Dlouhé fronty před prodejnami Mototechny a sen o rodinném cestování k moři. Legendární automobil Škoda sto dvacet z Mladé Boleslavi motorizoval celou zemi, ale kvůli složitému chlazení s trubkami pod podlahou v letních vedrech pravidelně vařil.
Vývoj mladoboleslavských osobních vozů řady sedm set čtyřicet dva zásadně ovlivnil podobu tuzemského motorismu na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let. Konstrukční vývoj karoserií i zachování zadního uložení pohonné jednotky dnes dokumentuje stálá expozice v Muzeu dopravy Národního technického muzea v Praze . Technické parametry dobových sedanů a dochované modely představuje také expozice historických vozidel v Technickém muzeu v Brně . Pro běžného československého řidiče znamenala nová škodovka vytoužený vrchol rodinného blahobytu.
Zázračný český hliníkový motor naprosto šokoval Evropu. Blok do legendárního Embéčka chtěl i Renault
Dlouhé trubky pod podlahou a věčný strach z přehřátí Inženýři v Mladé Boleslavi stáli v polovině sedmdesátých let před těžkým úkolem. Požadavek na modernější vzhled a bezpečnější nárazovou zónu vedl k rozhodnutí přesunout chladič z motorového prostoru dopředu za masku. Pohonný agregát však z úsporných důvodů zůstal vzadu za nápravou. Mezi chladičem a motorem tak vzniklo dlouhé potrubí procházející celým tunelem podlahy, ve kterém obíhalo více než jedenáct litrů chladicí kapaliny.
Technická řešení v automobilovém průmyslu a dobové patenty vymezoval Zákon číslo osmdesát čtyři z roku devatenáct set sedmdesát dva Sbírky o objevech a vynálezech . V praxi se však dlouhý okruh ukázal jako Achillova pata vozu. Elektrický větrák chladiče spínaný termospínačem často selhával a motor se při pomalé jízdě v koloně bleskově přehřál. Mnoho řidičů proto montovalo na palubní desku manuální spínač větráku. V krizových situacích musela posádka v parném létě zapnout vnitřní topení na maximum, na rozdíl od dřívějších časů, kdy vládla původní koncepce vše vzadu u legendárního embéčka .
Vrcholné provedení s chromovanou maskou a čtyřmi světlomety patřilo k nejvyhledávanějším rodinným vozům své doby. Užovka a modernizované emko s větším rozchodem kol První provedení vyráběné od roku devatenáct set sedmdesát šest si mezi lidmi vysloužilo přezdívku užovka. Karoserie byla poměrně vysoká a široká, nápravy však zůstaly úzké a kola byla utopená hluboko v blatnících. Při jízdě na otevřené silnici vůz citlivě reagoval na poryvy bočního větru a při prudkém průjezdu zatáčkou hrozilo přetočení zadní části vozu.
Zásadní obrat přinesla modernizace v roce devatenáct set osmdesát tři označená písmenem M. Vůz dostal širší nápravy, plastové velkoplošné nárazníky a moderní přední i zadní svítilny. Jízdní vlastnosti se radikálně zlepšily a stodvacítka působila podstatně dospělejším dojmem. Přesto domácí vůz sváděl věčný souboj s těžšími dovozovými sedany, jaké představovala historie sovětských vozů Lada v Mototechně .
Modernizovaná verze s plastovými nárazníky a širším rozchodem kol ovládla československé silnice osmdesátých let. Boční otevírání kufru a dobrodružství na cestě k Jadranu Praktickou zvláštností řady sedm set čtyřicet dva byla přední kapota otevíraná do strany. Přístup do hlavního zavazadlového prostoru připomínal odklopení křídla klavíru. Rezervní kolo se ukrývalo v samostatném lůžku pod podlahou kufru a dalo se spustit pákou bez nutnosti vyklízet naložená zavazadla. Na zadní plato lidé pokládali háčkované dečky a pověstného kývacího psa.
Cena nového vozu dosahovala okolo padesáti šesti až šedesáti pěti tisíc korun, což odpovídalo zhruba dvaceti měsíčním výplatám podle údajů, které shromažďuje Český statistický úřad v historických mzdových řadách magazínu Statistika&My . I přes technické kompromisy zavezla stodvacítka miliony rodin na víkendové chalupy i na dlouhé prázdniny, kde se symbolem odvahy stala letní rodinná cesta autem k moři se zavařeným masem v kufru .
Typické sedany z Mladé Boleslavi sloužily statisícům rodin po celá desetiletí při každodenních cestách. Přehled technických parametrů modelové řady Škoda sto dvacet Konstrukční verze Typický znak Výhoda nebo slabina v provozu První řada užovka Úzký rozchod kol a chromované nárazníky Vyšší citlivost na boční nárazy větru Vrcholná verze GLS Čtyři kruhová světla a bohatší výbava Vyšší výkon motoru a luxusnější interiér Modernizované emko Širší nápravy a velkoplošná světla Znatelně lepší stabilita v zatáčkách Chladicí soustava Dlouhé potrubí procházející podlahou Riziko přehřátí při pomalé jízdě v kolonách
Cesta k moři za totality. Zavařené maso ve sklenicích, vařící Škodovky a boj o devizový příslib
Často kladené otázky o legendárním automobilu Škoda sto dvacet Proč se první verzi říkalo užovka? Lidové označení vzniklo kvůli úzkému rozchodu kol vůči široké a vysoké karoserii. Kola byla zapadlá hluboko v blatnících, což vozu dávalo specifický vzhled.
Kolik stála nová škodovka v Mototechně? Základní provedení stálo okolo padesáti šesti tisíc korun. Lépe vybavené verze s označením GLS přesahovaly částku šedesát pět tisíc korun.
Jak řidiči řešili vařící motor v letních kolonách? Mnozí majitelé si zapojili manuální spínač ventilátoru na palubní desku. V nouzi pomáhalo pustit vnitřní topení na plný výkon, což motoru odvedlo přebytečné teplo.
Sovětský inženýrský zázrak VAZ 2101 Žiguli drtil dálnice výkonem šedesáti koní. Motor rozjel na sto čtyřicet
Zdroje fotografií
Historický automobil Škoda sto dvacet GLS: Jiří Sedláček / Wikimedia CC BY-SA 4.0Bílý sedan Škoda sto dvacet L: Michal Gregor / Wikimedia CC BY-SA 4.0Šedý osobní vůz Škoda sto dvacet L: Jiří Erben / Wikimedia CC BY-SA 3.0