Datum pořízení obrázku představujícího rozkvět Divadelní ulice lze upřesnit do rozmezí let 1909 až 1911. V roce 1909 totiž začaly ulicí jezdit tramvaje a v únoru 1912 se začal bourat Velký pivovar, což je velký dům druhý zleva. Na místě Broukárny stál obchodní dům Glogau. Do něj přesahuje Zemská banka. Zcela vlevo stojí klasicistní dům restaurace U Strohmayerů, dříve U Wendlerů, zasahující restaurační letní zahradou až k hradební baště zvané Katovna. Restaurace byla postavena poté, co radní nechali v roce 1844 zbořit Lineckou bránu.
Vaření piva ve Velkém pivovaru bylo ukončeno přibližně po polovině 19. století. Provoz pivovaru v zastavěném centru města překážel a navíc nestačil poptávce zvyšujícího se počtu obyvatel, a to ani s pivem z Malého pivovaru na rohu ulic Vídeňské a Kněžské. Budějovičtí právovárečníci proto v roce 1847 rozhodli v obou pivovarech ukončit výrobu a postavit na Linecké nový moderní měšťanský pivovar. Do roku 1862 byly na Linecké postaveny varna, spilka a kvasírna.
Velký pivovar, původně nazývaný Bílý, měl rozsáhlé sklepy zadem až do Široké ulice a také v místech, kde se postavilo divadlo. Tradovalo se, že ve sklepech pod divadlem byly plné sudy i za provozu divadla a herci po představení, případně i mezi, občas pro sebe nějaký sud narazili. Možná na začátku provozu divadla.
Termín „Bílý“ v souvislosti s pšeničným pivem je doložen již rokem 1553 jako Hernpierhaus a rokem 1556 názvem Weisspierhaus. Jméno „Bílá“ se také používalo pro hradební baštu u skladu u Linecké brány. Bílá věž, přesněji bašta, byla původně pietně zahrnuta do siluety divadla. Později do hmoty divadla.
V roce 1871 přijel do města komisař c. k. Tabákové režie ve Vídni, aby ve městě vyhledal vhodný objekt pro výrobu doutníků a tabáku. Vybral si poloprázdný Velký pivovar. Výroba zde byla zahájena dne 6. března 1872. Předtím se komisař poptával německého starosty města Claudiho, jestli dělníkům, většinou dělnicím ve výrobě doutníků, stačí hodinová mzda 60 kr, a že by přidal na 80 kr. Nerudný Claudi však stroze odpověděl, že jim (převážně Čechům) 60 kr stačí. Vlastenecké listy stanovisko Claudiho kritizovaly, přičemž srovnávaly mzdy jinde.
Roku 1875 koupila vídeňská Tabáková režie pozemky na rohu dnešních ulic Průmyslové a Novohradské s tím, že tam postaví továrnu na doutníky a tabák. Konala rychle. Už dne 15. listopadu 1876 byl v tabáčce zahájen provoz.
V prázdném Velkém pivovaru se po odchodu výroby doutníků začali usazovat obchodníci, vinárníci, služby a také výroba fíkové kávy, což přineslo nebývalý rozvoj Divadelní. Byla tam první a největší vinárna ve městě U Ferusů. Dům měl několik arkád podloubí navazujících na podloubí domu vedle pozdějšího obchodního domu Glogau. Možná se tam tehdy už vytvářel genius loci „Divadlo–Savoy–Malše“. Dnes je na konci Divadelní také prostor, ale geniální už není.
Radní zprvu hodlali prázdný Velký pivovar upravit na úřední dům, kde by se soustředily státní úřady, ale otáleli. O atraktivní místo se začalo velmi zajímat německé konsorcium a radní, až na výjimky Němci, rozhodli pod tlakem budovu Velkého pivovaru zbourat. Oficiálně se začalo bourat dne 13. února 1912. Firma Hahn tam vyráběla fíkovou kávu až do posledního okamžiku. Do toho v roce 1914 přišla válka, čímž až do roku 1926 tam strašily jen zbořené hradby a Katovna.
České listy vinily za likvidaci historického Velkého pivovaru německé konsorcium a německou radnici. A tak nějak to vlastně bylo. Z jiného úhlu pohledu Savoy zase nedopadla tak špatně, genius loci udržela.