3 min

Czexans: Češi v Texasu zachovávají mnoho našich tradic

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

Když se řekne Texas, většina lidí si vybaví kovboje, naftová pole a nekonečné dálky. Jenže právě v tomto americkém státě se skrývá také silná komunita s českými kořeny. Potomci přistěhovalců z Čech a Moravy, kterým se přezdívá Czexans, si dodnes uchovávají naše tradice – od polky po koláče až po český jazyk. A jejich propojení s domovinou se ukázalo i během nedávných povodní, kdy českým hasičům připravili vděčné přivítání v podobě tradičních pochoutek.

Proč se Češi usadili zrovna v Texasu?

Zdroj: Pravda24

Od revolucí k novému životu v Texasu

První emigranti do Texasu zamířili už ve 20. letech 19. století. Hlavní vlna přistěhovalectví však přišla až po roce 1848. Lidé v té době prchali před feudalismem, povinnou vojenskou službou a náboženským útlakem. Texas jim nabídl půdu a možnost začít znovu.

Za „otce“ českého osidlování Texasu bývá označován farář Josef Arnošt Bergmann, který se sem vydal s rodinou v roce 1850. Jeho dopisy domů povzbuzovaly další rodiny, aby se připojily. Podobně působil i Josef Lidumil Lesikar, jenž přivedl dvě velké skupiny krajanů. Přestože část prvních osadníků cestu nepřežila, Češi se v Texasu usadili natrvalo a začali budovat vlastní komunity.

Čtěte také: Bertha Benz a její PR výlet prototypem auta svého manžela

Do začátku občanské války jich bylo přes 700. Přestože většina nebyla občany USA a nemohla hlasovat o odtržení Texasu, brzy se ocitli pod tlakem konfederační branné povinnosti. Mnozí se snažili službě vyhnout – někteří odchodem do severních států, jiní ukrýváním či obchodováním s bavlnou. Přesto si rodiny dokázaly zachovat farmy a zajišťovat obživu, často díky pracovitosti žen.

Tradice, které přežily oceán

Češi v Texasu si s sebou přivezli víru, hudbu i zvyky. V centrálním Texasu vznikaly osady s kostely, školami i spolky. Dodnes zde stojí takzvané „Painted Churches“ – nádherně vyzdobené kostely připomínající venkovské chrámy z Moravy.

Čtěte také: Bitva o Čimelice skončila až 12. května 1945, když už jinde panoval celkem klid

Hudba byla vždy důležitou součástí. Polka se stala symbolem Czexans, dodnes se hraje na slavnostech a tanečních zábavách. Nejznámější akcí je National Polka Festival v Ennis, který každoročně přiláká tisíce návštěvníků. Vedle polky zní i dechovka a písně, v nichž se stále objevují české texty.

Nezaměnitelným symbolem je také kuchyně. Koláče se v Texasu staly natolik populární, že jsou dnes běžně k dostání i mimo české komunity. Spolu s nimi se do povědomí dostaly klobásy, zelí a guláš. Tyto pokrmy se přizpůsobily texaskému prostředí a vytvořily unikátní fúzi chutí.

Jazyk a kultura

Většina potomků přistěhovalců z českého území dnes mluví pouze anglicky. Asi dvanáct tisíc Texasanů však stále ovládá češtinu, často dokonce v podobě moravských nářečí.

Komunity udržují české tradice mimo jiné prostřednictvím muzeí a kulturních center. Příkladem jsou:

Texas Czech Heritage and Cultural Center v La Grange
Czech Center Museum v Houstonu

Konají se pikniky, slavnosti a festivaly, jako je Westfest ve městě West, kde nechybí soutěž v pečení koláčů ani karetní turnaje.

Česká solidarita i v zahraničí

Síla české komunity se projevila i během nedávných povodní v Texasu. Na místo přijeli pomáhat čeští hasiči a krajané je přivítali po svém – koláči a klobásami připravenými podle starých receptů. „Klobása a koláče. Pro někoho jenom jídlo, pro nás připomínka domova,“ napsali hasiči na sociální sítě.

Češi z Texasu za nimi neváhali urazit stovky kilometrů, aby jim poděkovali a nabídli zázemí. Gestem pohostinnosti ukázali, že vazby mezi Texasem a Českou republikou přetrvávají. Dík českým záchranářům vyjádřil i guvernér Greg Abbott a generál letectva Steven Nordhaus, kteří osobně ocenili jejich nasazení.

Při sčítání lidu v roce 2020 žilo v Texasu přes 193 tis. lidí s českými kořeny. To je nejvíce ze všech amerických států. Jejich předci přišli do Texasu hledat nový život, ale přinesli s sebou kus své kultury, který se tu zakořenil. Díky jejich pracovitosti a soudržnosti se podařilo zachovat tradice, jež dnes obohacují celý stát. Od polky až po koláče, od malovaných kostelů po pohostinnost – to vše ukazuje, že i za oceánem může česká stopa žít dál a být zdrojem hrdosti i spojení s domovinou.

Zdroje: En.wikipedia.org, Idnes.cz, Cnn.iprima.cz, Mzv.gov.cz

Reklama

Další články z Pravda24

Toto byl největší zabiják pravěku. Ani T-rex proti němu neměl šanci

Nejzvrhlejší papež historie otrávil koho mohl, a měl dítě s vlastní dcerou

Když se řekne papež, většina lidí si představí zbožného muže v bílé róbě, který káže o lásce a míru. Jenže...

Nebyly to bitvy ani turnaje. Většinu středověkých rytířů zabil intimní problém, o kterém se styděli mluvit

Středověcí rytíři čelili nejen bitvám a turnajům, ale i nenápadnému a bolestivému nepříteli. Hodiny...

10 vtipů z 19. století. Naši předci se popadali za břicho. Připadají vám směšné i dnes?

Na konci dlouhého dne v továrně, ve škole nebo na tržišti byl čas na společenský život. Devatenácté století...

Tipněte, jak dlouho vydržel rytíř bojovat na slunci v rozžhaveném brnění: Číslo změní váš pohled na středověk

Představa hrdého rytíře v blyštivém brnění, jak v plné zbroji sviští po bojišti, je romantická jen do...

Tento článek byl publikován ze zdrojů Pravda24

Web přináší zprávy z politiky, společnosti, kriminality i ze zahraničí. Věnuje se událostem, které hýbou Českem i světem, a podává je přehledně a srozumitelně. Články zahrnují jak rychlé aktuality, tak i delší texty s podrobnějšími informacemi a souvislostmi. Nechybí ani témata z oblasti...

Czexans: Češi v Texasu zachovávají mnoho našich tradic

Silačky ve skalách odhodily oblečení. Vzpěračky chystají další svůdný kalendář

Pes vnímá lidské emoce přesněji, než jsme si mysleli, ukazuje nový výzkum

Syn Louise de Funèse slaví 77 let. Olivier hrál v šesti filmech, pak ale herectví definitivně opustil

Tichý protest reprezentantů zaujal svět. Při hymně gestem upozornili na křivdu

Kolik si denně vydělá sezónní číšník ve vídeňské restauraci. Až to zjistíte, dáte výpověď a půjdete do Vídně