KOMENTÁŘ. Víme, kdo je agresor, víme, kdo rozpoutal válku, víme, kdo na Ukrajině vraždí civilisty a unáší děti. A víme i to, že ruské vedení může rozhodnout o zastavení vlastní agrese. Putin o míru opakovaně mluví, konkrétní návrhy na přerušení bojů ale opakovaně odmítá.
„Mupy mup“, četli jsme jako děti v době socialismu azbukou psaný ruský nápis Миру – мир, tedy Světu mír. Na plakátech křičel mír, v reálné politice šlo o hrozby a vojenskou sílu.
Dnešní Kreml na tuto tradici navazuje. Tradičně se také staví do role oběti ohrožené rozpínavostí NATO. Vlastní agresi tak vydává za obranu.
Nabízí se stručný vzkaz vypůjčený od amerického generála Anthonyho McAuliffa. Ten na německou výzvu ke kapitulaci během obklíčení v Ardenách odepsal: „Nuts!“
V pátém roce plnohodnotné ruské invaze se znovu hlasitěji mluví o míru. Moskva ale místo aspoň náznaku ochoty dohodnout se vrší další požadavky nejen vůči Ukrajině.
Podle The New York Times ruští vyjednavači předložili neoficiální dokument, který znovu požaduje stažení aliančních vojáků a základen do prostoru vymezeného hranicemi NATO před jeho rozšířením v roce 1997.
Pod záminkou ukončení války proti Ukrajině tak Kreml požaduje změnu bezpečnostního uspořádání i dalších evropských zemí, včetně Česka.
Nabízí se stručný vzkaz vypůjčený od amerického generála Anthonyho McAuliffa. Ten na německou výzvu ke kapitulaci během obklíčení v Ardenách odepsal: „Nuts!“
Přeložit to lze různě, v seriózním médiu použijme třeba „Táhněte k čertu!“
Mír ano, ale náš, příměří ne
Ve dnech 10. a 11. listopadu vedly Rusko a Ukrajina v Abú Zabí mírová jednání zprostředkovaná Spojenými státy.
Předcházela jim propagandistická kampaň vykreslující Evropu jako překážku míru, která by měla zůstat stranou jednání.
Ruská argumentace má své zastánce i v české politice. Třeba Jindřich Rajchl tvrdil, že „mír nechtěla Evropa“. Jaroslav Foldyna zase mluvil o tom, že Spojené státy budou válčit s Ruskem „do posledního Ukrajince“.
Do toho plně zapadá dlouhodobá snaha Ruska vykreslovat Evropu jako válečného štváče a vydávat ruskou válku proti Ukrajině za válku Evropy (Západu) proti Rusku.
Kreml přitom opakuje, že je připraven jednat. Jak ale připomíná analýza EU StratCom, týmu EU pro strategickou komunikaci, konkrétní návrhy na mír či příměří Moskva opakovaně odmítala nebo jejich přijetí podmiňovala dalšími požadavky.
Jak Moskva reagovala na návrhy míru a příměří
- Březen 2025: Ukrajina souhlasila s americkým návrhem na třicetidenní příměří, Rusko jej však odmítlo přijmout bez podmínek.
- Květen 2025: Evropští lídři vyzvali k úplnému třicetidennímu příměří. Putin to odmítl a místo toho navrhl jednání v Istanbulu, která nepřinesla průlom.
- Listopad 2025: Američtí, ukrajinští a evropští zástupci se sešli v Ženevě, aby upravili americký osmadvacetibodový mírový plán. Rusko upravené návrhy odmítlo.
- Prosinec 2025: Ukrajina a Spojené státy podpořily příměří během svátků, Moskva je však odmítla.
- Březen–duben 2026: Ukrajina navrhla velikonoční příměří, Kreml však reagoval skepticky a trval na komplexní mírové dohodě namísto dočasného příměří. Ruské útoky pokračovaly.
- Duben 2026: Ukrajina navrhla vzájemné příměří v útocích na energetiku. Nabídla, že zastaví útoky na ruskou energetickou infrastrukturu, pokud Moskva přestane útočit na ukrajinská energetická zařízení. Návrh předaný prostřednictvím amerických zprostředkovatelů nebyl přijat.
- Říjen 2026: Po americkém oznámení příměří v útocích na energetiku ruské údery pokračovaly, včetně útoku na elektrárnu v Charkově.
- Říjen 2026: Ukrajina navrhla šedesátidenní příměří, které by umožnilo uspořádat prezidentské volby. Rusko jej odmítlo s tím, že chce dlouhodobé mírové urovnání, nikoli dočasnou přestávku.
ZDROJ: EUvsDesinfo
Rusko jako válečný mírotvůrce
„Chceme dlouhodobý mír a jsme připraveni udělat vše pro jeho dosažení,“ tvrdí přitom mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov. Řekl to ve chvíli, kdy odmítal ukrajinský návrh na šedesátidenní příměří.
Nebo sám Putin z 19. prosince 2024: „To, co potřebujeme, není příměří. Potřebujeme trvalý mír se zárukami pro Ruskou federaci.“
Ruská argumentace má své zastánce i v české politice. Třeba Jindřich Rajchl tvrdil, že „mír nechtěla Evropa“. Jaroslav Foldyna zase mluvil o tom, že Spojené státy budou válčit s Ruskem „do posledního Ukrajince“.
Odpovědnost za pokračování ruské války tím i oni přesouvají na ty, kdo pomáhají napadené Ukrajině.
Realitě, faktům a historii navzdory, Kreml nechce být označován za původce války. Chtěl by být naopak oslavován jako mírotvůrce.
Jenže o skutečné ochotě k míru nevypovídají řeči, ale podmínky. A ty ruské mají především zajistit, aby Moskva získala to, co si nedokázala vynutit válkou, kterou rozpoutala.