Hra na Boha je film, který nedává odpovědi, ale nutí klást správné otázky

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

Doba čtení 3 min

Článek byl publikován 24.09.2026 07:00

Tento snímek režiséra Larse Kraumeho podle divadelní hry Ferdinanda von Schiracha může být pro mnohé kontroverzní, protože otevírá téma asistované sebevraždy a eutanazie. Nečiní tak však jednostranně, takže nám neservíruje celý příběh zaujatě jen z jedné strany. Naopak zve diváka do otevřené diskuse o otázkách, které dnes řeší nejen Německo, ale postupně i celá Evropa.

Příběh vychází z jednoduché, avšak mimořádně silné situace. Osmasedmdesátiletý Richard Gärtner žádá spolkový úřad pro léčiva o vydání smrtelné dávky pentobarbitalu sodného, látky používané při eutanaziích. Na první pohled by se mohlo zdát, že jde o člověka trpícího nevyléčitelnou nemocí nebo nesnesitelnými bolestmi. Jenže právě zde přichází zásadní zvrat. Pan Gärtner je tělesně zdráv. Jeho rozhodnutí pramení ze smrti milované manželky a z přesvědčení, že jeho život ztratil smysl. A právě tento fakt posouvá celý film z roviny medicíny do oblasti etiky, práva, filozofie i hluboce lidských emocí.

Celý děj je vystavěn jako jednání etické rady. Před divákem postupně vystupují odborníci zastávající rozdílné pohledy – profesorka ústavního práva, představitel Německé lékařské komory, katolický biskup i praktická lékařka Richarda Gärtnera. Každý z nich předkládá své argumenty, které nejsou černobílé ani jednoduché. Film dává stejný prostor právním, ústavním, morálním, etickým i náboženským hlediskům, stejně jako pohledu lékařů, pacientů nebo rodinných příslušníků. Nevyhýbá se ani otázkám paliativní péče, její dostupnosti a možnostem, které může nabídnout lidem v závěru života.

Největší síla filmu však spočívá v tom, že se nesnaží diváka přesvědčit o jediné správné odpovědi. Argumenty obou stran jsou předkládány s respektem a intelektuální poctivostí. Každý nový příspěvek do debaty může změnit názor diváka nebo jej alespoň přimět pochybovat o dosavadním postoji. Člověk se tak přistihne, že během sledování souhlasí, vzápětí nesouhlasí s tou danou postavou. Málokterý film dokáže diváka vtáhnout do diskuse natolik intenzivně.

Zcela výjimečný je samotný závěr. Moderátorka se obrací přímo k divákům a pokládá stejnou otázku, kterou řešila celá etická rada: Má člověk, jako je Richard Gärtner, právo na lékařskou pomoc při ukončení svého života? V tu chvíli už nejde o filmové postavy. Odpověď hledá každý sám v sobě. A právě v tom spočívá mimořádná hodnota tohoto snímku. Nenabízí jednoduchý verdikt, ale ponechává závěr na svědomí, zkušenostech a hodnotách každého jednotlivce.

Hra na Boha otevírá otázky, které jsou aktuálnější než kdy dříve. Komu vlastně náš život patří? Má právo o jeho konci rozhodovat pouze jeho nositel, nebo neseme odpovědnost také vůči svým blízkým, rodině či společnosti? Má lékař pomáhat pouze zachraňovat život, nebo může být za určitých okolností etické pomoci člověku zemřít? Kde končí autonomie jednotlivce a začíná odpovědnost vůči druhým? Film nenutí přijmout jednu ideologii, ale zve k přemýšlení nad tématy lidské důstojnosti, svobody, spravedlnosti, lékařské etiky, víry, práva i smyslu života.

Právě proto bych tento snímek doporučil nejen běžným divákům, ale také jako mimořádně cenný materiál pro školy, letní tábory, vzdělávací semináře nebo rodinné promítání. Samotný film totiž není cílem – tím skutečným začátkem je až diskuse po jeho skončení. Za předpokladu citlivé moderace může otevřít rozhovory, ke kterým bychom se jinak možná nikdy neodhodlali. Učí naslouchat argumentům druhých, respektovat odlišné názory a přemýšlet o otázkách, na které neexistují jednoduché odpovědi.

Ani pro člověka, který je věřící a má na podobné otázky zdánlivě jasný názor, nemusí být tento film zbytečný. Naopak. Může být příležitostí ověřit si, zda své postoje dokážeme nejen opakovat, ale také srozumitelně, citlivě a věcně obhájit. Film pomáhá tříbit argumenty, učí naslouchat odlišným pohledům a možná nám nastaví i nepříjemné zrcadlo – že v podobné diskusi bychom bez hlubšího promýšlení vlastních postojů obstáli jen velmi těžko.

Hra na Boha není film, který by divákům říkal, co si mají myslet. Je to film, který vede k diskuzi. A právě proto stojí za vidění.

Poslední letadlo a hlas z neznáma. Ridley Scott natočil film plný melancholie i naděje

Autor: Marek Poštulka

Reklama

Další články z Proboha!

Ježíš byl rebel, který kritizoval mocné. I proto se církve zastávají veřejnoprávních médií

Fjord. Když rodiče i stát vědí, co je pro děti nejlepší

Rodiče přesvědčení o správnosti své výchovy a úřady neochvějně hájící svou představu ochrany dítěte. Mezi...

Církev nemá podle Luka Brethertona společnost ovládat, ani se stáhnout do soukromí. Život na zemi může být lepší pro všechny

Mohou být hierarchické církve zároveň demokratické? A jak mají křesťané vstupovat do politiky, aniž by...

Putin je antikrist, zní z Ivano-Frankivsku. Rusko rozšiřuje útoky na západ Ukrajiny

Šáhedy, protivzdušná obrana a výbuchy za bílého dne. To vše se nyní stává realitou oblastí na západě...

Církev někdy chce od duchovních víc, než mohou dlouhodobě unést

Společnost dnes hledá pomoc u psychologů i duchovních. Jenže kdo pomůže jim? Jako kazatel s dlouholetou...

Tento článek byl publikován ze zdrojů Proboha!

Proboha.cz otevírá témata, která nejsou jen pro neděli. Věnuje se otázkám víry, hodnot, etiky, společnosti i mezilidských vztahů – ale nikoli způsobem, který káže nebo moralizuje. Nabízí dialog, přemýšlení, kontext. A často klade otázky, na které si odpovídáme každý trochu jinak. Najdete tu...

Hra na Boha je film, který nedává odpovědi, ale nutí klást správné otázky

Polsko v šoku. V domě střelce z Krakova nalezeni další tři mrtví, obětí je i Brit

Otec ve vazbě kvůli pedofilii, sám neměl na jídlo. Drsný příběh tenisového playboye

Na dvoře Jindřicha VIII. hrál černošský trubač. Dochoval se jeho portrét i žádost, aby mu král zdvojnásobil plat

StarDance obrátila pravidla naruby. Závěr večera přinesl nečekané rozhodnutí

Náročné měsíce si vybírají svou daň. Dagmar Havlová oznámila, že potřebuje pauzu