Do kin vstupuje ve čtvrtek tuzemské psychologické drama Divočina, které přichází s poměrně nečekanou kombinací žánrů. Ústřední motivy toxických vztahů a domácího násilí jsou zde totiž kombinovány se syrovou atmosférou a pocitem blížící se katastrofy, díky čemuž komorní snímek místy upomíná téměř až postapokalyptické drama.
Hlavní hrdinkou snímku je Marta (Klára Issová), která se svými dvěma dcerami utíká od svého násilnického manžela Milana (Juraj Loj) a nachází útočiště u svého samotářského otce (Jan Vlasák). Jenže ten je ještě větším podivínem, než býval. Otec žije v přesvědčení, že přemnožená divoká prasata a znečištěná příroda jsou jasnými důkazy kolapsu civilizace, a připravuje se na blížící se apokalypsu. Do školení přežití následně zapojí i své vnučky. Když se ale na scéně objeví Milan a chce své děti zpět, situace se dramaticky vyhrotí.
Debutující režisérka Evženie Brabcová otevírá v Divočině silná společenská témata, která se na velkých plátnech stále nerozebírají dostatečně – domácí násilí, toxické vztahy či fenomén prepperství. K tomu si přidejte křehké rodinné vztahy, mezigenerační střety a obavy z úpadku životního prostředí a společenského kolapsu, a máte na světě místy takřka surrealistický zážitek. I přes tísnivá témata ovšem autorka, která při psaní scénáře vycházela i ze svého života, chce ve snímku ponechat i špetku naděje.
„Příběh je částečně inspirován mou rodinou, především otcem, který žil mnoho let na chatě v blízkosti brdských lesů. Hlavní postava Divočiny Marta, matka dvou dcer, odráží mou osobní zkušenost, ovšem jen v určitých rovinách. S násilným partnerem ani s fyzickou agresí ve vztazích zkušenost nemám. Inspirovala jsem se příběhy svých známých. Toxické prvky a různé animozity se ale vyskytují ve všech rodinách,” říká Brabcová.
Komorní drama s výraznými psychologickými motivy chce svým zasazením do přírody vybudovat také správně syrovou a znepokojivou atmosféru, která má navodit strach z nejisté budoucnosti. A to se snímku díky nápadité vizuální stránce a kameře Davida Hofmanna daří. Hofmann kombinuje digitální kameru, barevný 16mm film a autentické noční záběry z fotopastí, zároveň snímku prospívá natáčení v autentickém prostředí české přírody, kde kameraman předvádí špičkovou práci se světlem. Díky tomu si snímek udržuje po celou stopáž hutnou atmosféru, jež dokáže skvěle vtáhnout do prostředí českých lesů.
„Film Divočina pracuje s několika silnými vrstvami – rodinným dramatem, ekologickou úzkostí a rozpadem důvěry ve společnost. Téma chaosu/divočiny se v něm propisuje na několika úrovních – v přírodě, rodině, společnosti i psychice postav. Chaos zde není jednorázová katastrofa, ale postupné rozpadání řádu, které nenápadně prostupuje každodenností. Přestože je film zasazen do prostředí českého venkova, jeho témata jsou univerzální a podle mého názoru rezonují s dnešní atmosférou nejistoty, která je ve společnosti citelná,“ dodává kreativní producentka České televize Kateřina Ondřejková.
Podle prvních ohlasů pak režisérka se svým zadáním uspěla a dokáže strhnout zejména po zmiňované atmosférické a vizuální stránce. Ne všechny motivy se sice dle reakcí podařilo dotáhnout do silného konce, v rámci žánru intimních a komorních dramat ale Divočina dle všeho patří do nadprůměru. A navíc je podpořena silnými výkony Kláry Issové a výtečného Jana Vlasáka v poměrně nezvyklé roli. Vy můžete do hutné i znepokojivé Divočiny v kinech vyrazit už nyní.
Podívejte se na žebříček nejlepších českých filmů podle databáze Kinoboxu.
Zdroj: CinemArt