Mramor vzniká metamorfózou, tedy přeměnou horniny pod vysokým tlakem a teplotou. Chemicky je to pořád kalcit nebo dolomit, a ty slabě kyselá voda rozpouští stejně jako obyčejný vápenec. Právě v krystalickém vápenci devonského stáří se rozkládá systém Jeskyní Na Pomezí, největší mramorový jeskynní komplex v České republice.
Mramor je přeměněný vápenec, a voda si s ním poradí stejně dobře
Americká geologická služba USGS definuje mramor jako metamorfovanou horninu tvořenou převážně rekrystalizovaným kalcitem nebo dolomitem. Podstatné je slovo karbonát: srážková voda nasycená oxidem uhličitým je mírně kyselá a karbonáty rozpouští. Americký National Park Service proto mramor uvádí mezi horninami, v nichž běžně vznikají krasové jeskyně.
Na Pomezí tedy nejde o výjimku z pravidla, ale o učebnicový příklad krasovění v hornině, kterou si laik s jeskyněmi nespojí. Podzemní prostory tu vznikaly stejným mechanismem jako v Moravském krasu, jen v materiálu, který prošel přeměnou.
Vodu tu vedly pukliny, dómy vznikly tam, kde spadly stropy
Zdejší mramory jsou silně rozpukané a voda do nich nepronikala rovnoměrně. Postupovala po husté síti puklin a zlomových ploch, takže výsledkem jsou chodby úzké a místy překvapivě vysoké. Větší prostory se otevřely tam, kde se pukliny křížily a stropy se zřítily.
Krápníková výzdoba tady je, ale je druhotná vůči puklinové kostře celého systému. Hlavní podívanou tu není sintrová výzdoba, ale samotný tvar chodeb, který v klasickém vápencovém krasu takhle nevypadá.
Oficiální zdroje si u data objevení protiřečí o dva roky
Vstup do jeskyně zvané Rasovna odhalil v roce 1936 odstřel v Havránkově lomu. Prostory se prozkoumaly, ale nezajistily, a vandalové část výzdoby zničili. Do dnešního hlavního systému se speleologové dostali až po válce, a to komínem o rozměrech 25 × 50 centimetrů. Ročenka Správy jeskyní ČR uvádí 28. srpen 1947, novější materiály téže instituce pracují s rokem 1949 jako s datem znovuobjevení v dnešním rozsahu. Dva různé roky u téhož objevu v publikacích jedné instituce jsou slabinou oficiálních zdrojů.
Veřejnost se dovnitř dostala v roce 1955, kdy se vyrazila umělá vstupní štola. Výzkum pokračoval i potom: systém byl propojen s nedalekou Liščí dírou, přibyl objevený Rumový dóm a celková délka chodeb narostla na dnešních přibližně 1,87 kilometru. Lokalita je chráněná jako národní přírodní památka.
Teplá vrstva i v červenci, protože uvnitř je celý rok 7 až 8 °C
Prohlídková trasa měří 390 metrů a zabere asi 45 minut. Vede ze vstupní štoly do Ledového dómu, první velké prostory, která dostala jméno podle bělostných sintrových nátěků připomínajících zamrzlý vodopád. Led tam ale nikdo neuvidí, teplota se celoročně drží mezi 7 a 8 °C při vlhkosti 99 procent.
Na trase je 196 schodů. Děti je zvládnou, pro člověka s omezenou pohyblivostí je to ale překážka, kterou žádná organizační vstřícnost neobejde. Vzhledem ke stálé teplotě a vlhkosti se vyplatí vzít bundu i v létě a obout pevnou neklouzavou obuv, fotit se smí bez blesku a psi do jeskyně nesmějí.
Bezbariérovější variantu nabízí Jeskyně Na Špičáku asi 10 kilometrů odtud. Také vznikla v devonských mramorech a její trasa nemá jediný schod.