Půvabné oblé křivky z bruselské éry a nezaměnitelný zvuk šestiválce pod krytem vedle řidiče. Legendární autobus Škoda sedm set šest RTO vozil celé generace na výlety i do práce a stal se nejslavnějším symbolem československé silniční dopravy.
Výroba nového typu autobusu s trambusovou karoserií odstartovala v národním podniku Karosa Vysoké Mýto v druhé polovině padesátých let dvacátého století. Konstrukční vývoj tuzemských užitkových vozidel i dochované meziměstské autobusy dnes dokumentuje stálá expozice v Muzeu dopravy Národního technického muzea v Praze . Technické parametry legendárních autobusů i jejich provoz v městských a linkových službách podrobně představuje expozice historických vozidel Technického muzea v Brně . Kořeny karosářské tradice a proměnu původní firmy Sodomka v moderní autobusovou továrnu mapuje také stálá expozice Muzea českého karosářství ve Vysokém Mýtě . Pro miliony cestujících se charakteristický zaoblený vůz stal přirozenou součástí každodenního života.
Autobus Karosa ŠM 11. Jak vlnitý plech, motor pod podlahou a vzduchové měchy změnily cestování v ČSSR
Bruselský styl designéra Otakara Diblíka a hučící motor v kabině Zrod nového autobusu představoval pro československý průmysl obrovský skok kupředu. Tvarové řešení karoserie navrhl významný průmyslový výtvarník Otakar Diblík. Vůz získal elegantní zaoblené křivky, velká panoramatická okna a charakteristickou oválnou masku chladiče. Luxusní vyhlídkové provedení sklidilo v roce devatenáct set padesát osm velký obdiv na světové výstavě Expo v Bruselu, kde oslnilo mezinárodní publikum vestavěným televizorem i gramofonem.
Pod nádhernou karoserií se však ukrývala tradiční technika nákladního vozu Škoda sedm set šest RT z libereckého podniku LIAZ. Mohutný vznětový šestiválec o objemu téměř dvanáct litrů byl umístěn vpředu přímo v prostoru pro cestující. Řidič seděl po jeho levé straně a obrovský kryt motoru potažený koženkou mu sloužil jako odkládací plocha. V zimě sice motor příjemně hřál, v letních měsících však v kabině panovalo nesnesitelné horko provázené ohlušujícím duněním a zápachem nafty. Později tuto koncepci zcela opustil nový městský autobus Karosa ŠM jedenáct s motorem uloženým pod podlahou .
Linková verze s jedinými bouchacími dveřmi a charakteristickým vajíčkovým profilem obsluhovala meziměstské linky ČSAD. Prosklené rohy střechy a dálkové výpravy k Jadranu Největší obdiv budila dálková verze označená písmeny LUX. Měla jediné mechanicky ovládané křídlo dveří a v interiéru nabízela anatomicky tvarovaná sedadla s vysokými opěrkami hlavy potažená látkou. Typickým poznávacím znakem byla podélná prosklená zaoblení ve střeše nad bočními okny, která prosvětlovala interiér a umožňovala výhled na horské štíty či panorama cizích měst.
Právě tyto vyhlídkové autobusy vypravovala cestovní kancelář Čedok na dlouhé zahraniční zájezdy. Cesta přes horské průsmyky k jadranskému pobřeží trvala desítky hodin a posádka musela překonat letní vedra bez klimatizace pouze s pomocí stropních klapek. Pro tisíce rodin představovala cesta tímto autobusem životní zážitek, jehož neodmyslitelnou součástí byla dobová letní výprava k moři s kufry plnými zavařeného masa .
Dálkové provedení nabízelo pohodlná sedadla s opěrkami hlavy, prosklené oblouky střechy a prostor pro televizor. Osobní vleky za autobusem a miliony cestujících na linkách ČSAD Běžný provoz na venkovských i příměstských linkách kladl na techniku obrovské nároky. Ranní a odpolední špičky při střídání směn v továrnách nebo dojíždění dětí do škol kapacitně přesahovaly možnosti samotného autobusu. Dopravní podniky i národní podnik ČSAD proto řešily situaci zapřaháním osobních přívěsů Jelcz nebo Karosa B čtyřicet. Souprava tak dokázala pojmout přes sto cestujících, i když jízda ve vleku bez topení v zimních mrazech vyžadovala značnou odolnost.
Obrovské vytížení tuzemské veřejné dopravy a stamiliony přepravených osob v poválečném období podrobně zaznamenává Český statistický úřad v historické pokladnici dat magazínu Statistika&My . Než tyto soupravy definitivně nahradil legendární velkokapacitní maďarský kloubový autobus Ikarus , odvedl spolehlivý československý erťák poctivou službu a stal se trvalou ikonou naší silniční historie.
Cesta k moři za totality. Zavařené maso ve sklenicích, vařící Škodovky a boj o devizový příslib
Přehled hlavních výrobních verzí autobusu Škoda sedm set šest RTO Konstrukční verze Typické znaky provedení Hlavní účel a provozní nasazení Městské provedení MEX Dvoje čtyřkřídlé skládací dveře a méně sedadel Městská hromadná doprava s větším prostorem pro stojící Meziměstská verze CAR Jedny bouchací dveře a střešní nosič zavazadel Základní pilíř linkové dopravy podniku ČSAD mezi městy Dálkový autokar LUX Prosklené rohy střechy a pohodlná sedadla Reprezentační dálkové cesty a zájezdy cestovní kanceláře Čedok Kloubový prototyp K Velkokapacitní tříosá konstrukce s měchem Ověřovací prototyp pro řešení přetížených městských linek
Dochované vozy v muzejních sbírkách dokumentují špičkovou úroveň československého průmyslového designu. Často kladené otázky o legendárním autobusu erťák Co přesně znamená zkratka RTO v názvu autobusu? Písmena označují Rámový Trambusový Osobní automobil. Číslo sedm set šest odkazovalo na původní nosnost podvozku sedm tun a šestiválcový motor.
Kde všude se tyto autobusy vyráběly? Hlavním výrobcem byla Karosa Vysoké Mýto, podvozky a motory dodával LIAZ Rýnovice. Autobusy montoval také podnik SVA Holýšov a licenčně vznikaly v Polsku jako Jelcz.
Jak se v letních vedrech větral interiér bez klimatizace? Cestující i řidič využívali výklopné střešní větračky, boční posuvná okénka v horní části oken a náporové klapky v předním čele vozu pod čelním sklem.
V kloubovém Ikarusu 280 zatáčela i zadní kola: Jak fungovala čabajka a proč její záď vybočovala o metr
Zdroje fotografií
Linkový autobus Škoda sedm set šest RTO CAR: Oleksandr Dede / Wikimedia CC BY-SA 4.0Zájezdový dálkový autobus Škoda sedm set šest RTO LUX: ŠJů / Wikimedia CC BY 4.0Historický autobus Škoda sedm set šest RTO v depozitáři technického muzea: Harold / Wikimedia CC BY-SA 3.0