Druhá světová válka byl globální vojenský konflikt, kterého se (většinou nedobrovolně) zúčastnila většina zemí celého světa. Už před vypuknutím války země tvrdě zbrojily. S jejím nástupem se však výroba zbraní a munice znásobila. Kdo chtěl vyhrát nebo se ubránit útoku, musel mít špičkové zbraně a techniku. Každá armáda proto začala investovat obrovské peníze do vývoje nových zbraní. Některé z těchto zbraní, vyvinutých ať už v období války, nebo ještě před ní, slouží ve vylepšených verzích vojákům dodnes.
Ruční zbraně
Nejčastěji a nejvíce vyráběnými zbraněmi byly právě ty ruční. Každý voják s ní musel umět pracovat, a čím lepší a účinnější byly, tím byla armáda silnější. Během války vzniklo mnoho nových ručních zbraní, které by se za svůj výkon nemusely stydět ani v dnešní době, a proto se některé z nich stále používají.
Karabiner 98K
Puška Kar98K, jak se jí zkráceně říkalo, byla základní zbraní pro pěchotu německé armády během druhé světové války. V tomto období to byla nejrozšířenější německá opakovací puška, která se používala už od roku 1935. Výhodou této zbraně bylo, že se na ni dal upevnit bajonet a byla uzpůsobena tak, aby se z ní daly střílet i puškové granáty. Nejvíce se používala během druhé světové války, války v Indočíně, při Suezské krizi atd. Kar98K byl schopen vystřelit 15 ran za minutu s účinným dostřelem 500 až 800 metrů.
Zdroj fotografie: Unsplash Gewehr 43
Tuto německou poloautomatickou pušku vyvinula zbrojovka Walther ve druhé světové válce. Proti předchozímu modelu má spoustu výhod, například je lehčí, jednodušší a spolehlivější. Po namontování zaměřovacího dalekohledu ji používali dokonce i odstřelovači. Její produkce probíhala mezi lety 1943-1945 a vyrobilo se jí přes 400 000 kusů. Měla odnímatelný zásobník na 10 nábojů a její účinný dostřel byl až 800 metrů. Používala se výhradně během druhé světové války.
Zdroj fotografie: Unsplash Samopal MP 40
MP 40 byl nejpoužívanější samopal ve výzbroji německé armády. V letech 1940 – 1945 se jich vyrobilo více než milion kusů. Používali ho především velitelé čety a družstev, výsadkáři i posádky obrněných vozidel. Díky svým moderním funkcím si ho po válce oblíbili vojáci z různých zemí, a proto používá se dodnes. Byl schopen vystřelit až 550 ran za minutu a jeho maximální dostřel byl 250 m.
Zdroj fotografie: Depositphotos MP 40 s nasazenou ramenní opěrkou, která šla v případě potřeby odejmout. Sturmgewehr 44
Zkráceně StG 44, je útočná puška se selektivní palbou. Byla vyvinuta během druhé světové války a měla oproti tehdejším puškám mnoho výhod, jako zkrácený náboj, kompaktnější konstrukci, kontrolovatelnou palbu a další. Byla určena pro střílení do několika set metrů od cíle. S velkým úspěchem byla němci nasazována především na východní frontě. V porovnání s dalšími pěchotními zbraněmi nabízela výrazně zvýšený objem palby. Do zásobníku se vešlo 30 nábojů a účinný dostřel byl 350 metrů.
Zdroj fotografie: Unsplash Pistole Luger P 08 (Parabellum)
V Evropě je známá spíše pod názvem Parabellum a je to jedna z nejznámějších pistolí na celém světě. Tato pistole s uzamčeným závěrem představovala během druhé světové války jednu z nejspolehlivějších samonabíjecích zbraní. Její zásadní nevýhodou byla vysoká výrobní náročnost. Používala se v letech 1904 – 1945. Své využití tedy našla za první i druhé světové války. Měla dva typy zásobníků, schránkový na 8 a bubnový na 32 nábojů.
Zdroj fotografie: Depositphotos Pitole Walther P38
Vyvinula ji firma Walther a je to poloautomatická pistole ráže 9 mm. Byla a stále je výbornou služební zbraní, která funguje na principu krátkého zákluzu hlavně. Výhodou je, že se dá snadno rozebrat a vyčistit, má také velmi účinné pojistné systémy. Ve službě je už od roku 1939 a je to velmi oblíbená a vyhledávaná válečná trofej. Používala se ve druhé světové válce, Indočínské válce, Alžírské válce, válce ve Vietnamu, Afghánistánu a dalších. Její váha je 960 gramů a má schránkový zásobník na 8 nábojů.
Zdroj fotografie: Depositphotos Kulomet MG 34
MG 34 byl kulomet německé výroby a používal se nejvíc během první poloviny druhé světové války. Do armády byl přidán v roce 1934 a jeho výroba trvala do roku 1945. Munici mu dodával buď nábojový pás (250 nábojů), nebo bubnový zásobník (50 nábojů). Vyráběl se ve dvou variantách – lehký a těžký. Obsluhu těžkého kulometu tvořilo šest mužů a lehkého čtyři muži. Byl schopen vystřelit až 900 ran za minutu. Jako doplňky se ke kulometu používaly buď dvojnožky, nebo trojnožky – ty měly sloužit pro protiletadlovou palbu.
Zdroj fotografie: Depositphotos Těžký kulomet MG 42
Byl vyvinut a zaveden do výzbroje ve druhé světové válce. Oproti MG 34 nekladl tak velké nároky na podmínky, ve kterých se používal. Nevadilo mu používání na východní frontě, kde byl v zimě mráz a led, v létě prach a v ostatních měsících bahno. Jeho obsluha tak nemusela trávit zbytečně moc času nad jeho údržbou, jako tomu bylo u MG 34. MG 42 byl vyráběn v Německu a dodáván i jeho spojencům, například Finsku, Itálii, Slovensku a Maďarsku.
Zdroj fotografie: Unsplash Protitanková zbraň Panzerfaust (Pancéřová pěst)
Tyto protitankové ruční zbraně byly vyvinuty v roce 1942 jako reakce na zvyšující se sílu tankových pancéřování. Funguje na principu kumulativních střel, které propálí do stěny tanku díru, do které vychrlí kousky kovu a horkou páru, což má fatální následky především pro jeho posádku. Trubka pancéřové pěsti byla pouze na jedno použití a po vystřelení ji střelec odhodil pryč. Její vývoj byl přerušen s koncem druhé světové války.
Zdroj fotografie: Unsplash Protitanková zbraň Raketenpanzerbüchse (Panzerchreck)
Byla vyvinuta jako ruční protitanková zbraň ráže 88 mm, která se dala použít opakovaně. Používala ji německá armáda na konci druhé světové války a později také Finsko. Její předchůdce s označením 4322 si oblíbenost u vojáků nezískal, protože šlehajícím plamenem po vystřelení snadno prozradil pozici střelce a navíc ho i ohrožoval. Z toho důvodu měl Panzerchreck 54 namontovaný štít, který obsluhu chránil před plamenem. Dostřel byl přibližně 180 metrů a byla schopna prorazit pancíř o síle 230 mm.
Zdroj fotografie: Unsplash Vozidla
Vojenská vozidla dosahovala za druhé světové války výrazného technického pokroku, protože byla schopna doprovázet pěchotu, ničit opevnění a budovy ale také samotné vojsko protivníka. Stala se tak nedílnou součástí výzkumu a vývoje každé armády.
Tank Panzerkampfwagen IV
Zkráceně také Panzer IV byl střední tank vyvíjený v Německu od roku 1933. Byl určen pro podporu pěchoty a používal se po celou dobu druhé světové války. Tyto tanky používala po válce i československá nebo francouzská armáda, odkud pak vyřazené kusy odkoupila Sýrie a následně je používala ve válce proti Izraeli v roce 1967. Jeho maximální rychlost byla 42 km/h na cestě a 25 km/h v terénu. Poháněl ho dvanáctiválcový motor o výkonu 220 kW (300 koní).
Zdroj fotografie: Depositphotos Tank Panzerkampfwagen V Panther
Vznikl jako reakce na sovětský tank T-34/76 a vyráběl se v německu od roku 1943 až do roku 1945. Proti T-34/76 měl lepší pancíř, výkonnost a přesnost děla 7,5 cm KwK 42 L/70. Poháněl ho benzínový motor o výkonu 515 kW (690 koní). Mohl jet maximální rychlostí 46 km/h a jeho dojezd závisel na podmínkách. V terénu to bylo 120 km a na silnici 200 km. Jako sekundární zbraně mu sloužily dva kulomety 7,92 mm MG 34. Kromě Německa je používalo také Československo, Francie a Maďarsko.
Zdroj fotografie: Unsplash Panzerkampfwagen VI Tiger II
Tento nástupce tanku Tiger I kombinoval silné pancéřování se skloněným pancéřováním, které se používalo na středním tanku Panther. Jeho silnou stránkou byl především dlouhý kanón KwK 43 L/71 ráže 88 mm. Byl vybaven dvanáctiválcovým zážehovým motorem s výkonem 515 kW (700 koní) a maximální rychlosti dosahoval 34,9 km/h na silnici. Kromě bojů na východní frontě je nejznámější nasazení Tigeru II v ardenské protiofenzívě v roce 1944.
Zdroj fotografie: uživatel Hohum / Creative commons / CC BY Stíhač tanků Jagdpanther
Jednalo se o těžký stíhač tanků německé výroby, který se vyráběl za druhé světové války. Měl účinnou výzbroj, dobrou pancéřovou ochranu i pohyblivost, ale protože nebylo vyrobeno dostatečné množství těchto tanků, nemohly nijak zásadně ovlivnit boje na frontě. Byl vybaven kanónem PaK 43 L/71 ráže 88 mm. Jeho motor měl výkon 515 kW (700 koní) a díky němu byl tento tank schopen dosahovat rychlosti 55 km/h.
Zdroj fotografie: Depositphotos Letadla
Druhá světová válka nebyla jen o pozemních, ale často i vzdušných konfliktech. Nejmodernější bombardéry byly schopny nést na palubě ty nejlepší a nejničivější zbraně a tím protivníka oslabit nebo i zneškodnit. Mimo to měly letadla za úkol provádět také průzkumné lety, které pomáhaly získat přehled o protivníkovi.
Stíhací letoun Messerschmitt Bf 109
Tento německý bojový letoun byl standardním stíhacím letadlem Luftwaffe těsně před druhou světovou válkou. Jeho první nasazení proběhlo během španělské občanské války a patřil mezi nejlepší stíhačky své doby. Vynikal především svou celokovovou samonosnou konstrukcí, uzavřeným kokpitem a zatahovacím podvozkem. Měl dvanáctiválcový invertní spalovací motor, který byl chlazený kapalinou. Je nejvíce vyráběnou stíhačkou v historii a nejúspěšnější stíhací typ podle počtu sestřelených nepřátelských letadel.
Zdroj fotografie: Depositphotos Stíhací letoun Focke-Wulf Fw 190
Jedná se o jednomístný stíhací německý letoun s jedním motorem, který se ve velkém počtu používal za druhé světové války. Jeho dvouhvězdicový motor BMW 801 mu umožnil nasazení jako stíhacího letounu, stíhacího bombardéru, bitevního letounu a menším množství i jako nočního stíhače. Kromě Německa ho později používalo i Československo, Francie, Maďarsko, Japonsko, Španělsko a armády dalších zemí.
Zdroj fotografie: Depositphotos Střemhlavý bombardér Junkers Ju 87
Ju 87 je bitevní letoun a střemhlavý bombardér, který poprvé vzlétl v roce 1935. Nasazen byl ve španělské válce a druhé světové válce. Jeho charakteristickým rysem jsou křídla ve tvaru W a pevný (nezatahovací) podvozek, který má na sobě namontovány sirény. Jeho konstrukce představovala i aerodynamické brzdy pod každým křídlem, které měly za úkol vybrat střemhlavý let i v případě, že měl pilot v důsledku přetížení pomalejší reakce. Bombardér Ju 87 se vyráběl až do konce druhé světové války.
Zdroj fotografie: Unsplash Zdroj: Autorský text
Zdroj: ArmádníZpravodaj.cz
Autor: Redakce ArmádníZpravodaj
HN.cz|
Umíme poradit|
Zprávy | Aktuálně.cz|
ReadZone|
NESPECHEJ.cz|
BetterLife|
SvětFormule.cz|
Kód Enigma|
V Telce|
Dotekomanie.cz|
Techzpravy.cz|
kroniQa|
