanická činnost. Významnou roli podle něj mohla sehrát samotná gravitace velkých těles, která naši planetu v dávné minulosti pouze minula.

Gravitace byla spouštěč globálních katastrof

Fargion svou hypotézu představil na vědecké konferenci Multi-frequency Behavior of High Energy Cosmic Sources, která se konala v červnu 2025 v Palermu. Ve sborníku konference publikoval práci s názvem Mass Extinctions by Gravitational Tides (Hromadná vymírání způsobená gravitačními přílivy).

Jeho základní myšlenka je poměrně jednoduchá. Nemuselo dojít k přímé srážce Země s velkým kosmickým tělesem. Stačilo, aby kolem planety prolétl objekt o velikosti trpasličí planety nebo dokonce menší planety, jehož gravitační síla mohla výrazně ovlivnit oceány, zemskou kůru i klima.

Na okrajích Sluneční soustavy se totiž nachází mnohem více velkých těles, než představuje samotné Pluto. Mnohá z nich obíhají po velmi protáhlých drahách a gravitační působení velkých planet může jejich oběžné dráhy postupně měnit. Občas se tak některý z těchto objektů může dostat do vnitřních oblastí Sluneční soustavy.

Přímá kolize se Zemí by byla mimořádně nepravděpodobná, ale těsný průlet je podle autora výrazně pravděpodobnější. Takové setkání by podle něj mohlo vyvolat řetězec událostí s katastrofálními následky, o kterých se budeme bavit v následující části.

Obří přílivové vlny, sopky i meteorické roje

Gravitační působení velkého tělesa by mohlo způsobit extrémní slapové síly. Ty by vedly ke vzniku gigantických tsunami, rozsáhlých vulkanických erupcí, náhlým změnám hladiny oceánů i výrazným klimatickým výkyvům.

Zároveň by průlet takového objektu mohl gravitačně narušit pás asteroidů nebo Kuiperův pás za drahou Neptunu. Tím by se zvýšil počet asteroidů směřujících do vnitřní části Sluneční soustavy, což by mohlo vysvětlit období zvýšeného bombardování Země.

Podle autora právě kombinace těchto jevů lépe odpovídá geologickým záznamům než představa jediné katastrofické události. Hromadná vymírání totiž často provází nejen známky dopadů meteoritů, ale také intenzivní vulkanismus, změny hladiny moří a výrazné klimatické výkyvy.

Zdroj: Shutterstock

Jediná příčina nestačí

Geologové již dlouho vědí, že jednotlivá velká vymírání mají velmi odlišné charakteristiky. Zatímco vyhynutí dinosaurů je spojováno s dobře doloženým dopadem asteroidu, u starších událostí jsou důkazy mnohem méně jednoznačné.

Největší známé hromadné vymírání nastalo na přelomu permu a triasu před přibližně 251 miliony let. Tehdy zmizelo 80 až 95 procent všech tehdejších druhů. Přesto se dosud nepodařilo objevit jasný důkaz v podobě velkého impaktního kráteru ani charakteristické vrstvy bohaté na iridium, která bývá typickým pozůstatkem dopadu velkého asteroidu.

Fargion na toto vlastně také naráží se svou hypotézou. Domnívá se, že samotné dopady meteoritů, vulkanická činnost ani pokles hladiny oceánů nedokážou samostatně vysvětlit všechny známé události. Naproti tomu gravitační průlet velkého tělesa by mohl všechny tyto procesy spustit současně.

Stopy podobných událostí ve Sluneční soustavě

Autor upozorňuje, že naše Sluneční soustava nese řadu známek dávných gravitačních interakcí.

Například planeta Uran je výrazně nakloněná na bok, což mnoho vědců vysvětluje dávnou srážkou s velkým tělesem. Největší Neptunův měsíc Triton pravděpodobně původně vznikl v Kuiperově pásu a Neptun jej později gravitačně zachytil. Některé měsíce planet navíc obíhají v opačném směru než ostatní, což je další dosud ne zcela vysvětlená zvláštnost.

Podobné události podle Fargiona naznačují, že gravitační setkávání velkých těles nejsou v historii Sluneční soustavy ničím výjimečným. Bylo by proto překvapivé, kdyby se Země podobným vlivům zcela vyhnula.

Mohou existovat důkazy i na Zemi?

Jedním z nejzajímavějších argumentů studie jsou fosilní korály. Jejich růstové vrstvy totiž umožňují odhadnout, kolik dní měl rok před stovkami milionů let.

Z těchto údajů vyplývá, že na konci devonu se tempo prodlužování délky dne náhle zpomalilo. A protože dnešní zpomalování rotace Země způsobují především slapové síly Měsíce, mohlo by to podle autora znamenat, že se tehdy vzdálenost mezi Zemí a Měsícem poměrně rychle změnila.

Tak náhlou změnu by klasická kolize pravděpodobně nedokázala vysvětlit. Krátkodobé silné gravitační působení prolétajícího planetárního tělesa by však podle Fargiona takový efekt vyvolat mohlo.

Stejné slapové síly by zároveň mohly deformovat zemskou kůru, zahřívat nitro planety a spouštět mimořádně intenzivní vulkanickou činnost, která by následně výrazně změnila klima.

Kolik podobných průletů mohlo nastat?

Sám autor připouští, že přesný počet těchto událostí dnes nelze určit. Nevíme ani, jak početná byla populace trpasličích planet před miliardami let.

Při svých výpočtech využívá jako model planetu Jupiter. Podle jeho odhadů mohla největší planeta Sluneční soustavy během své historie prodělat přibližně šestnáct srážek s objekty o hmotnosti zhruba poloviny Země. Výpočty pro ostatní planety jsou podle něj méně přesné, přesto naznačují, že podobné události mohly být v rané historii Sluneční soustavy výrazně častější než dnes.

Zdroj: Shutterstock

Pokud se to stalo kdysi, může se to stát znovu

Fargion upozorňuje, že pokud podobné průlety skutečně ovlivňovaly historii Země, nelze vyloučit jejich opakování i v budoucnosti.

Za největší hrozbu nepovažuje samotný náraz, ale dlouhotrvající obří přílivové vlny, které by mohly po celé roky obíhat kolem planety a ničit pobřežní oblasti. Proto navrhuje důkladnější sledování vzdálených objektů na okrajích Sluneční soustavy.

V případě menších asteroidů by podle něj připadalo v úvahu jejich odklonění. Pokud by však šlo o těleso planetární velikosti, možnosti lidstva by byly velmi omezené. Autor dokonce spekuluje, že by bylo vhodné budovat krizová útočiště ve vysokohorských oblastech ve výšce přibližně dvou až tří kilometrů nad mořem.

Možné vysvětlení Fermiho paradoxu

Na samém závěru tato studie zachází ještě dál. Hovoří tam o tom, že podobné gravitační katastrofy by mohly souviset i se známým Fermiho paradoxem, tedy otázkou, proč navzdory obrovskému množství hvězd dosud nepozorujeme žádné vyspělé mimozemské civilizace.

Pokud jsou totiž gravitační katastrofy způsobené průlety velkých planetárních těles běžnější, než si dnes myslíme, mohly by v pravidelných intervalech ničit nejen jednoduchý život, ale i technologicky vyspělé civilizace. Vývoj inteligentního života by se tak opakovaně vracel na samotný začátek.

Zatím pouze odvážná hypotéza

Je samozřejmě důležité zmínit, že hypotéza se pohybuje v teoretických rovinách a v rovinách historických souvislostí. Fargionova práce zatím nepředstavuje všeobecně přijímanou vědeckou teorii. Jde o spekulativní práci publikovanou ve sborníku odborné konference, která se pokouší propojit několik dosud nevysvětlených geologických a astronomických jevů do jednoho společného scénáře.

Ale dělá to velice zajímavě, propojeně, a přidává nový pohled na historii Země i celé Sluneční soustavy. Pokud by se v budoucnu podařilo najít další důkazy podporující tuto myšlenku, určitě o tom napíšeme další článek, kde si to společně rozebereme a představíme.

Reklama

Další články z cdr.cz

Tento článek byl publikován ze zdrojů cdr.cz

Web přináší články z oblasti informačních technologií, hardwaru, softwaru i moderních digitálních služeb. Čtenáři zde najdou přehled novinek, zajímavostí i témat, která ukazují, jak technologie ovlivňují každodenní život i budoucnost.Obsah kombinuje výběr aktuálních témat s vysvětlením...

Kolem Země kdysi prolétla planeta, která možná spustila globální katastrofu

Zákulisí nejdivnější cesty prezidenta Pavla. Výprava na summit NATO byla místy bizár

Nic roztomilejšího dnes neuvidíte: Kristýna Leichtová ukázala první něžné záběry s třetím miminkem

Mentální síla i drsné dětství. Příběh Noskové je pohádka, ale buďme opatrní, míní Lojda

Zemřel novozélandský herec Sam Neill známý z Jurského parku. Bylo mu 78 let

Smrtící jed a čelisti jako kleště. V Řecku natahují sítě proti čtverzubcům, česká bioložka varuje před jednou věcí