3 min

Proč nás přitahují temné příběhy: vědci odhalují, že strach je pro mozek formou tréninku

Přidejte si obsah Centrum.cz do oblíbených zdrojů pro Google hledání a Google zprávy

Sdílet

Dennívýzva

Proč se lidé dívají na kriminální dokumenty, čtou o sériových vrazích nebo sledují filmy, které jim zvedají tep?

Proč nás přitahují temné příběhy: vědci odhalují, že strach je pro mozek formou tréninku

Zdroj: Kód Enigma - Čeština

Na první pohled to vypadá jako rozpor – strach a fascinace přece nejdou dohromady. Ale psychologie i neurověda mají pro tento zvláštní jev jasné vysvětlení. Takzvaná morbidní zvědavost není úchylka, ale evoluční strategie. Umožňuje nám bezpečně zkoumat nebezpečí a připravit se na něj, aniž bychom mu museli čelit v reálném světě.

Strach jako tréninkový nástroj evoluce

Podle výzkumu z Aarhus University (2023) je sledování temných nebo násilných příběhů formou kognitivního tréninku. Mozek při tom aktivuje centra spojená s přežitím – amygdalu, hipokampus a orbitofrontální kůru. Díky tomu si člověk vytváří simulaci nebezpečné situace, která ho psychicky „očkuje“ proti stresu.

Tento princip se nazývá vicarious learning, tedy učení se zprostředkovanou zkušeností. Z evolučního hlediska bylo výhodnější sledovat cizí chyby a tragédie než si je prožít na vlastní kůži.

Když se hormony strachu mění v adrenalin zážitku

Z biologického hlediska se při sledování temných příběhů uvolňuje adrenalin a dopamin – směs, kterou mozek vnímá jako odměnu. Proto se po napínavém thrilleru často cítíme paradoxně klidněji nebo dokonce euforicky.

Neurovědci z University of Turku (2024) zjistili, že lidé s vyšší empatií mají při sledování hrůzných scén silnější aktivaci tzv. periaqueductal gray – oblasti spojené s obranným chováním. Tím se mozek učí zvládat stres i ve skutečnosti. Temné příběhy tak působí jako bezpečné hřiště pro náš instinkt přežití.

Psychologie morbidní zvědavosti

Termín „morbidní zvědavost“ zavedl psycholog Steven Jay Lynn (2019) a od té doby se stal předmětem desítek studií. Ukazuje se, že lidé s vyšší potřebou poznání (tzv. need for cognition) bývají náchylnější ke zkoumání znepokojujících témat.

ČTĚTE TAKÉ: Proč nemůžeme přestat číst špatné zprávy: věda vysvětluje, jak doomscrolling mění mozek

Podle rozsáhlé metaanalýzy z University of Oxford (2024) mají tito jedinci také vyšší schopnost regulovat emoce – dokážou se do děsivých příběhů ponořit a zároveň si udržet odstup. To vysvětluje, proč stejné video, které jedné osobě způsobí trauma, může u jiné vyvolat zvědavost a pocit „pochopení temnoty“.

Kultura smrti a digitální doba

Naše fascinace temnotou se s příchodem internetu ještě prohloubila. Fenomén true crime, hororových podcastů a „dark web curiosity“ ukazuje, že strach se stal kulturním fenoménem. Psychologové z Yale University (2024) mluví o tzv. aesthetic fear – strachu pro estetické potěšení.

Tento typ zážitku se odlišuje od skutečné hrůzy tím, že probíhá v bezpečném rámci – mozek ví, že hrozba je jen fikce, a může se soustředit na fascinaci samotným prožitkem.

Když zvědavost léčí

Zajímavé je, že morbidní zvědavost může mít i terapeutický účinek. Výzkum z University of Amsterdam (2023) ukázal, že lidé, kteří se nebojí mluvit o smrti, zpracovávají úzkost lépe než ti, kteří téma zcela vytěsňují.

Tím se uzavírá kruh: fascinace temnotou není nemoc, ale způsob, jak si psychika udržuje rovnováhu mezi poznáním a ochranou. Temné příběhy nás učí, jak žít – paradoxně tím, že nám připomínají, že život je křehký.

Zdroje:

Aarhus University (2023). Fear simulations and adaptive value of morbid curiosity.
University of Turku (2024). Neural correlates of empathy and fear in horror experience.
University of Oxford (2024). Cognitive regulation and individual differences in morbid curiosity.
Yale University (2024). Aesthetic fear and cultural fascination with death in digital media.
University of Amsterdam (2023). Mortality awareness and emotional processing benefits.
Lynn, S. J. (2019). Morbid curiosity and the human attraction to the macabre. Journal of Applied Psychology.

Reklama

Další články z Kód Enigma

Château de Brissac: Zelená paní prý bloudí chodbami. Jenže vražda, která ji zrodila, se stala úplně jinde

Před 9000 lety někdo vyrýval do černých hrotů záhadné značky. Archeologové dodnes nevědí proč

Jsou malé, ostré a na první pohled vypadají jako tisíce jiných obsidiánových hrotů, které archeologové...

Včelí úl funguje jako detoxikační síť. Když přestane stačit, královna přesune pesticid do vlastních vajíček

Včelí královna žije uprostřed prostředí, které ji téměř dokonale izoluje od okolního světa. Sama nelétá na...

Stopařův průvodce to věděl dávno, my jsme to jen tušili. Betelgeuse není sama a teď jsme jejího společníka možná konečně opravdu uviděli

Betelgeuse patří k nejznámějším hvězdám noční oblohy. Červený veleobr v Orionu je viditelný pouhým okem,...

Bunyip měl číhat v řekách, bažinách a billabonzích. Australské monstrum může skrývat tuleně, megafaunu i mnohem starší příběh

Voda byla klidná, dokud se z ní neozval podivný řev. Pak se na hladině objevila tmavá hlava. Někdo ji...

Tento článek byl publikován ze zdrojů Kód Enigma

KodEnigma.cz se věnuje zajímavostem napříč obory – od přírody a historie přes vědu, vesmír až po záhady a nečekané objevy. Články otevírají témata, která dokážou překvapit, inspirovat i přimět k zamyšlení. Silnou stránkou webu je pestrost – jednou narazíte na příběhy dávných civilizací, jindy na...

Proč nás přitahují temné příběhy: vědci odhalují, že strach je pro mozek formou tréninku

Švédsko se chystá na nejhorší scénář. Nacvičuje pohřby, počítá s obřím počtem mrtvých

Absurdní obvinění mladé Češky v New Yorku. Soupeřka si stěžovala, že šoupe nohama

Rollins prozradila detaily svatby s Nedvědem. Držitel Zlatého míče šel po obřadu spát

Kosti nelžou. Proč exhumace Jana Masaryka může konečně rozetnout spor, který trvá dekády

Co kdyby ses letos v září nevracela „do režimu“? Tvůj život nepotřebuje po létě generální opravu