Lehký kulomet ZB 26 patří k nejúspěšnějším výrobkům meziválečného československého zbrojního průmyslu. Vyvážel se do řady zemí a jeho další vývoj přesvědčil i náročné Brity. Z jejich spolupráce s Brnem vznikl Bren – příbuzný československé zbraně, nikoli její obyčejná kopie.
Na první pohled si jej lze splést jen těžko. Dlouhá žebrovaná hlaveň, hranaté pouzdro závěru a zásobník trčící vzhůru vytvořily siluetu, kterou pozná i člověk, jenž se o vojenskou techniku zajímá pouze okrajově.
Lehký kulomet ZB 26 ovšem nebyl zajímavý jen svým vzhledem. Stal se důkazem, že mladé Československo dokáže vyvinout a sériově vyrábět vlastní automatickou zbraň. Jeho konstrukční vývoj navíc pokračoval daleko za hranicemi republiky. Nakonec dovedl britskou armádu k Brenu, jedné z nejznámějších pěchotních zbraní druhé světové války.
Začalo to soutěží pro československou armádu Vývoj domácího lehkého kulometu se rozběhl na začátku dvacátých let. Jednou z hlavních postav se stal konstruktér Václav Holek, který pracoval na několika prototypech ve Zbrojovce Praga. Jeho návrhy se v roce 1923 zapojily do armádní soutěže, v níž čelily také zahraničním zbraním.
SR-71 Blackbird na zemi propouštěl palivo. Těsnění nádrží mělo své limity
Výroba byla později převedena do technicky lépe vybavené Československé zbrojovky v Brně. Právě zde během postupných úprav vznikl definitivní model označovaný jako ZB 26. Číslo v názvu přitom může trochu mást – konečná sériová podoba se ustálila až na začátku roku 1927.
První vyrobené kulomety dokonce nezamířily k československým vojákům. Přednost dostaly exportní zakázky pro Litvu a tehdejší Království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Československá armáda převzala první větší partie až na jaře 1928. Podrobný vývoj zbraně zachycuje Vojenský historický ústav Praha .
Zásobník nahoře nebyl jedinou zvláštností ZB 26 pracoval na principu odběru části plynů vznikajících při výstřelu. Schránkový zásobník na 20 nábojů se nasazoval shora, kvůli čemuž musela být mířidla posunuta na levou stranu zbraně.
Důležitým prvkem byla také rychle vyměnitelná hlaveň opatřená rukojetí. Při delší střelbě se totiž hlaveň silně zahřívala a její výměna umožnila obsluze pokračovat bez dlouhého čekání na vychladnutí. Konstrukce zároveň používala krytky zásobníkové šachty a výhozného otvoru, které omezovaly pronikání nečistot dovnitř mechanismu.
Lehký kulomet Bren z roku 1944 se zásobníky a polní výbavou. Lehký kulomet měřil 1 162 milimetrů a s prázdným zásobníkem vážil 9,28 kilogramu. Jeho teoretická kadence dosahovala přibližně 600 ran za minutu. Nešlo tedy o drobnou zbraň, kterou by voják při přesunu snadno přehlédl. Ve srovnání s těžkými kulomety na masivních podstavcích však mohl pěší oddíl přenášet vlastní automatickou palebnou podporu.
Také Imperial War Museums označuje ZB 26 za první sériově vyráběnou variantu úspěšné řady lehkých kulometů z brněnské zbrojovky.
Největší zákazník ležel tisíce kilometrů od Brna ZB 26 se brzy stal významným exportním zbožím. V letech 1927 až 1938 jej brněnská zbrojovka dodávala do řady zemí. Zdaleka největší množství zamířilo do Číny, která odebrala více než 30 000 kusů.
Pro srovnání, československá armáda během meziválečného období převzala 45 132 kulometů. Tato čísla ukazují, že nešlo o okrajovou konstrukci vyrobenou v několika zkušebních sériích. ZB 26 představoval skutečně masový průmyslový výrobek a jednu z nejviditelnějších československých zbraní své doby.
V různých zemích se objevovaly také další varianty přizpůsobené místnímu střelivu a požadavkům zákazníků. Právě schopnost konstrukci dále upravovat se ukázala jako klíčová při jednání s Brity.
Britské zkoušky odhalily potenciál i slabiny Brněnská zbrojovka poslala do Anglie první vzorky odvozeného kulometu ZB vz. 27 v roce 1930. Britskou komisi zaujaly, ale nevyhověly všem jejím požadavkům. Problém představovalo mimo jiné odlišné střelivo. Československé zbraně používaly náboj ráže 7,92 mm Mauser, zatímco britská armáda požadovala vlastní náboj .303 British s okrajovou nábojnicí.
GPS může zmlknout. Námořnictvo proto zkouší navigaci s ultrachladnými atomy
Následovaly další roky úprav. Konstruktéři museli přepracovat zásobník, plynové ústrojí i několik částí samotného mechanismu. Výsledkem se stal model ZGB 33, jehož označení odkazovalo na Zbrojovku, Velkou Británii a rok 1933.
Na začátku roku 1934 Britové během rozsáhlých zkoušek vystříleli ze dvou vzorků celkem 100 500 nábojů. Výsledek je přesvědčil natolik, že objednali další zbraně. Dne 24. května 1935 následovala smlouva, kterou Československá zbrojovka prodala britské vládě licenci a zavázala se pomáhat se zavedením výroby.
Celou cestu od prvních neúspěšných zkoušek až k licenční smlouvě podrobně popisuje historie Brenu zveřejněná Vojenským historickým ústavem .
Bren nebyl pouze ZB 26 v britské ráži Právě zde vzniká často opakované zjednodušení. Bren bývá popisován jako ZB 26 upravený pro britské střelivo. Ve skutečnosti mezi oběma zbraněmi leželo několik let vývoje a řada mezistupňů.
Konečný Bren si zachoval základní koncepci se zásobníkem vkládaným shora a závěrem uzamykaným sklopným závorníkem. Z původního ZB 26 převzal také několik konkrétních konstrukčních prvků. Pouzdro závěru, plynový systém, zásobník a další části však prošly výraznými změnami.
Čínští vojáci s československým kulometem ZB 26 na historickém snímku pořízeném mezi lety 1937 a 1945. Přesnější proto je říci, že Bren vyrostl z československé konstrukční školy a modelu ZGB 33. Nebyl však pouhou kopií ZB 26 ani jednoduchou přestavbou na jiný náboj.
Samotné jméno BREN spojilo počáteční písmena měst Brno a Enfield. V Enfieldu sídlila britská Royal Small Arms Factory, která měla novou zbraň sériově vyrábět.
První Bren zde vznikl v září 1937. Britská armáda jej oficiálně zavedla jako Bren Mk I v srpnu 1938 a do konce druhé světové války vyrobila továrna v Enfieldu přibližně 220 000 kusů.
Československá stopa byla silnější než jednoduchý mýtus Příběh ZB 26 neskončil vznikem Brenu. Po okupaci Československa zařadila německá armáda ukořistěné zbraně do výzbroje jako MG 26(t) a v omezeném množství pokračovala také jejich výroba. Další tisíce kulometů dokončila brněnská zbrojovka ještě po válce.
Bren mezitím pokračoval vlastním směrem. Vyráběl se v několika zemích, vznikaly jeho další varianty a ve výzbroji některých armád vydržel dlouho po skončení druhé světové války.
Skutečný příběh je nakonec zajímavější než tvrzení, že Britové jednoduše okopírovali československý kulomet. ZB 26 zaujal svou základní koncepcí, britská armáda stanovila nové požadavky, brněnští konstruktéři zbraň přepracovali a továrna v Enfieldu ji připravila pro masovou výrobu. Bren tak představoval výsledek několikaleté spolupráce, nikoli výrobek jediné země.
Pro československý průmysl přesto zůstává mimořádným úspěchem. Konstrukce, která začínala v domácí armádní soutěži, nakonec pomohla utvářet jednu z nejznámějších pěchotních zbraní 20. století.
Zdroje fotografií
ZB-26_in_Taipei: Panzer VI-II/Wikimedia CC BY-SA 3.01944_Bren_light_machine_gun: Joost J. Bakker/Wikimedia CC BY 2.0Chinese_soldiers_wearing_gas_masks_and_armed_with_a_Czech_ZB_vz._26_light_machine_gun: Unknown photographer/Wikimedia Public domain